Krajinná opatření sucho neodvrátí

Erik Schwarzbach

Klima České republiky se otepluje, současná průměrná teplota odpovídá Záhřebu v 60. letech 20. století. Distribuce srážek se změnila, jejich objem však nikoli. Výsledkem je vysychání, jehož řešením je pouze zastavení nárůstu teploty.

Fyzikální a biologické zákonitosti nelze oklamat. Zvýšení teploty nutně vede ke zvýšení výparu z půdy i rostlin. To při stagnaci srážek nutně vede k úbytku vody v krajině a vzniku sucha. Foto Bru-nO, pixabay

Třebaže naši pozornost vloni poutal především covid-19, oteplování Země se nezastavilo. Minulý rok byl podle evropského programu Copernicus spolu s rokem 2016 globálně nejteplejším v historii měření, o 1,25 oC teplejší než v předprůmyslové době (1850-1900). Byl zároveň rokem s nejvyšším dosud naměřeným obsahem skleníkových plynů v atmosféře a s nejvyšší dosud naměřenou hladinou oceánů. Rok 2020 byl z hlediska klimatu a počasí mimořádný také u nás. Článek shrnuje to nejzávažnější, co vyplývá z měření v České republice a zvlášť na jižní Moravě.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Srážky

Podle dat ČHMÚ byly po šesti podprůměrných letech loňské srážky nadprůměrné, ale nijak výjimečné. Následující grafika znázorňuje roční úhrny srážek v České republice, Jihomoravském kraji a v Miroslavi.

Graf dokládá, že srážek přes velké meziroční výkyvy dlouhodobě neubývá ani nepřibývá. Statistický trend je téměř nulový a zcela neprůkazný.

Rozložení srážek minulého roku bylo ovšem velmi atypické. Dokládá to následující grafika, jež porovnává distribuci srážek v roce 2020 s průměrem posledních šedesáti let.

Od ledna do dubna byly srážky velmi nízké, v květnu průměrné a od června do října neobvykle vysoké. Tím se přerušilo šestileté období sucha s podprůměrnými srážkami. Srovnáme-li rozložení srážek v prvních a posledních 15 letech zkoumaného období, i při vyloučení atypického roku 2020 zjistíme, že letní srážkové maximum se posunulo z června do července a že počátek podzimu je srážkově bohatší. To znázorňuje i další grafika:

Teplota

V protikladu ke srážkám se globální změna klimatu na teplotním průměru a průběhu teplot během roku v České republice i v našem regionu projevuje mnohem výrazněji. V ČR dosáhla průměrná teplota 9,13 oC, což sice nebyl teplotní rekord, nicméně jde o hodnotu významně nad průměrem poslední dekády, který činil 8,92 oC. Průběh teplot posledních šedesáti let dokládá následující graf:

Podle hodnot trendu se za posledních 60 let Česká republika oteplila o 2,0 oC a Jihomoravský kraj o 2,1 oC. K výrazným změnám došlo i v průběhu teplot během roku, jak je znázorněno na následující grafice:

Nejvýrazněji se oteplily zimní měsíce (o 2,5 oC) a letní (o 2,0 oC). Méně se oteplilo jaro (o 1,7 oC) a nejméně podzim, jen o 0.7 oC. Léto se prodloužilo. Počet měsíců s teplotním průměrem nad 16 oC vzrostl z jednoho na tři. Naopak zimních měsíců s průměrnou teplotou pod 0 oC ubylo ze tří na dva, z nichž únor měl v průměru jen -0,06 oC. Rok 2020 byl o něco chladnější než v šedesátých letech pouze v květnu, a vyznačoval se ale mimořádně teplými zimními měsíci. Jeho průměrná teplota pod 0 oC neklesla v žádném měsíci.

Sucho vyřeší jen ochlazení

Současná průměrná roční teplota v České republice odpovídá teplotě, jaká bývala v šedesátých letech 20. století v Toulouse v jižní Francii nebo v chorvatském Záhřebu.

Změna klimatu se může zdát pro celou ČR i pro jihomoravský region výhodná. Na jižní Moravě se již dají úspěšně pěstovat fíky a mohli bychom tu asi pěstovat i odolnější citrusy jako třeba klementinky. Zdání ale může být falešné. Fyzikální a biologické zákonitosti nelze oklamat. Zvýšení teploty nutně vede ke zvýšení výparu z půdy i rostlin. To při stagnaci srážek nutně vede k úbytku vody v krajině a vzniku sucha.

Občasný výskyt srážkově bohatých let jako v minulém roce sice sucho zmírní nebo vyrovná deficit do hloubky zhruba 1 m, v hlubších vrstvách ale sucho přetrvává nebo zesiluje. Plodiny citlivé na nedostatek vody, zejména chmel, ale i řepa, brambory i jiné, tak mohou být ohroženy. Nejvíc však současnou změnou klimatu již nyní trpí porosty smrku a borovice lesní. Opatření k zadržování vody v krajině sice mohou následky změn klimatu zmírnit, ale oteplování nezastaví a více srážek nepřinesou.

Změny klimatu a jejich dopady v ČR jsou jen kamínkem v mozaice globální klimatické krize, kterou generální tajemník OSN považuje za nejvážnější ohrožení lidstva. OSN vyzývá členské země k vyhlášení stavu klimatické nouze a na poplach bijí světové vědecké komunity i papež František. Mladí oprávněně hlasitě rebelují. I nová vláda USA v čele s Joem Bidenem si boj s oteplováním klimatu stanovila jako jednu z priorit. Svým dílem bychom se měli připojit i my a nespoléhat na naše nerozhodné politiky.

Příklad Miroslavi

Mnoho regionů a obcí má všechny předpoklady k tomu, aby během několika let dosáhly uhlíkové neutrality (neutrální je vše, co nezvyšuje obsah skleníkových plynů v atmosféře) nebo energetické soběstačnosti. To se týká například i Miroslavi se 3000 obyvateli. Počítáme-li, že průměrná domácnost spotřebovává zhruba 1000 W a počet domácností by byl 1000 (je jich ve skutečnosti méně), potřebovali bychom na pokrytí spotřeby elektřiny zhruba 1 MW.

Z biologického odpadu z domácností, zemědělských podniků a místní čističky odpadních vod by se mohl získávat bioplyn k výrobě elektřiny a tepla. Část dřevěného odpadu z městských lesů by se mohla štěpkovat a ze štěpek pak vyrábět dřevoplyn nebo z nich přímo kogenerací produkovat elektřinu i teplo. Na „Větrňáku“ stával větrný mlýn a počátkem 20. století dokonce tehdy moderní větrná turbína. Tradice místa by se oživila, kdyby se tam postavila malá moderní větrná elektrárna o výkonu 1 MW.

Kdyby všechny domy v Miroslavi měly na střeše fotovoltaickou elektrárničku o výkonu 1 kWp, byly by to dalších skoro 1 MW. Všechny tyto zdroje, propojené inteligentně do sítě, by hravě pokryly potřeby našeho města a mohly vytvářet i zisk. Existují dotační fondy na ochranu životního prostředí, které by se daly využít. Co chybí, je zatím politická vůle, jak na místní, tak i nejvyšší úrovni. Místo toho, aby se vymýšlelo, jak takovou vizi uskutečnit, hledají se důvody, proč to nejde. Ale ta přece jde změnit, když jsou pro to důvody a politici a strany se o to zasadí.

Že to jde, ukazují příklady z vyspělejších sousedních zemí, kde jsou energeticky soběstačné nebo uhlíkově neutrální již nejen mnohá města, ale celé regiony. Zkusme to také!

Diskuse