Výsledná podoba právě schváleného nového stavebního zákona rozhodně není ideální. Přestože se od něj očekává zásadní zrychlení povolování staveb, a tedy mimo jiné zlepšení současného nedostatku dostupného bydlení, vyvolává také mnoho obav. Tou hlavní je oslabení ochrany důležitých veřejných hodnot, jako je ochrana životního prostředí na úkor rychlejší výstavby.

Tyto obavy jsou do jisté míry oprávněné, pokud zapomeneme na to, v jak špatném stavu se ochrana veřejných zájmů, a především životního prostředí nachází už teď. Je neefektivní, slabá a doprovází ji extrémně složitý proces mnohačetného vyjadřování tzv. dotčených orgánů státní správy. V nepodstatných případech si státní orgány dupnut umí, v těch zásadních však nikoliv.

Aby to bylo jasné, stačí se podívat na pár veřejně známých kauz. Například na kauzu těžby štěrkopísku v místě zdroje pitné vody pro 300 000 lidí na Hodonínsku. Odpovědné úřady zde selhaly. Nebo na prodlužování životnosti prastaré elektrárny Chvaletice. Úřady opět selhaly. Vzpomeňme také ochranu ovzduší při povolování liniových staveb v Brně. Jinými slovy, s reformou státní správy je lepší začít hned než ji donekonečna odkládat. Aktuálně totiž stejně není o co stát.

Stavební úřady nemají být prostředkem lokálních politiků k prosazování jejich zájmů

Nový stavební zákon radikálně mění především strukturu stavebních úřadů a způsob jejich fungování. Stavební úřady mají být jako orgány státu odděleny od obcí a krajů. Všechny typy staveb mají být povolovány v jediném typu řízení, které nahradí současné územní a stavební řízení. Do tohoto řízení má být, s několika výjimkami, zahrnuto posouzení stavebních záměrů z hlediska všech dotčených předpisů a zájmů. Po podání odvolání nebude možné rozhodnutí rušit a vracet, odvolací stavební úřad bude muset vždy rozhodnout s konečnou platností. Zpřísňuje se zároveň možnost dodatečného povolení „černých staveb“.

Z těchto zásadních změn jsou nejsilněji kritizovány vznik nových stavebních úřadů a integrace jejich rozhodování. Zaznívá kritika, že se jedná o „útok na samosprávy“, protože jim jsou odebírány stavební úřady. Aktuální stavební zákon však vytvořil olbřímí — díky českému premiérovi a jeho kauzám dobře známý — střet zájmů v podobě tzv. obecních úřadů s rozšířenou pravomocí. Pracovníci tzv. stavebního úřadu jsou zaměstnávání obcemi, které jsou účastníky řízení, ve kterých jejich zaměstnanci povolují stavby.

Stavební úřady nemají být prostředkem lokálních politiků k prosazování jejich zájmů. Lokální zájmy má definovat obec ve spolupráci se svými občany v územním plánu, a nikoliv v šedé zóně povolovacích řízení, jak se to děje dnes. A pokud se tak doposud dělo, jedná se o systémovou chybu, která mimo jiné vede ke sporům o tzv. systémovou podjatost úředníků. Tento problém nová úprava odstraní. Nezbytnou podmínkou její účinnosti je, že stát dokáže zajistit přechod dostatečného počtu kvalifikovaných úředníků do nového modelu.

Kritika integrace rozhodování vychází z předpokladu, že úředník odpovědný za ochranu veřejných zájmů, dotčených výstavbou, bude tyto zájmy chránit méně důsledně, pokud bude záměr posuzovat v rámci stavebního úřadu. Samotné zákonné požadavky ochrany přírody, památek a dalších hodnot se však nemění, proto by k tomu teoreticky docházet nemělo.

Předpoklad zhoršení situace tedy vychází z očekávání, že vedení stavebních úřadů bude více upřednostňovat povolování staveb před ochranou dotčených hodnot. Toto riziko je určitě reálné. Záruky maximální nezávislosti jednotlivých specializovaných úředníků jsme proto s Frank Bold v průběhu přípravy zákona navrhovali. Pozměňovací návrhy upravující tyto otázky však nezískaly dostatečnou podporu.

Nová úprava integrovaného řízení navíc umožňuje účastníkům řízení vyjádřit se ke všem aspektům navrhovaného záměru přímo v procesu, v jehož rámci musí být všechny jejich námitky vypořádány. To je zásadní rozdíl proti platné úpravě, podle níž jsou jednotlivá dílčí závazná stanoviska dotčenými orgány vydávána mimo řízení a bez možnosti účastníků ovlivnit jejich obsah. Rozhodování stavebního úřadu i podle zákona o ochraně přírody a krajiny by dále mělo vést k návratu možnosti účasti ekologických spolků do řízení o povolení většího okruhu staveb, než tomu je podle současné úpravy.

Idealismus kombinovaný s pragmatismem

Ve Frank Bold máme unikátní zkušenost s praktickými dopady stavebního práva na samosprávy, investory i dotčenou veřejnost. Z toho vychází i reakce na kritiku, týkající se naší účasti na přípravě nového stavebního zákona. Jednou z hodnot, kterou se Frank Bold řídí od svého vzniku, je idealismu kombinovaný s pragmatismem.

Uvědomujeme si, že o dosažení idealistických cílů musíme usilovat v rámci reálných možností. Za dobu naší existence jsme již díky této taktice prosadili více než deset veřejně prospěšných legislativních návrhů, mezi nimiž je např. veřejně přístupný registr smluv státu nebo náš poslední úspěch: všechny rozsudky zpřístupněné všem na internetu. Máme proto v oblasti legislativy mnoho zkušeností.

V případě stavebního zákona byla situace zcela odlišná, oproti stavu, kdy si vytyčíme prosazení konkrétní legislativy a děláme pro to aktivní kroky. Nebyli jsme to proto my, kdo si dal za cíl nový stavební zákon připravit. Pozorně jsme proto jeho přípravu sledovali. Měli jsme z jeho vzniku opravdu velké obavy — a zcela oprávněné. Proto jsme ve chvíli, kdy bylo jasné, že vláda je odhodlaná zákon schválit, využili našich zkušeností z prosazování zákonů a vyhodnotili jsme, že šance na jeho zablokování je takřka nulová.

Z předchozích zkušeností víme, že pokud chceme ve sněmovně něco z legislativy ovlivňovat, musíme být přímo u vzniku zákonů. Proto jsme se rozhodli do přípravy zapojit. To jsme také zdůraznili představitelům hlavních ekologických nevládních organizací a doporučili jim stejný postup.

Vize udržitelného stavitelství

Ačkoliv se nepodařilo do zákona prosadit vše, co jsme navrhovali, považujeme výslednou podobu za přijatelnou. Přijetím stavebního zákona rozhodně nekončí úsilí o postupné vytvoření takového modelu veřejné správy a rozhodování v oblasti stavebnictví, která umožní kvalitní a zároveň udržitelnou výstavbu. Ve Frank Bold takovou vizi máme, nazvali jsem ji Bold Future a věříme, že nový stavební zákon je jedním z kroků této cesty.

Její součástí je například také častější využívání prvků takzvané modrozelené infrastruktury, jejichž definici jsme do nového stavebního zákona prosadili, integrace obnovitelných zdrojů energie do nových stavebních projektů nebo státní i bankovní podpora zelených projektů ve stavebnictví. Při uskutečňování této vize považujeme za nutné usilovat o co největší míru spolupráce společně napříč neziskovým sektorem, samosprávami i developery.