Sucho v mezích patriarchátu
Alena ZemančíkováFilm Sucho režiséra a scénáristy Bohdana Slámy pojednává o potřebě nápravy vztahu ke krajině i vztahů mezi lidmi navzájem. Celkové vyznění filmu kazí schematický scénář a těžko uvěřitelné chování postav.
Ve všech kulturách, snad kromě přírodních národů, které neznají soukromé vlastnictví, najdeme tradiční příběh, takzvané exemplum, ve kterém vystupuje Boháč a Chudák.
Když za nimi přijde poutník, Boháč ho vyžene, zatímco Chudák mu uvaří polévku z posledního, co doma najde. Poutník, protože je anděl, odmění hostitele takovým počtem dukátů, kolik mastných ok plave v polévce. Poslední kapka omastku udělá na chudé polévce ok bezpočet. Boháč trpce lituje své nepohostinnosti, ale protože mu jde vždycky jen o to, „co za to“, při další návštěvě předloží poutníkovi polévku tak omaštěnou, že na ní omastek utvoří jedno velké mastné oko. A podle toho je odměněn.
Slepá loajalita
Film Bohdana Slámy je trochu takové exemplum. Ale ne docela. Žijí tu vedle sebe rodiny zemědělského Boháče a Chudáka, ale odměněn není žádný z nich.
Boháč Viktor machinacemi svého starého otce získal a svými dále rozšířil rozsáhlé pozemky, na kterých bezohledně hospodaří. Zaměstnává přitom valnou část obyvatel vesnice, kteří se pod ním sice bůhvíjak dobře nemají, ale z jakési vesnické zabedněnosti za ním stojí.
Když pošle traktoristu uprostřed fatálního sucha skropit pole herbicidem, traktorista jede, ani nemukne a protestujícího Chudáka Josefa s rodinou z pole odvleče. Mohl by vypnout motor a Boháčovi říct, že tohle dělat nebude a jít domů, mohl by si to dovolit, protože by za něj Boháč těžko sháněl náhradu, zvlášť, kdyby se místních k protestu odhodlalo víc. Ale on to neudělá, protože se přiklání k silnějšímu.
Boháčův syn Mirek ovšem rodině, kterou odmalička zná a má rád, taky nepomůže, protože je mu to trapné. Asi by se mu nic nestalo, kdyby se k postřikovači přivázal vedle Chudáků, ale jednoduše takovému protestu nevěří. I když se za svou rodinu a její zaměstnance stydí. Protestuje ve městě, kde ho to nic nestojí.
Pozvolný úpadek občiny
„... kromě přírodních národů, které neznají soukromé vlastnictví...“
--------------------------
U „přírodních“ národů nejde samozřejmě o žádnou neznalost toho, že by snad nebylo možné vlastnit věci osobně. Jde pouze o způsob života, který pro jednotlivé osoby neposkytuje žádné velké příležitosti ke shromažďování majetku.
Skutečná neznalost soukromého vlastnictví existuje (samozřejmě vedle neexistence rodiny) pouze ve fiktivní „prvobytně pospolné společnosti“, což ovšem podle této vaší oblíbené teorie, paní Zemančíková, zase spadá i do období toho proklatého patriarchátu. :-)
Největším nedostatkem filmu tedy je, že Chudák, jehož k té chudobě dovedla vlastní „poznaná nutnost“ [marxisté vědí, o čem je řeč], že tento Chudák nakonec není „po právu“ odměněn a život se zde tedy už neřídí tradičními očekáváními (proklaté) třídní logiky, ale má extremistickou logiku vlastní, jejíž pochopení [biblické a třeba i fyzikální pochopení síly slabosti] vyžaduje vypnutí všech mozkových závitů. (Čili vlastně můžeme pak „z jakési ideologicky podmíněné lásky“ říci „čím horší paměť, tím lepší svědomí a čím lepší svědomí, tím lepší paměť“.)
„Láska je prostě paradox. Znamená odpouštět neodpustitelné a milovat lidi nehodné lásky.“
Nemůže si to ale člověk říkat pouze z té své vlastní pozice, musí to z pozice mimo své vlastní já vztahovat úplně stejně i sám na sebe.
Podle mého soudu schematismem a tezovitostí trpí (s výjimkou jeho vynikající prvotiny "Divoké včely") všechny Slámovy filmy. (Alespoň ty které jsem měl příležitost shlédnout.) On se - v dobrém úmyslu - snaží vyjádřit společensky hodnotné obsahy, ale nedokáže je prezentovat přirozeným způsobem, z vlastního života (a vlastních životních zápasů) svých protagonistů.
Takže bychom tedy, paní Zemančíková a pane Poláčku, neměli mlátit prázdného Slámu?
Paní Zemančíková, vaše kvalitní Sucho v mezích patriarchátu je v žebříčku čtenosti až na šestém místě. Kolik nominací jste od Jakuba Patočky získala a kdo o umístění v tomto žebříčku nejčtenějších článků v DR vlastně rozhoduje?
Dlouhá léta za posledních 24 hodin vždy nejčtenější Vaníčkův „Nepodmíněný příjem“ totiž vystřídal opět letitý – za posledních 24 hodin ale opět i nejčtenější – Babiš:
Andrej Babiš má na každého složku (6 a půl roku starý článek).
Na druhém místě zase tradiční Andrej Babiš – jak připravil řezníky o Kostelecké uzeniny (7 a 3/4 roku starý článek).
Na třetím místě šestiletý Okamura.
Na čtvrtém místě sedmiletý Babiš.
Na pátém místě sedmiletý Babiš.
Na osmém místě osmiletý Babiš...
Proč proboha, paní Zemančíková, vůbec píšete nějaké nové články, když ty staré jsou pořád a pořád za každých posledních 24 hodin suverénně nejčtenější a tento stav ohledně čtenosti v DR trvá už celá léta?
Tento váš článek by, paní Zemančíková, podle těch zdejších zvyklostí mohl být nejčtenější za posledních 24 hodin asi tak za šest nebo sedm let.
Hezká recenze, ale proč ničíte češtinu?
Slovo občina nedává ve Vašem použití žádný smysl, nemůže se týkat ani chudákovi nukleární rodiny, ani rozvrácené obecní pospolitosti vesnice.
Film jsem neviděl a po téhle kritice už asi neuvidím. Leda někdy v televizi, což ovšem beru jako divácky dost omezující.
Kdyby kritika platila jen na Bohdana Slámu! Bohužel se týká českého filmu jako takového. A už hodně dlouho.
Různé národní kinematografie (mladé) Čechy na festivalech nepřekvapují, ale vlastně by měly. Leckdy pomocí zahraniční koprodukce vzniknou snímky, které dohromady vytvářejí působivou kroniku doby. Naše filmy jsou převážně alegorické, nebo tak vypadají, a opravdu: nebývají uvěřitelné, dokonce už ani herecky. Nějak nám po skoro neexistujících zapadákovech formují převážnou část seriózní tvorby pohádky. Pohádky, které už většinou popleteme. (To je svetr, křičeli bychom jako děti).
Sledovanost většiny domácích středoproudých "bijáků" přitom i u nás klesla natolik, že staré zdůvodnění slabin je již dávno passé. Sociální obraz a kritika potřebují vyzařovat autenticitu a naléhavost. Takové filmy má smysl podporovat.
O té češtině to zní pikantně. Ale já si češtinou také hlavu nedělám.
Po mé dlouhodobé pracovní účasti v oboru ochrany půdy musím doznat, že ekologicky nutné opatření typu stanovišti odpovídající výnos je globální tabu, popř. politická floska. Narušuje substanci neoliberální etiky natolik, že ani Bohdan Sláma se neopovážil nahlédnout pod povrch.....bych rozmrzele, ale s plným pochopením dodal.