↗

Ochránci životního prostředí by kvůli pasivnímu přístupu Ministerstva životního prostředí v důsledku nového znění zákona ztratili téměř vše. O kácení stromů v ulicích měst, záboru i té nejkvalitnější zemědělské půdy, výstavbě v národních parcích či zásazích do lesů by rozhodoval výhradně stavební úřad. Ten úřad, jehož odborník na ochranu životního prostředí nebude mít svého nadřízeného na Ministerstvu životního prostředí, ale pouze na Nejvyšším stavebním úřadě. Foto FB NP Šumava

V minulém komentáři pro Deník Referendum o projednávání nového znění stavebního zákona jsem napsala, že návrh projde hlasy ANO, KSČM, SPD a ČSSD. Hlasování o návrhu jako celku mělo ovšem nakonec nečekanou podobu. Na poslední chvíli totiž podporu odvolali komunisté a proti byla i větší část klubu sociální demokracie.

Pro zákon tak hlasovali jen poslanci ANO a SPD a tři sociální demokraté. To je důležitá zpráva pro hlasování, které čeká poslance poté, co zákon vrátí Senát. Pro přehlasování je potřeba 101 hlasů, podporovatelé zákona jich však mají maximálně 100. Napínavé hlasování proběhne buď během letních prázdnin nebo až v září. Je tedy čas podívat se podrobněji na obsah návrhu.

Jedno razítko, jeden úplatek

Základním kamenem celé revoluce ve stavebním právu je podle vlády reorganizace stavebních úřadů a rozšíření jejich kompetencí. Nyní to funguje tak, že stavební úřad je formálně součástí místní radnice, věcně však vykonává vůli státu vepsanou do zákonů, nikoli vůli samosprávy. Vedoucí stavebního úřadu tedy starostovi podléhá i nepodléhá. Úřad sídlí v budově samosprávy a jeho zaměstnanci dostávají výplatu od samosprávy (ta na to dostává příspěvek od státu).

Starosta ani zastupitelé však úředníky stavebního úřadu nesmí úkolovat ani hodnotit kvalitu jejich práce. Tomuto modelu se říká přenesený výkon státní správy. Má své výhody i nevýhody, jejichž rozbor je nad rámec tohoto textu. Každopádně vláda si vytyčila cíl tento model zrušit a dostat stavební úřady mimo jakýkoli (tedy i neformální) vliv samosprávy.