Povolování staveb v České republice je dlouhodobým systémovým problémem, který se propisuje nejen do oblasti stavebnictví, ale i do dalších důležitých oblastí života současné české společnosti. Ať už jde o otázku nedostupného bydlení, stagnaci některých regionů, málo rozvinutou infrastrukturu, o otázku skutečně nebyrokratické péče o přírodu a krajinu nebo o architektonickou kvalitu a kulturní hodnotu vystavěného prostředí.

Peripetie stavebníků při vyřizování stavebních povolení vyvolávají pocit zklamání občanů nad fungováním veřejné správy, což je bezpochyby jeden ze střípků mozaiky, který v důsledku vede k nárůstu populismu a extremismu v naší zemi.

Na málo funkční systém povolování staveb jsme opakovaně upozorňovány Evropskou unií, která dokonce podmínila čerpání prostředků z velkorysého Národního plánu obnovy realizací skutečné zásadní reformy veřejného stavebního práva. Na to si v současnosti stále ale spíše jen hrajeme, o žádnou systémovou reformu veřejného stavebního práva se nyní ve skutečnosti nejedná.

Tristní stav v povolování staveb v České republice je skutečností všeobecně známou. Před dvaceti lety, po zrušení okresních úřadů a převedení jejich působnosti coby stavebních úřadů na obce se záhy ukázalo, že žádné výrazné zlepšení výkonu veřejné správy na úseku stavebního práva nenastalo — bylo to právě naopak.

Zákonodárce se snažil věc napravit stavebním zákonem z roku 2006, který sliboval „revoluci“ ve stavebním řízení, tedy zejména rychlejší, jednoduší a efektivnější povolování staveb. Nic z toho se však tehdy novému stavebnímu zákonu nepodařilo, a povolování staveb bylo dokonce stále pomalejší, náročnější a naprosto neefektivní.

Zákon z roku 2021: krok správným směrem

Že je situace neudržitelná, ukazovalo i srovnání s celosvětovými daty. Bylo naprosto zřejmé, že je nutné přijít s opravdu zásadní systémovou změnou, jejímž prostřednictvím bychom zajistili skutečné zjednodušení, zrychlení a zefektivnění procesů v oblasti povolování staveb a také v oblasti územního plánování. A bylo jasné, že tato změna se musí týkat především soustavy stavebních úřadů a dotčených orgánů.

To se v podstatě podařilo. Nový stavební zákon, který byl schválen v roce 2021, byl v naznačených parametrech zkoncipován. Především zavedl státní stavební správu a integraci dotčených orgánů do ní.

Rozbujelá, zbytnělá a neefektivní soustava s více než šesti sty stavebních úřadů v obcích měla být nahrazena mnohem úspornější státní stavební správou, do které by se zároveň integrovaly dotčené orgány, které by již nevydávaly všelijaká svá samostatná rozhodnutí, stanoviska, vyjádření apod., kterými byl proces povolování staveb velmi prodlužován.

Ochrana dotčených veřejných zájmů by byla zajištěna přímo stavebním úřadem v jeho rozhodnutí o povolení stavby, a v prostředí stavebních úřadů by ji zajišťovaly specialisté z integrovaných dotčených orgánů.

Stavební správa by konečně — po dvaceti letech — začala být skutečně řízena, koordinována a metodicky usměrňována ústředním orgánem státní správy reprezentovaným Nejvyšším stavebním úřadem. Nešlo by o ideál, to ostatně od státní správy v České republice nelze z mnoha důvodů očekávat, ale jednalo se o dobrou výchozí základnu, na které by se dal založit fungující systém povolování staveb v 21. století.

Nová soustava státní stavební správy měla být apolitická, nezávislá zájmech územních samosprávných celků a vybavená profesionálními pravidelně školenými úředníky ve služebním poměru, jejichž úkolem měla být vysoce odborná činnost v celé oblasti veřejného stavebního práva s dopady na strategické zájmy státu, na základní práva a svobody osob, jakož i na udržitelný rozvoj území a koordinaci ochrany veřejných zájmů při územním plánování a výstavbě.

Fialova vláda: návrat k nefunkčnímu systému

Krásná myšlenka vtělená do příslušných ustanovení nového stavebního zákona, která však byla bohužel posléze rozmetána na kusy a zadupána do země. Popsaný koncept státní stavební správy, který byl obsažen v parlamentem schváleném novém stavebním zákoně, byl vládou ustavenou po volbách v roce 2021 odmítnut a vláda četnými novelami platného ale stále ještě neúčinného nového stavebního zákona opět vše vrátila do stavu, který zde byl předchozích dvacet let a který se ukázal jako naprosto nefunkční.

Znovu zde tedy nyní namísto efektivní, profesionální a nestranné státní stavební správy máme více než šest set stavebních úřadů na obecních úřadech a desítky rozličných dotčených orgánů. A za tolik očekávanou reformu stavebního práva je dnes považována pouze digitalizace stavebního řízení, což je samozřejmě nesmyslné, protože ta sama o sobě nic zásadního přinést nemůže. Nový stavební zákon byl zároveň jeho novelami od roku 2021 obsahově velmi rozšířen a stal se z něj zbytnělý a výkladově značně komplikovaný právní kodex.

Jaký je pak výsledek popsané situace? Vidíme ho teď fakticky v přímém přenosu. Obecními úřady odmítnuté nové informační systémy stavební správy — stavebníci je ale musejí používat a používají — a odsunutí problému o další tři roky, kdy se má zavést zcela nové digitální stavební řízení pro stavební úřady.

Digitalizace jako zástupný problém

Proč se to ale stalo a jak se to vůbec mohlo stát? Ano, informační systémy stavební správy, takzvaná digitalizace stavebního řízení, měla a má četné technické problémy. Zejména proto, že se tvořila v obrovském časovém presu, způsobeném novelami nového stavebního zákona. Až v polovině roku 2023 byl definitivně jasný finální obsah nového stavebního zákona, který měl od 1. 7. 2024 vstoupit v plnou účinnost.

Navíc implementace nových informačních systémů je komplikovaná vždy, a to i v soukromém sektoru. Na odstraňování problému ale přece byl a je pořád prostor. Nové informační systémy stavební správy jsou funkční, umožňují stavby povolovat, jen je třeba opravit v nich technické nedostatky. To je bezpochyby programátorsky zvládnutelné v nikterak dlouhé době. Ale když je na tom zájem, lze vymyslet sto důvodů, proč to všechno nejde.

Celý problém s digitalizací stavebního řízení nelze svalovat jen na technické problémy. Podstata věci je daleko závažnější. Co se totiž stalo 1. července 2024? Byly spuštěny nové informační systémy stavební správy, přičemž zůstala zachována rozbujelá a naprosto neefektivní soustava více než šesti set stavebních úřadů na obecních úřadech a spolu s ní rozbujelá soustava všelijakých dotčených orgánů.

K tomu ještě přibyl nový poměrně složitý povolovací proces — jednotné environmentální stanovisko. Do této rozbujelé soustavy byl „naroubován“ zbytnělý a výkladově komplikovaný nový stavební zákon a veškeré procesy v povolování staveb byly nově digitalizovány.

Bylo naprosto naivní se domnívat, že soustava, která dvacet let nebyla schopna efektivně a na patřičné odborné a profesionální úrovni fungovat, toho bude schopna, pokud na ní naložíme nové povinnosti, tedy nový stavební zákon, a nové procesy — digitalizaci.

Bylo jen otázkou času kdy a z jakého důvodu se systém zhroutí. Nakonec se tím klackem stala digitalizace stavebního řízení, která obsahuje technické nedostatky. Ale i kdyby byla digitalizace stavebního řízení bezvadná, našel by se jiný důvod, proč to celé nemůže fungovat.

Územní samospráva versus státní správa

Všimněme si jedné, velmi významné, ale upozaděné záležitosti. Obce se často doslova předháněly v tom, kdo vylíčí více problémů s digitálním stavebním řízením a kdo opakovaně sdělí, že jej opravdu nelze používat.

Nový stavební zákon však za stavební úřady určil nejen obecní úřady, ale u některých staveb i orgány „čisté“ státní správy. Jsou jimi nově zřízený Dopravní a energetický stavební úřad, dále pak Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany a Ministerstvo spravedlnosti, které povolují své „resortní“ stavby. Slyšel někdo ve veřejném prostoru, že by se tyto stavební úřady ohradily proti digitalizaci stavebního řízení, že by namítaly její nefunkčnost? Ne.

Orgány státní správy si prostě se systémem, jakkoliv problematickým, poradily. Tak, jako si s ním kdysi poradily katastrální úřady, když se složitě zaváděla digitalizace na úseku katastru nemovitostí, tak jako si s ním poradí — byť s obtížemi — orgány na úseku práce a sociálních věcí apod. Státní správa si prostě s digitálním stavebním řízením musí umět poradit, ačkoli i pro ni je to bezpochyby velice složité. Územní samospráva se tomu z různých důvodů úporně brání.

Falešný argument „blízkosti občanům“

Česká republika má tedy i na počet obyvatel nadále více stavebních úřadů než třeba tak vyspělé státy jako Německo nebo Rakousko. I v 21. století u nás převážil názor, že stavební úřad musí být v každé trochu větší obci, aby byl „blíže občanům“. Opětovně jsme ponechali bouřlivé úřadování ze strany různých dotčených orgánů.

Co na tom, že nemáme a nebudeme mít specialisty, kteří jsou schopni působnost stavebního úřadu na více než šesti stech obecních úřadech vykonávat na patřičné odborné a profesionální úrovni. Spornou agendu, kterou povolování staveb bezpochyby je, jsme ponechali v prostředí územní samosprávy, kde prostě z podstaty věci — mám na mysli střet různých zájmů v systému smíšeného výkonu státní správy — nemůže být dobře a ve veřejném zájmu vykonávána.

Opět jsme namísto profesionální, odborně zdatné a nezávislé státní stavební správy ponechali ve veřejném stavebním právu systém, který je tolik typický pro postkomunistický svět. Tedy svět, kde velmi často rozhodují známosti, protekce, vazby, vztahy, výhody a všichni se tváří, že je vše v naprostém pořádku.

Stavební řízení patří do rukou kvalifikovaných státních úředníků

Jaký je výsledek? Tři roky tedy nebude v plné míře fungovat digitalizace stavebního řízení. Lhůty pro vydání stavebního povolení jsou opět jen pořádkové, takže znovu bude možné najít důvod, proč stavební úřad nemůže stavební povolení včas vydat. Opět zde máme různá podkladová stanoviska rozličných dotčených orgánů. Technicky vzdělaní úředníci stavebních úřadů budou muset aplikovat nový stavební zákon, který je výkladově složitý i pro právníky.

Opět zde máme systémovou podjatost, kdy si obce o svém stavebním záměru mohou rozhodovat samy prostřednictvím svých obecních — stavebních — úřadů. Opět zde chybí ústřední orgán státní správy, který by oblast veřejného stavebního práva řídil a koordinoval — ministerstvo pro místní rozvoj to těžko může realizovat u orgánů územní samosprávy.

Nový stavební zákon, až na pár výjimek (jedno povolovací řízení, apelace v odvolacím řízení) žádné zásadní změny nepřináší a o zrychlení, zefektivnění a zkvalitnění povolování staveb v České republice nemůže být vůbec řeč. Snad vyjma takzvaných vyhrazených infrastrukturních staveb. Ty totiž bude nově povolovat Dopravní a energetický stavební úřad, který by jako orgán státní správy měl snad fungovat obstojným způsobem.

Novelizace nového stavebního zákona po roce 2021 považuji za obrovskou chybu, ne niž doplatíme všichni, nejen vláda. A pokud chceme povolování staveb v České republice skutečně zrychlit, zefektivnit a zkvalitnit, nepovede k tomu do budoucna jiná cesta než návrat ke koncepci jednotné státní stavební správy s integrací dotčených orgánů. Chci věřit, že v naší zemi se jednou dopracujeme do situace, kdy si většinová společnost bude žádat po volených zástupcích prosazování principů profesionality, odbornosti, kvality a pracovitosti.