Sucho je odvěkou metlou lidstva. Ale jeho současné dopady jsou bezprecedentní. Žádná oblast na Zemi dnes není vůči jeho následkům imunní. Silné sucho zasáhlo jižní Evropu — v Itálii nejhorší za posledních sedmdesát let. Poslední dvě dekády byly na západě Spojených států nejsušší za 1200 let. Chile trpí suchem třináctým rokem po sobě a třetí největší mexické město Monterrey zavedlo vodu na příděl.

Africký roh — Etiopie, Keňa a Somálsko — zakouší čtvrtý rok bez dešťů za sebou. Pro tamní lidi, dobytek i ekosystémy je situace stále svízelnější. Vzhledem k nedostatku vhodné výživy umírají děti na nemoci, které by za lepší situace přežily. Dokonce i velbloudi — kteří obvykle snášejí náročné podmínky déle než lidé nebo jiné zvířecí druhy — v tomto regionu hynou ve velkých počtech.

Toto utrpení ve mně vyvolává traumatické vzpomínky na mé první setkání se suchem v Mauritánii. Bylo mi sotva dvanáct let, když všechny domácnosti v naší komunitě přišly o vše — o jídlo, o dobytek i o živobytí. Mnozí dospělí, kteří nedokázali zaopatřit rodinu, si vzali život.

Prožitá zkušenost mi zůstala ve vzpomínkách a motivuje mé úsilí zajistit, aby už žádné děti nemusely prožívat totéž co já. Bohužel mnohé z nich sucho stále trápí a řadu dalších už brzy trápit bude: vědci předpovídají, že klimatické změny zvýší četnost, délku a zeměpisné rozšíření sucha. Do roku 2050 zasáhne pravděpodobně tři čtvrtiny lidské populace.

Státní hranice sucho nezastaví

Různé oblasti napříč geografickými regiony jsou stále sušší. Třebaže dosud nepanuje konsenzus v otázce, jaké podmínky jsou přesně pro propuknutí sucha zapotřebí, vědci se shodují, že degradace půd problém umocňuje. A co je ještě horší, podle varování Šesté hodnotící zprávy Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu neděláme dostatečné pokroky při snižování emisí skleníkových plynů k odvrácení ještě horších důsledků sucha v nadcházejících desetiletích.

Zakoušené nepřiznivé podmínky spolu s nejnovějšími vědeckými projekcemi by společně měly vyvolávat pocit naléhavosti a přimět všechny k zvyšování odolnosti vůči budoucím rizikům sucha. Sucho je přírodní jev, ale nemusí se stát přírodní katastrofou. Degradaci půdy lze částečně zmírnit lepším rozhodováním při hospodaření s půdou a vodou a iniciativami za obnovu půdy.

Organizace OSN pro výživu a zemědělství a Úmluva OSN pro boj s dezertifikací v nedávné zprávě uvádějí úspěšné příklady projektů, které snížily riziko sucha u zranitelných skupin obyvatel. V Brazílii, Etiopii, Indii a Tunisku se ke snížení dopadů sucha využívá kombinace sběru vody a udržitelných způsobů hospodaření s půdou. I když to může trvat delší dobu, všechny země mohou přijmout podobné strategie, které pomohou jejich obyvatelům přejít od nedostatku vody k jejímu zabezpečení.

Hlavním nedostatkem panujícího přístupu je však skutečnost, že je založený na národních státech, ačkoliv sucho nerespektuje politické hranice. Proaktivní plánování napříč sektory v rámci jednotlivých zemí je nezbytné, ale bez mezinárodní spolupráce dopady sucha nakonec zasáhnou i další země.

Sucho má dominový efekt: mezi jeho nejčastější následky patří konflikty o ubývající vodní zdroje, prudký růst cen potravin nebo jejich nedostatek, lesní požáry, masový úhyn volně žijících živočichů a dobytka, písečné a prachové bouře, přesídlování lidí, nucená migrace a občanské nepokoje.

Spolupráce při budování odolnosti vůči dopadům sucha

Spolupráce v oblasti předvídání sucha a rychlé reakci může snížit či odvrátit rozsah těchto následků. Například Austrálie a USA mají již dlouho vypracované plány, které mají zajistit postiženým komunitám sucho důstojně přestát.

Vybudování takové odolnosti v celosvětovém měřítku si vyžádá čas a politickou vůli. Naštěstí i v nejzranitelnějších regionech světa už mají politici základy, na nichž mohou stavět. Například v africkém Sahelu existuje regionální systém ohrožení suchem, který vznikl před padesáti lety s cílem spojit širokou škálu zúčastněných stran od sdružení producentů až po politické činitele a který těží ze sdružování vědeckých a technologických kapacit na regionální úrovni.

Indie přijala ještě komplexnější přístup, který zahrnuje zvládání sucha jako součást národního plánu řešení katastrof. Přitom uplatňuje důmyslnou strategii, která zahrnuje všechna příslušná ministerstva a úzce koordinuje reakce na národní, státní a místní úrovni. Tento proces započal před patnácti lety a Indie má dnes integrovaný systém vodního hospodářství, který slouží také jako systém varování před suchem.

Spojené státy v červnu oznámily, že sucho bude považováno za strategickou prioritu domácí i zahraniční politiky. USA, které jsou domovem jednoho z nejpropracovanějších a nejvyspělejších mechanismů monitorování sucha a reakce na něj na světě, by mohly pomoci urychlit vývoj lepších systémů řízení rizik na celém světě.

Vlády na celém světě musí rychle jednat, než se následky stále častějších a silnějších suchých období stanou nezvladatelnými. Letos v květnu byla vytvořena Mezivládní pracovní skupina pro sucho na summitu Úmluvy OSN o boji proti dezertifikaci. Je platformu pro mobilizaci kolektivních opatření v souladu s tím, co je podle vědeckých poznatků nezbytné.

Společně můžeme omezit dopady sucha, ale všichni političtí představitelé od globální až po komunální úroveň se budou muset zavázat k tomu, že udělají vše, co je třeba k vybudování účinné odolnosti — a musí začít okamžitě.

Z anglického originálu Confronting the Growing Drought Risk publikovaného na webu Project Syndicate přeložil JIŘÍ KOBĚLKA.