Extrémní sucho a vlny veder po celé Evropě v letech 2014 až 2019 vyvolaly zájem veřejnosti, odborníků a veřejných činitelů o problematiku zadržování vody v krajině. Dopady klimatické krize by takové opatření bezesporu zmírnilo, i když je to jen „hašení požárů“ místo zabraňování jejich příčinám. O samotném zadržování vody však koluje řada mýtů a nesprávných představ. Podívejme se proto na obecnější souvislosti.

Příčinou sucha v krajině je rozdíl mezi příjmem vody, v České republice výhradně ze srážek, a její ztrátou odtokem a výparem. Ztráta výparem je jednoduchá fyzika. Se stoupající teplotou se snižuje relativní vlhkost vzduchu a roste vypařování. Podle Clausius-Clapeyronova vztahu na každý stupeň Celsia oteplení je vzduch schopen přijmout o sedm procent víc vody.

V České republice zůstávají srážky dle dlouhodobých statistik Českého hydrometeorologického ústavu přes značné roční výkyvy na zhruba stejné úrovni, zatímco průměrná teplota stoupá. Za posledních šedesát let se zvýšila o dva stupně Celsia, což zvýšilo ztrátu vody vypařováním o zhruba patnáct procent. Logickým důsledkem je tedy dlouhodobě ubývání vody v krajině.

Trendy srážek a teploty v ČR nemůžeme zásadně ovlivnit, jsou důsledkem globálních změn. Můžeme však napomoci tomu, aby se vodu dařilo v krajině lépe zadržovat. Důsledkem může být snížení jejího odtoku a zmírnění přibývajícího sucha.

Odpařování lokálně ochladí vzduch, voda v krajině prospívá zemědělcům i přírodě

Jaké jsou přínosy zadržování vody v krajině? Je rozšířeným názorem, že se tím přibrzdí nebo zastaví globální oteplování. To však není způsobeno nedostatkem vody, ale tím, že naše planeta v důsledku vypouštění skleníkových plynů lidstvem přijímá ze Slunce víc energie, než vyzařuje zpět do kosmu. Nerovnováha pomalu narůstá a činí v globálním průměru již 0,9 W/m2.

Dostatek vody v krajině však může odpařováním příjemně ochladit lokální prostředí. A takovéto ochlazení odpařováním může být podle fyzikálních zákonů značné. Odpaření jednoho litru vody odejme ze vzduchu zhruba 2,4 MJ tepla. V přepočtu by se tak ochladilo 1000 m3 vzduchu o víc než dva stupně celsia.

Výparné teplo ovšem nezaniká, ale uvolní se zase někde jinde při kondenzaci páry. Tím způsobí oteplení, takže globální efekt je nulový. Lokální ochlazování také funguje jen do doby, než se vyčerpá dostupné množství vody k odpaření z vegetace nebo vodních ploch. Chlazení odpařováním lze za normálních okolností výhodně využít i v bytech — namísto drahých a energeticky náročných klimatizačních zařízení.

Ještě důležitější než ochlazení pro naši pohodu je však zadržování vody v krajině pro výnosy a zdraví zemědělských plodin i ostatních rostlinných porostů a pro přežívání rostlinných a živočišných společenstev v přírodě.

Politická řešení a dotační pobídky

Jak toho dosáhnout? Receptů je mnoho, například obrátit funkci existujících melioračních soustav, původně určených k odvádění kdysi přebytečné vody, ke vsakování vody do půdy. Vrátit narovnané malé vodní toky zpět do nepravidelných koryt s lepším vsakováním. Nenechat neužitečně stékat dešťovou vodu do kanalizace, ale umožnit její vsakování do půdy.

I politici si začínají všímat rostoucích obav voličů z klimatických změn a zadržování vody v krajině se tak stává prostředkem k získání přízně voličů. Ministerstvo zemědělství vypsalo dotační program na drobné vodní toky a malé vodní nádrže, kde projektům k realizaci do letošního roku nabízí celkem 2,15 miliard korun. Z celkové sumy se však doposud vyčerpala jen malá část.

Záměr je to jistě chvályhodný, pomůže zadržet o něco víc vody a především zlepší podmínky pro ohrožená vlhkomilná společenstva rostlin a živočichů. Možný problém vidím v tom, že na každou vodní tůňku bude potřeba stavební řízení. Podstatná část prostředků se tak rozplyne na vypracování projektů, odborných posudků, vedlejších výdajů a byrokracii, zatímco ekologický efekt bude minimální.

Je otázkou, zda by se miliardové dotace nedaly využít i efektivněji, a to nejen ke zmírnění sucha, ale i k omezení jeho příčin, totiž globálního oteplování. Bez velkých nákladů a byrokracie lze přispívat k zadržování vody a ochraně klimatu i jinak a účinněji.

Zadržování vody v krajině snadno, účinně a levně

Uveďme zde několik příkladů ekologicky a klimaticky účinných opatření s minimálními náklady:

• Na svazích obdělávat pole a set či sázet po vrstevnici. Omezí se tím výrazně splachování ornice prudkým deštěm a zvýší vsakování do půdy, což prospěje i výnosům.
• Technikou dostupnou v každém hospodářství zřizovat v dolních částech svažitých polí slepé vsakovací příkopy, které mimo zadržování vody budou sloužit i vlhkomilným biologickým společenstvím.
• Při projektování větších staveb počítat s tím, že rozsáhlé betonové nebo asfaltové plochy mohou v létě nepříjemně zvýšit místní teplotu (vznik tzv. tepelných ostrovů), protože tam srážky neužitečně odtékají do kanalizace a nevsakují se. Projekty o mnoho nepodraží, když se v nich bude počítat s opatřeními, která naruší tepelné ostrovy městskou zelení (stromy) a umožní vsakování vody do podloží nebo ještě lépe do městské zeleně.
• Omezit co nejvíce jízdy motorovými vozidly po městě a do sousedních obcí a místo toho používat jízdní kolo nebo vlastní nohy. Pomůže to jak místnímu, tak i globálnímu klimatu, prospěje zdraví a vyjde to levněji než léčení následků nedostatku pohybu.
• Nepoužívat v létě pro ochlazování bytu drahé klimatizační jednotky, které pro pohon kompresoru a ventilátorů spotřebují mnoho energie, ale levnější ochlazovače vzduchu na principu odpařování vody. Jejich provozní náklady jsou nepatrné, protože jsou bez kompresoru, popřípadě při pasivním odpařování nulové. Jejich jedinou nevýhodou je, že zvyšují relativní vlhkost ochlazovaného vzduchu. Existují však i ochlazovače vybavené tepelným výměníkem, které tuto nevýhodu nemají a jsou vhodné pro větší prostory a větrací systémy. Dokážou ochladit vzduch až o deset stupňů. V Německu jsou dotované. Kompresorové klimatizační jednotky jsou vhodné jen v situacích, kdy je při vysoké teplotě i extrémně vysoká vlhkost vzduchu, takže odpařování je omezené.
• Vysazovat stromy, ale s rozmyslem. Zdravý strom sice dokáže odpařit víc vody než vodní plocha stejného půdorysu a tím ochladit místní prostředí, ale také odčerpá hodně vody z půdy. Stojí-li stromy příliš hustě, zejména kde je vody málo, začnou trpět nedostatkem vody, ztrácejí odolnost vůči chorobám a škůdcům, uzavírají své listové průduchy a omezují tak asimilaci a tvorbu hmoty. To se fatálním způsobem projevilo na našich smrkových a borových lesích, kde bohužel lesní zákon nedovoluje vysazovat řidší lesy, jak zahraniční výzkumy doporučují. Tyto lesy se tak staly snadnou kořistí přemnoženého kůrovce a obětí špatné legislativy. Vliv odpařování stromů na globální klima je nulový, jak již bylo uvedeno. Stromy však patří k nejdůležitějším přirozeným zbraním proti globálnímu oteplování tím, že odčerpávají ze vzduchu oxid uhličitý a ukládají uhlík dlouhodobě do své hmoty. Nesmějí se však hned zas pokácet a spálit, protože by se tak oxid uhličitý rychle vrátil do atmosféry.

Jaro bylo chladné, ale oteplování se nezastavilo

Mohlo by se zdát, že tyto úvahy jsou vzhledem k bohatým srážkám od minulého podzimu a chladnému letošnímu jaru zbytečné. To je však omyl. Oteplování Země se nezastavilo. Jen se teplo v důsledku nebývalé nestability tryskových vzdušných proudů, která je sama také důsledkem změny klimatu, letos přesunulo ze západní Evropy do Ruska a Arktidy. Například v Moskvě bylo v květnu přes 30 °C a na Sibiři již v dubnu zuřily lesní požáry. Mapa odchylek teploty od dlouhodobého průměru během letošního dubna dokládá, jak nerovnoměrně jsou teplotní anomálie rozděleny po světě a jak málo vypovídá teplotní odchylka jedné oblasti o globální teplotě.

Paradoxem je, že naše planeta se otepluje více, když je globální teplota — definovaná jako teplota vrstvičky vzduchu 2 m nad povrchem — nižší. Jako třeba letos v důsledku výskytu studeného oceánského proudu La Niňa od srpna 2020 do letošního dubna.

La Niňa vždy způsobí s několikaměsíční prodlevou globální ochlazení tím, že se hlubší, chladnější oceánská voda dostává na povrch a ochlazuje povrchový vzduch. Protože chladnější povrch Země vyzařuje do kosmu méně energie než teplejší povrch, zadržuje Země o to více energie přijaté ze Slunce a ukládá ji především v oceánech. Oteplení povrchové vrstvy vzduchu, která představuje jen nepatrný zlomek hmotnosti Země, se proto objeví až později.

Neměli bychom se proto nechat ukolébat představou, že chladné a deštivé počasí řady minulých měsíců ve střední a západní Evropě vrátilo klima do starých kolejí. V příštích letech nás velmi pravděpodobně čekají mnohem razantnější a nejspíš i bolestivější extrémy počasí a klimatu. Buďme na ně připraveni a snažme se jejich dopady zmírnit. A podílejme se solidárně s jinými zeměmi na opatřeních proti globálnímu oteplování.