↗

Předkládat a schvalovat takto rozsáhlou a významem zásadní změnu ve 2. čtení návrhu zcela nového zákona je z řady důvodů velmi rizikové a de facto neakceptovatelné. Předkladatelé vzhledem k procesnímu stádiu projednávání nepředložili analýzu dopadů, a tak sice víme, že návrh má významný dopad na veřejné rozpočty, ale nevíme, jaký. Návrh neprošel širší odbornou diskusí ani meziresortním připomínkovacím řízením ani projednáním v Legislativní radě vlády. Foto FB Kancelář architekta města Brna

V listopadu minulého roku jsem pro Deník Referendum komentovala přípravu vládního návrhu nového stavebního zákona a text končil otázkou, co se se špatným návrhem stane v Poslanecké sněmovně. Po necelých šesti měsících známe odpověď. A nebude to veselé čtení.

Poslanci dostali od vlády návrh, se kterým nebyl spokojen vůbec nikdo. Proti byli zástupci samospráv, ale i Hospodářská komora zastupující velké stavebníky. Ministr kultury Zaorálek (ČSSD) mluvil v prvním čtení o bolestivém kompromisu a apeloval na poslance, aby v návrhu už nic neměnili.

Poslanci se však rozhodli jít cestou komplexních pozměňovacích návrhů. Strany podporující vládu ANO připravily návrh, který vetuje kompromis odsouhlasený vládou a vrací se k původní myšlence Hospodářské komory — tedy integraci všech odborných pracovišť (např. památkáři, hygiena, životní prostředí) pod stavební úřad a odtržení stavebních úřadů od úřadů obecních.

V praxi to bude znamenat, že k záboru zemědělské půdy, vodnímu režimu, kácení stromů nebo ukrajování lesa se už nebudou vyjadřovat na stavebním úřadu nezávislé orgány, ale jen a pouze stavební úřad.

Druhý návrh sepsaly strany demokratické opozice, tedy ODS, Piráti, TOP 09, lidovci a STAN. Těžištěm tohoto návrhu je zachování současné struktury dotčených orgánů a de facto i stavebních úřadů (s mírnou úpravou), ale navržena je významná změna v jejich vzájemné interakci s cílem co nejvíce úkonů zjednodušit, pospojovat a digitalizovat tak, aby stavebník nemusel pobíhat mezi úřady a nemusel řešit jejich protichůdná hodnocení stavebního projektu. Návrh nezískal ani ve výborech ani na plénu Sněmovny podporu, nic z něj si vládní poslanci neosvojili, a proto ponechme hodnocení jeho obsahu stranou.

Komplexní návrh poslanců ANO, SPD, KSČM a ČSSD se připravoval za vydatné pomoci Ministerstva pro místní rozvoj a ministryně Dostálová (ANO) jej i opakovaně a veřejně podpořila. Ačkoli zásadně mění vládou schválenou koncepci dohodnutou se zástupci samospráv, premiér, ale i další ministři k této „vzpouře“ vládních poslanců mlčí.

Vládní poslanci, patrně povzbuzeni touto reakcí, připravili mnoho dílčích pozměňovacích návrhů. Mezi nimi zvláště vyniká jeden rozsáhlý návrh, předložený poslancem Kolovratníkem (ANO). Návrh, dostupný na webu Poslanecké sněmovny pod číslem 8008, radikálně mění způsob přípravy územního plánu. Návrh iniciovala velká města ve snaze posílit své postavení v rozhodování o využití území, které spravují, a vyvážit tak mj. posílení role státu při umisťování jednotlivých staveb.

Silné postavení samospráv v územním plánování je typické pro vyspělé země Evropské unie a zároveň odpovídá principu, že o dlouhodobém využití území mají rozhodovat ti, kdo v místě žijí, a tedy budou důsledky svého rozhodování nejvíce zasaženi. Návrh by tedy mohl získat širší podporu. Mohl, ale nezíská. Bude nejspíš stejně jako celý zákon schválen těmi, kdo si především chtějí do předvolebních letáků napsat, že zajistili nový zákon, bez ohledu na to, jak neblahé následky za několik let přinese.

Dobrý záměr nestačí

Předkládat a schvalovat takto rozsáhlou a významem zásadní změnu ve 2. čtení návrhu zcela nového zákona je z řady důvodů velmi rizikové a de facto neakceptovatelné. Předkladatelé vzhledem k procesnímu stádiu projednávání nepředložili analýzu dopadů (jinak povinnou součást takto obsáhlých návrhů). Takže sice víme, že návrh má významný dopad na veřejné rozpočty, ale nevíme, jaký. Návrh neprošel širší odbornou diskusí ani meziresortním připomínkovacím řízením ani projednáním v Legislativní radě vlády.

Protože byl návrh předložen na samém konci druhého čtení, neprojednaly jej meritorně ani sněmovní výbory. Psán narychlo obsahuje řadu formálních i obsahových nedostatků. Za záchranou brzdu se snaží zatáhnout jednotlivá ministerstva — všechna dala k návrhu ostře nesouhlasné stanovisko. Přesto návrh získal během několika minut podporu Hospodářského výboru, který je u stavebního zákona tzv. výborem garančním, a pro poslance, kteří neměli možnost se s detaily návrhu zákona seznámit, tak jde o důležitou směrovku.

Nejdůležitější část stavebního zákona, věnovanou územnímu plánování, bude Sněmovna schvalovat bez oficiálního projednání s kýmkoli. O zvýšeném množství zákulisních jednání za zavřenými dveřmi ovšem nemusíme mít pochybnost. Premiér Babiš (ANO) zůstává v klidu, ačkoli v jím prosazovaném věcném záměru ani paragrafovaném znění nic o změně územního plánování nebylo. Návrhy na reformu územního plánování v rámci meziresortního řízení navíc vláda odmítla.

Územní plánování je ve svém rozsahu a dosahu mnohem důležitější proces než povolování jednotlivých staveb. Při přípravě a schvalování územního plánu je ve hře mj. hodnota stovek tisíců pozemků a utváření podoby lidských sídel na stovky let dopředu. Jednotlivé stavby lze umístit až na základě schváleného územního plánu. Všechny prospěšné stavební projekty i zjevné průšvihy tak mají svůj počátek v dobře nebo špatně připraveném územním plánu.

Jak se tedy mohl proces přípravy nejdůležitějšího zákona aktuálního volebního období vymknout všem psaným pravidlům? Odpověď je vlastně velmi jednoduchá: vláda si sice vytyčila nový stavební zákon jako prioritu, ale krutě podcenila přípravné práce. Neobstarala si žádné analýzy situace v terénu (ano, pořád nevíme, proč je proces plánování a povolování pro všechny tak vyčerpávající) a nevěnovala dostatek času a pozornosti debatě o věcném záměru. Návrh proto bude schválen hlasy ANO, KSČM, SPD a ČSSD, bude plný chyb a nedomyšleností, jeho uvádění do praxe bude stát desítky miliard, a pokud si revizi po volbách nevyžádají politici, zcela jistě si o ní řekne neuspokojivá praxe.

Text vznikl v rámci projektu Měníme klima v legislativě, který podpořila Nadace OSF prostřednictvím programu Active Citizens Fund. Program je financován z Fondů EHP a Norska.