↗

Veřejnost bránící životní prostředí je v České republice dlouhodobě označována za viníka mimořádně dlouhých povolovacích řízení. Pro taková tvrzení ale neexistují žádné důkazy. Foto WmC

Právo veřejnosti připomínkovat stavební záměry, které mají ovlivnit životní prostředí, fungovalo od roku 1992, kdy začal platit zákon o ochraně přírody a krajiny. Rozsah tohoto práva se postupně rozšiřoval, zejména v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie.

Právo účastnit se řízení, kde se rozhoduje o dopadech na životní prostředí, má různý rozsah a formu podle toho, jak velký projekt se připravuje a zda se má umístit ve městě nebo v krajině, která se těší zvláštní ochraně — typicky v národních parcích.

Důvodů pro zakotvení práva veřejnosti připomínkovat stavební záměry bylo více. Mezi hlavní jistě patří fakt, že právo na příznivé životní prostředí je zaručeno Listinou základních práv a svobod. Důležitým argumentem je i to, že úřady, které o projektu rozhodují, jsou méně náchylné ke korupci a chybám, když vědí, že má jejich rozhodování veřejnost na očích.

Pokud se většina společnosti shodla na tom, že veřejnost má právo požadovat informace o činnosti úřadů a má automaticky a bez ptaní právo vidět smlouvy, které uzavírá veřejný sektor, je s podivem, že politikům tak lehce prochází snaha uzavírat zrakům veřejnosti rozhodování, jež se bezprostředně týká životního prostředí.

V České republice se úspěšně zabydlela fáma, že občané svou účastí v povolovacích řízeních šikanují úřady a oddalují povolování staveb. Fáma, která nemá oporu ani v datech, ani v příbězích z praxe. Politici z různých stran sice vytrvale opakují, že povolovací řízení jsou nepřiměřeně dlouhá, faktem však zůstává, že veřejná správa délku povolovacích řízení neměří, natož aby měla k dispozici analýzy, proč úřady procesní lhůty leckdy nedodržují.

Místo toho se i ministři odvolávají na žebříček Doing Business, který však byl již minulý rok po odhalení korupčního způsobu přípravy zrušen. Zvláštní je, že účast veřejnosti byla radikálně omezena už před čtyřmi lety, ale od té doby o žádném zrychlení v rozhodování nikdo nemluví.

Příběhy o zachráněných stromech zmizely

Mnozí si jistě vzpomenou na vlnu protestů vůči řetězci Lidl, který před necelými dvaceti lety kvůli výstavbě svých prodejen kácel stromy ve velkém. Občanské iniciativy, které tehdy legální i nelegální kácení aktivně monitorovaly, mohly být aktivní právě díky zákonné úpravě, jež jim umožnila včas získat informace o záměru kácet.

Dnes by již taková kampaň nebyla možná. Spolky se sice o záměrech mohou dozvědět z úřední desky, ale nemohou se do řízení přihlásit, a tedy legálně získat potřebné informace o plánovaném rozsahu výstavby a předpokládaných dopadech na životní prostředí.

Příklady, kdy to nakonec díky aktivním občanům v dřívějších dobách dobře dopadlo, je ale mnohem víc. Řada projektů byla na základě argumentace spolků upravena nebo projekty nebyly realizovány. Za všechny uveďme dohodu o Golfovém hřišti Roztěž ve Středočeském kraji (původně 27 jamek na 120 ha, po zmenšení 18 jamek na 90 ha), ukončení přípravy projektu Rekreační areál Darmyšl — Racov, který měl zabrat zemědělskou půdu v harmonické krajině, v bezprostřední blízkosti rybníků, údolní nivy potoka, mokřadních luk a lesa v okrese Tachov, nebo záchranu parku a dětského hřiště v obci Skuteč, kde měl být postaven supermarket.

Předvolební i povolební slib v troskách

Na podzim 2021 slibovala demokratická opozice zlepšit politickou kulturu a dva koaliční bloky se předháněly v tom, kdo nabídne lepší program. Koalice Pirátů a STANU ve svém programu mimo jiné prohlašovala: „Občané a spolky budou mít právo smysluplně se vyjádřit — veřejnost musí mít právo ovlivňovat stavby s dopadem na okolí, kde lidé žijí.“

V trochu vlažnější podobě se tento slib objevil i v programovém prohlášení vlády: „U nové výstavby bude možnost dohodnout transparentní a předvídatelná pravidla mezi samosprávami a investory. Podpoříme využívání plánovacích smluv. Odmítáme NIMBY efekt, budeme však podporovat zapojení veřejnosti a její seznámení s investorskými záměry, aniž by to řízení zdržovalo.“

Aktuální návrh Ministerstva životního prostředí, který chce vrátit veřejnosti hlas, narazil na odpor Ministerstva dopravy a Ministerstva průmyslu a obchodu. Ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu přitom nominoval STAN, který se před volbami zavázal k pravému opaku. Síkelovo ministerstvo se v připomínkovém řízení proti účasti veřejnosti ohradilo s tím, že „navrhovaná úprava vrací stav před rok 2018, kdy bylo mnoho řízení zatížených obstrukčním působením spolků.“

Zelený kruh proto poslal Ministerstvu průmyslu a obchodu žádost o informaci, na základě jakých podkladů, analýz či dokumentů tento argument použilo a kolik řízení s výše uvedenou charakteristikou identifikovalo. Ministerstvo v odpovědi uvedlo, že „při sepisu odůvodnění připomínky č. 34 ministerstvo nepoužilo žádné konkrétní podklady, analýzy či dokumenty“ a že poukazuje pouze na objektivní skutečnost, že „vstup třetích stran do řízení vždy objektivně vede k průtahům a prodlužování správních, případně navazujících soudních řízení“.

V této souvislosti znovu připomeňme, že česká veřejná správa žádné šetření ohledně prodlev ve vyřizování žádostí stavebníků nikdy nedělala. Což je velká škoda, protože by v dnešní době jistě i veřejnost zajímalo, proč se tak neúnosně pomalu stavějí zařízení vyrábějící energii z obnovitelných zdrojů.

Obě ministerstva se také odvolávají na to, že postupující umlčování veřejnosti schválil Ústavní soud. Ústavní soud však nic neschválil, pouze málo obvyklým poměrem hlasů 8:7 rozhodl, že výrazné omezení účasti veřejnosti není protiústavní. Ústavní soud posuzoval limitu ústavnosti, nikoli věcné vhodnosti.

Budování pluralitní demokracie, která zaručuje lidem právo na aktivní občanství, nelze zúžit na neporušování ústavních práv. Ostatně úprava, která by veřejnosti vrátila hlas, jistě také není protiústavní. Takže odkazování na Ústavní soud debatu o potřebnosti změny v zákoně nikam neposouvá.

Fialova vláda, která bude ve čtvrtek schvalovat balíček několika zákonů o stavebním právu, ovšem kromě porušení slibu napsaného ve vládním prohlášení směřuje ještě k horšímu kroku. Na stole totiž není varianta zachovat současný stav, nebo práva veřejnosti oproti dnešní úpravě zlepšit. Ve hře je varianta vyloučit veřejnost i z těch řízení, kterých se dnes účastnit může. Zejména se jedná o řízení o povolení výjimek ze zákazů týkajících se chráněných druhů rostlin a živočichů.

Důležité rozhodnutí bez ministryně životního prostředí

O upadající politické kultuře současné vlády svědčí ještě jeden důležitý moment. V rámci balíčku, který směřuje k opravě legislativního zmetku předchozí vlády a Sněmovny, Ministerstvo životního prostředí předkládá zcela nový zákon o jednotném environmentálním stanovisku.

Jenže ve chvíli, kdy se o balíčku bude jednat, ministryně životního prostředí Hubáčková ve funkci končí a na čtvrtečním jednání pravděpodobně již nebude, zatímco nový ministr ještě není jmenován. Mohlo by se něco podobného stát v případě jiného resortu? Většina z nás tuší, že sotva.

Umlčováním veřejnosti při projednávání stavebních záměrů, které mají nemalé dopady na životní prostředí, se možná uleví některým stavebníkům. Neuleví se však obyvatelům měst ani přírodě ve volné krajině. A přitíží se demokracii. Protože další aktéři, kteří svými námitkami povolovací procesy údajně komplikují, se již brzo dostanou na řadu. Návrh, jak omezit práva samospráv a majitelů sousedních nemovitostí při povolování stavebních záměrů, již jistě někdo sepisuje.

Text vznikl v rámci projektu Měníme klima v legislativě, který podpořila Nadace OSF prostřednictvím programu Active Citizens Fund. Program je financován z Fondů EHP a Norska.