Stavební zákon: po silném NE je potřeba napnout síly k udržitelnému ANO

Petra Kolínská

Dolní komora parlamentu prosadila stavební zákon jednohlasému vetu navzdory, v nové Sněmovně však nejspíš získají převahu jeho kritikové. Otázkou bude, jak se špatnou normou naloží dále.

Nový stavební zákon byl vyhovuje zejména velkým developerům a tomu odpovídá i nestandardní způsob jeho přijetí i proti jednohlasému vetu senátorů. Po volbách však zřejmě bude možné vývoj zvrátit. Foto Mohamed Hassan, Pixabay

Nový stavební zákon má všechny potřebné schvalovací procedury za sebou a od 17. července je nedílnou součástí našeho právního řádu. Nestranný pozorovatel by si mohl myslet, že je to důvod k radosti či alespoň úlevě, neboť současné poměry nevyhovují nikomu. Háček je v tom, že příliš mnoho aktérů je přesvědčeno o tom, že nový zákon je špatný a situaci v oblasti územního rozvoje a umisťování staveb ještě zhorší.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Nejprve si shrňme, co se dělo, když návrh doputoval do Senátu. O třetím čtení a úskalích návrhu jsme už v Deníku Referendum informovali. Senát měl tehdy čtyři možnosti, jak se k návrhu zákona postavit. Mohl k němu mlčet a tím jej de facto schválit, mohl také návrh schválit aktivně formou hlasování, případně mohl návrh zamítnout a vrátit do Sněmovny anebo konečně nabídnout svoji verzi, tedy pozměnit obsah paragrafů.

Horní komora se se stavebním zákonem vypořádala způsobem velmi neobvyklým — zamítla jej hlasy všech přítomných pětašedesáti senátorů, tedy i senátorů za vládní ANO a ČSSD. To je postup zcela nevídaný, nikdo z pamětníků ani analytiků zatím v historii nenašel podobný případ.

S tímto jednoznačným vzkazem se návrh vrátil do Poslanecké sněmovny. Příznivci zákona mezi poslanci se však ani tímto silným signálem nenechali vyvést z míry. Jednotné hlasování klubů ANO a SPD, šest hlasů od KSČM, tři hlasy od nezařazených poslanců a dva hlasy sociální demokracie zajistilo 104 hlasů, přičemž potřeba jich bylo minimálně 101.

Připomeňme, že proti novému stavebnímu zákonu se nepostavili jen senátoři. Dlouhodobě návrh kritizovali zástupci samospráv. Petici proti odebrání stavební agendy obcím podpořilo přes deset tisíc občanů. Otevřený dopis předsedovi vlády zaslal kvůli snížené ochraně památek Český národní komitét Mezinárodní rady památek a sídel.

Kritickou reakci po schválení zákona ve Sněmovně zveřejnila také Česká komora architektů. Ta ve svém prohlášení uvádí, že zákon je „sice v parciálních bodech progresivní, ale jako celek tento kompilát z pozměňovacích návrhů zřejmě nenapraví problémy současné právní úpravy“. Před znepokojivým způsobem přípravy zákona a rezignací na ochranu veřejných zájmů varovali akademici. Na závažná rizika reformy poukázala dopadová studie zpracovaná Ministerstvem vnitra.

Proti zákonu jsou soukromí majitelé lesůsoukromí zemědělciČeská komora autorizovaných inženýrů. Ekologické organizace sdružené v asociaci Zelený kruh získaly během čtyř dnů před závěrečným hlasováním čtyři a půl tisíce podpisů žádající neschválení zákona.

Téměř všechny odpůrce zákona spojuje nevole ke způsobu přípravy návrhu. Tvrdých faulů proběhlo hned několik a není moc záruk, že se v budoucnu nebudou opakovat u jiných zákonů.

Vznik zákona financovala Hospodářská komora, která sdružuje největší developerské společnosti. Připomínkovací řízení se proměnilo ve frašku. Nejprve odbylo ministerstvo pro místní rozvoj tisíce zásadních připomínek k věcnému záměru tvrzením, že se požadavky vyřeší při přípravě paragrafovaného znění. V paragrafované verzi však k ničemu takovému logicky nemohlo dojít.

Další silná vlna nevole se zvedla poté, kdy vláda schválila kompromis, který však vzápětí přestala ve Sněmovně obhajovat a podpořila pozměňovací návrh, který vracel zákon do podoby připravené Hospodářskou komorou. Klíčové obsahové nedostatky z pohledu Zeleného kruhu jsou podrobněji popsány v sérii čtyř článků.

Co bude se zákonem dál?

Účinnost, tedy možnost použít zákon v praxi, je u podstatné části zákona až od poloviny roku 2023. V řádů týdnu se však rozeběhnou aktivity, bez kterých by zákon nemohl začít fungovat. Tisíce zaměstnanců obcí dostanou výpověď a zároveň nabídku pracovat pro státní stavební úřad. Rozeběhne se stěhování, nákup softwaru, školení, příprava metodik a vyhlášek. To vše je dost práce, která se neobejde bez výdajů v řádu miliard. A co se stane, když se uprostřed tohoto organizačního tornáda ocitne nová Sněmovna, v níž budou mít převahu dnes hlasití odpůrci zákona?

Nová Sněmovna bude mít v zásadě tři možnosti. Může oddálit účinnost zákona o několik let a získaný čas využít pro přípravu nové podoby předpisu. Tento postup však dostává všechny aktéry do velké nejistoty a může mít na územní rozvoj a výstavbu devastující vliv.

Druhou možnou cestou je právě schválený zákon zneplatnit, zůstat u současného zákona, pokračovat v digitalizaci a hledat shodu nad novým předpisem. Konečně třetí cestou je rychle schválit komplexní novelu a účinnost posunout maximálně o pár měsíců. Ovšem problémem zákona je, že je tak vnitřně složitý a obsáhlý, že novelizovat jeho základy bude těžší než napsat zákon celý znovu od začátku.

Zákon čekají změny ale i v případě, že po volbách bude mít ve Sněmovně většinu skupina, která zákon prosadila. Jak ministerstvo pro místní rozvoj, tak poslanci z klubu ANO vědí, že zákon značně kulhá v oblasti územního plánování.

Způsob přípravy a schvalování krajských a obecních územních plánů a na ně navazující podrobnější regulační plány jsou přitom z hlediska ochrany životního prostředí či hospodářské prosperity mnohem důležitější než pravidla pro umisťování jednotlivých staveb. Právě územní plánování rozhoduje o tom, zda sídla budeme mít kompaktní, nebo naopak roztahaná a zakusující se do volné krajiny. Právě územní plánování přitom do značné míry spoluurčuje, zda budeme mít rychlé železniční spojení se sousedními zeměmi, zda si uchráníme dostatek kvalitní zemědělské půdy nebo kolik přehrad postavíme.

Hledání shody nebude jednoduché

Zákon je schválený a jeho odpůrci mají nelehký úkol hledat shodu nad hlavními pilíři moderního stavebního práva. Podnětů k přemýšlení je přitom tváří tvář zahraničním zkušenostem hodně.

Lze dobře zacházet s krajinou a stavět udržitelná města, aniž bychom plánovali ve větším detailu pro menší území? Je možné postavit novou čtvrť, aniž by veřejný sektor měl účinné nástroje pro umístění škol, poliklinik, sportovišť či parku? Spolehneme se na to, že dostupné bydlení vznikne jen tím, že soukromí investoři budou stavět více bytů? Jak silné kompetence má mít v době klimatické krize Ministerstvo životního prostředí? Chceme stavět přednostně na opuštěných a zanedbaných územích a méně se zakusovat do volné krajiny? Jak zlepšit kvalitu stavebních projektů? Jak sladit zájmy místní komunity a právo na samosprávu s požadavky na ochranu nadregionálních veřejných zájmů?

Podobnými otázkami se tvůrci zákona nezabývali. Jeho kritici by neměli tuto chybu opakovat.

Text vznikl v rámci projektu Měníme klima v legislativě, který podpořila Nadace OSF prostřednictvím programu Active Citizens Fund. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

Diskuse