V Poslanecké sněmovně se právě projednává novela stavebního zákona a úpravy dalších souvisejících zákonů. To, v jaké podobě budou tyto zákony schváleny, rozhodne nejen o podobě procesu povolování staveb, ale také o tom, nakolik účinná bude ochrana životního prostředí a bude-li moci do procesu povolování některých staveb vstupovat prostřednictvím spolků veřejnost.

Vláda demokratických stran navzdory vlastnímu programovému prohlášení zapojení veřejnosti nepodpořila. Poslanci prozatím nemají jasno. O schválení pozměňovacího návrhu, který by chybu vlády napravil, je žádá prostřednictvím otevřeného dopisu už 110 spolků.

Nový stavební zákon byl připraven v minulém volebním období Babišovou vládou, respektive — na základě memoranda — Hospodářskou komorou sdružující developery. Nepodpořil ho však ani jediný senátor a zákon vstoupil v platnost pouze kvůli tomu, že stanovisko Senátu ve Sněmovně přehlasovali poslanci ANO, KSČM a SPD.

Vláda pětikoalice demokratických stran slíbila, že zákon v tomto volebním období opraví a že ho tentokrát připraví ministerstva, nikoli Hospodářská komora. Rozhodla se učinit tak novelou již schváleného zákona, jejíž přípravu svěřila úředníkům Ministerstva pro místní rozvoj.

V programovém prohlášení vláda rovněž slíbila, že připraví zákon o jednotném environmentálním povolení, do kterého měly být integrovány veškeré požadavky odboru ochrany přírody ke konkrétní stavbě. Ministerstvo životního prostředí připravilo návrh zákona. Nakonec ale na klíčové jednání vlády odešel návrh zákona o jednotném environmentálním stanovisku.

Zní to jako slovíčkaření, ale mezi povolením a stanoviskem je zásadní rozdíl — na vydání povolení probíhá řízení, kterého se může prostřednictvím spolku účastnit veřejnost. Stanovisko však vydává úřad bez jakékoli účasti veřejnosti.

Jak došlo k této „drobné“ změně? Na klíčovém jednání vlády, kde se rozhodovalo o konečné vládní podobě návrhu zákona, nebyl nikdo za ministerstvo životního prostředí. Odehrálo se totiž v době, kdy ministryně Alena Hubáčková ze zdravotních důvodů rezignovala.

Byly tak tvrdě prosazeny zájmy ministerstva dopravy a ministerstva průmyslu a obchodu, která jednají především ve prospěch co nejrychlejšího a nejjednoduššího povolování staveb. Zájmy životního prostředí, ale ani zájmy veřejnosti, které záleží na okolí vlastních domovů a na ochraně přírody a krajiny, a dokonce ani protikorupční opatření, kterým by tento transparentní systém byl, nenašly na jednání vlády dostatečné zastání.

Horší než Babiš

Z vlády tak do poslanecké sněmovny odešel návrh, který napravuje mnohé chyby Babišovy vlády — zastavuje zběsilou integraci dotčených orgánů do stavebních úřadů, rušení úřadů na obcích a šílené přesuny státních úředníků a vrací nejen stanoviskům ochrany přírody závaznost. Z hlediska účasti veřejnosti je však návrh demokratických stran paradoxně horší než verze Babišova.

Proti navrácení účasti veřejnosti se ve vládě nejvíc stavěl ministr dopravy Martin Kupka. Právě ministerstvo dopravy rozporovalo návrh Ministerstva životního prostředí. Přitom se vyjadřovalo k něčemu, co se jej vlastně vůbec netýká — účast veřejnosti, o které se nyní rozhoduje, se nevztahuje na velké dopravní stavby.

Tam se spolky účastní a účastnit budou, neboť pro velké a strategické stavby je povinný proces EIA — tedy posuzování vlivu na životní prostředí. Účast spolků u tohoto typu staveb je přitom nezpochybnitelná, neboť vychází z právních požadavků Evropské unie.

Státní stavby se tak budou řešit ve stejném režimu jako dosud. Občan, který bude chtít ovlivnit, nebo se alespoň vyjádřit k developerskému záměru, který mu vzniká na dohled domova či na milovaném místě vycházek nebo výletů, však bude muset mlčet.

Ďábel je v detailu

Veřejnost bude mít smůlu dokonce i v případech, že bude na základě chyby úřadů, ať už záměrné či nezáměrné, povolena stavba, která být povolena nikdy neměla. Pokud totiž bude chtít dohlédnout na zákonnost procesu, bude sice moct dát k přezkumu závazná stanoviska příslušných orgánů, která stavbu umožnila, avšak bez odkladného účinku.

A opět i tady — stejně jako u rozdílu mezi stanoviskem a povolením — tkví ďábel v detailu, a tím je formulace „bez odkladného účinku“. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že po několika letech přezkoumávání stanovisek a soudů obdržíte rozsudek, že stavba byla povolena nezákonně. Měli byste z takového rozsudku mít radost, ale nemáte. Stavba je mezitím dávno postavená, už ji nikdo nezbourá a váš oblíbený strom, les či louku na její místo nevrátí.

Naštěstí Ministerstvo životního prostředí prozatím uhájilo závaznost stanovisek vlastních orgánů, takže by zájmy ochrany přírody a krajiny neměly dostat úplně na frak. Může se to ale změnit. Doteď ti, kdo chtěli stavět — ať už to jsou developeři nebo ti, kterým jde o státní zakázky — obviňovali z pomalého povolování staveb spolky. Nyní za údajného viníka mohou označovat jednotné environmentální stanovisko.

Proces projednávání stavebního zákona a přípravy pozměňovacích návrhů je v tuto chvíli bohužel ovlivněn především hlasy těch, kdo chtějí stavět. Zatímco zrychlení a zjednodušení povolování staveb podporuje snad každý poslanec, za právo občanů hájit okolí svých domovů či místa pro přírodu ani za transparentní proces povolování staveb nebojuje v Poslanecké sněmovně snad nikdo. Arnika a Zelený kruh proto vyzývají veřejnost: Pište poslancům, bez veřejného tlaku to nepůjde.