↗

Tvrzení, že u nás trvá povolení ke stavbě neopodstatněně dlouho, se zakládá na zfalšovaných datech. Je přitom těžko uvěřitelné, ale česká veřejná správa ani v roce 2025 neměří délku povolovacích procesů. Kdybychom je měli, mohlo by se ukázat, že investoři předkládají nekvalitní projekty, na úřadech je nedostatek pracovníků a obecný územní plán je pro všechny zúčastněné ve výsledku nevyhovující. Foto PxHere

Hnutí ANO, dlouhodobě nejsilnější volební subjekt, zveřejnil své povolební legislativní priority. Stínový premiér Karel Havlíček v této souvislosti opakovaně uvedl, že ANO smete ze stolu současný stavební zákon a vrátí se k verzi, kterou připravila bývalá ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová. Pojďme si proto připomenout hlavní obrysy zákona, který se, ač schválen Parlamentem, nikdy nezačal používat. Týká se to totiž nás všech.

Nový stavební zákon, pro který v červenci 2021 po vrácení Senátem hlasovali jen poslanci a poslankyně ANO a SPD, dostal hned po podzimních volbách v roce 2021 od současné koalice stopku, respektive byl znovu novelizován, a to vcelku razantně. Hlavní spor se tehdy týkal toho, zda budou stavební úřady tak jako dosud pod vlivem samospráv — tak to chtěla koalice SPOLU —, či zda budou takzvanou čistou státní správou — což prosazovalo ANO.

Výsledkem mnohaletého úsilí o zásadní reformu stavebního práva — kromě stavebního zákona se totiž musí změnit desítky souvisejících zákonů — je hustě sešívaná a různě záplatovaná norma, plně účinná od léta 2024, se kterou není spokojen snad vůbec nikdo. Zfušovaná digitalizace je už jen symbolickou tečkou za smutným příběhem o tvorbě normy, která se týká každého z nás bez ohledu na to, zda se chystáme stavět.

Volání po změně zákona, který je v plné účinnosti pár měsíců, ukazuje nebezpečný důsledek rezignace na hledání širší shody mezi koalicí a opozicí. Připravit nový stavební zákon, který bude lepší než ten, co máme, by byl hezký slib, leč ANO plánuje návrat k verzi, která je v mnoha ohledech vyloženě škodlivá.

Zfalšovaná a neexistující data

Na počátku celého procesu reformy stavebního práva v roce 2016—2017 stál požadavek na zásadní zrychlení povolování staveb. Byl poháněn obecně sdílenou „pravdou“, že vydat povolení ke stavbě trvá v České republice moc dlouho. Veřejná správa však žádná relevantní data o délce povolovacích řízení neměla — a dosud nemá! —, a tak zastánci urychlování opřeli svoji argumentaci o žebříček Doing Business zpracovávaný Světovou bankou.

V tomto žebříčku získala Česká republika velmi špatné hodnocení — z celkového počtu 190 hodnocených zemí se umístila na 156 místě. Kritici žebříčku marně upozorňovali, že podkladem k hodnocení je skladová hala uprostřed polí, a že to není vhodný podklad pro přípravu rozsáhlých změn.