Ve všech kulturách, snad kromě přírodních národů, které neznají soukromé vlastnictví, najdeme tradiční příběh, takzvané exemplum, ve kterém vystupuje Boháč a Chudák.

Když za nimi přijde poutník, Boháč ho vyžene, zatímco Chudák mu uvaří polévku z posledního, co doma najde. Poutník, protože je anděl, odmění hostitele takovým počtem dukátů, kolik mastných ok plave v polévce. Poslední kapka omastku udělá na chudé polévce ok bezpočet. Boháč trpce lituje své nepohostinnosti, ale protože mu jde vždycky jen o to, „co za to“, při další návštěvě předloží poutníkovi polévku tak omaštěnou, že na ní omastek utvoří jedno velké mastné oko. A podle toho je odměněn.

Slepá loajalita

Film Bohdana Slámy je trochu takové exemplum. Ale ne docela. Žijí tu vedle sebe rodiny zemědělského Boháče a Chudáka, ale odměněn není žádný z nich.

Boháč Viktor machinacemi svého starého otce získal a svými dále rozšířil rozsáhlé pozemky, na kterých bezohledně hospodaří. Zaměstnává přitom valnou část obyvatel vesnice, kteří se pod ním sice bůhvíjak dobře nemají, ale z jakési vesnické zabedněnosti za ním stojí.

Když pošle traktoristu uprostřed fatálního sucha skropit pole herbicidem, traktorista jede, ani nemukne a protestujícího Chudáka Josefa s rodinou z pole odvleče. Mohl by vypnout motor a Boháčovi říct, že tohle dělat nebude a jít domů, mohl by si to dovolit, protože by za něj Boháč těžko sháněl náhradu, zvlášť, kdyby se místních k protestu odhodlalo víc. Ale on to neudělá, protože se přiklání k silnějšímu.

Boháčův syn Mirek ovšem rodině, kterou odmalička zná a má rád, taky nepomůže, protože je mu to trapné. Asi by se mu nic nestalo, kdyby se k postřikovači přivázal vedle Chudáků, ale jednoduše takovému protestu nevěří. I když se za svou rodinu a její zaměstnance stydí. Protestuje ve městě, kde ho to nic nestojí.

Pozvolný úpadek občiny

Chudák ovšem není chudákem z nutnosti, ale z vlastního rozhodnutí: ačkoliv má lukrativní kvalifikaci IT inženýra, rozhodl se žít bez elektřiny a komunikačních vymožeností, chodí bos, pracuje rukama, statek obdělává jen pomocí zvířecí síly, pomáhat samozřejmě musí všechny tři děti: malého synka to ještě baví, prostřední dcerku s výhradami a nejstarší Žofku to štve.

A zatímco Boháčova mladá manželka se stará jenom o domácnost, manželka Chudákova je zaměstnaná v Boháčově prasečáku, protože někdo musí vydělávat hotové peníze. Obraz takového života je ale neúplný: vidíme rodinu, jak bez pračky pere, vaří na plotně a svítí petrolejkami, ale nevíme, jak podle svých zásad obstará pro svá zvířata seno na zimu nebo jak získává dřevo.

S ohledem na to, že je Boháč v zemědělství kvalifikován, hospodaří otřesně, ba až neuvěřitelně i proti vlastnímu zájmu. Podléhá otci, otřesnému, mrtvicí zkrouhnutému dědkovi na elektrickém vozíku, který má v sobě všechny odporné vlastnosti majitele gruntu posílené bezohledností někdejšího nejspíš předsedy JZD. Je to záporná postava, které však není tak těžké se postavit, však už ji sama příroda potrestala ochrnutím.

Boháč je ovšem slaboch. Slabá je i Chudákova žena Eva, která primitivním hospodářstvím a prací v prasečáku trpí, ale vše snáší z jakési ideologicky podmíněné lásky ke svému muži Chudákovi, který by přece mohl natáhnout do baráku elektřinu a koupit pračku a bojler na teplou vodu, vždyť usedlost není v nedostupné pustině.

Vzhledem k tomu, jak je až biblicky oddaná ideji svého muže Chudáka, a s ohledem na to, jak se on hezky chová k dětem, je jejich nejstarší dcera Žofka překvapivě nevychovaná. Její protesty jsou v logice věci, ale to, jak je hnusná na mámu, logiku nemá. Leda tu, že agrese se zásadně vybíjí na slabším. Že otec Chudák nezasáhne a nepřipustí rodinnou debatu o tom, jestli opravdu všem vyhovuje jím zvolený životní styl, je trestuhodné. Svatá žena Eva, než by se mu sebeméně protivila, umře na zanedbanou rakovinu.

Mezitím velkovýrobě dojde voda, i když Chudákova studna zcela nevyschne. Rebelka Žofka s Boháčovým synem Mirkem utečou do Prahy, kde žije Mirkova rozvedená matka lékařka, ale divoká Žofka nesnese ani měšťanské uspořádání a hned první noc uteče s organizátorem demonstrací Extinction Rebellion do Německa. Rodina bez mobilů a jiných komunikačních kanálů jí nemá jak sdělit, že matka umírá a že ji doma potřebují: v tomto bodě dochází ke zlomu.

Peripetie a katarze

Chudák si od bývalé Boháčovy ženy musí půjčit auto a do Německa pro Žofku jet, dostane se však do potíží, protože má propadlé doklady, nemá telefon ani e-mailovou adresu, kde by ho německá policie mohla kontaktovat, a vrátí se s nepořízenou.

Mirkova matka lékařka nechá na synovu žádost udělat detailní rozbor místní vody. Ukáže se, že látky v ní obsažené jsou zdraví ohrožující. To už má půl vesnice vyrážky a podezření na nádor, Eva na rakovinu umírá. Boháč tedy své lidi zabíjí tím, na čem sám bohatne. Zjištění ho přiměje k myšlenkovému obratu.

Žofka se nakonec domů vrátí a zastihne mámu ještě poslední den naživu. Boháčovi dojde, že by pro něj měl být důležitější inteligentní a citlivý syn než hnusný chamtivý otec a Chudák nahlédne, že své hospodaření musí modernizovat, jinak přijde o děti. Morální vítěz je „svatá“ Eva, která se nikdy ničemu a nikomu nevzepřela a tímto neochvějným postojem i obětí pohnula srdci i těch nejhorších. Amen.

Dobrý úmysl, nepřesvědčivé provedení

Film Bohdana Slámy Sucho působivě ukazuje, jak po ztvrdlé půdě slunečnicového, řepkového či kukuřičného pole odtéká voda, jak je hrozné lít na pole, na kterém pro sucho nic zeleného neroste, herbicidy, a jak rodina agrobarona ovládá už druhou generaci celou ves, i její zábavu a volný čas, včetně činnosti dobrovolných hasičů.

Scénář je ale příliš schematický. Protagonisté, ač jde očividně o lidi vzdělané, se chovají extremisticky a neuvěřitelně. Schematické jsou bohužel i herecké výkony: Boleslav Polívka hraje dědka v  odpudivé šarži, ale krásná Magdalena Borová hraje nemocnou Evu také v šarži, která je kýčovitě „svatá“.

Jedinou postavou, se kterou se divák může ztotožnit, aniž vypne všechny mozkové závity, je Boháčův syn Mirek, umírněný, empatický, inteligentní, nekonfliktní. A bývalá Boháčova manželka lékařka, jejíž rozpaky, bezradnost i hlubší uvědomění tajemství života a smrti přesvědčivě hraje Gabriela Míčová.

Bohdan Sláma zvolil pro vyprávění starého mýtu na pozadí katastrofálního sucha model, ve kterém se oba, Boháč i Chudák, chovají úplně blbě. Ani jednomu pšenka zrovna nekvete. Dramatičtější by ovšem bylo, kdyby oba odpovídali svým rolím, jen s vlastními chybami: pak by bylo napínavé hledat kompromis a srozumění. Tolik pokud jde o uměleckou stránku filmu.

Přesvědčivý je film ve svém dobrém úmyslu, když ukazuje, jak velkozemědělstvím trpí krajina i lidé, jak ti, kteří křičí, že nás živí, nám bez skrupulí ničí zdraví, jak odtržené od přírody je zemědělství, když mu jde jen o výnosy, jak se traktoristé, placení agrobarony, chovají jako nesvéprávné bytosti, jak jsme fascinování velkými stroji, ačkoliv jejich sílu a mohutnost nepotřebujeme. A pokud chtěl film sdělit, že filosofujícím útěkem do životního stylu bez elektronických technologií si nepomůžeme, povedlo se mu to rovněž.

Jako základ pro debatu na střední škole může film dobře posloužit. V diskusi dospělých, kterou aktuálně vedeme na téma způsobu zemědělského hospodaření, péče o krajinu a udržitelnosti venkova, je to exemplum příliš zjednodušené. A bohužel taky totálně patriarchální — což je ostatně příčinou, proč člověk na děj nahlíží jako na nějaký pozdní biblický apokryf.

Sucho. Režie a scénář Bohdan Sláma. Kamera Diviš Marek, hudba Jakub Kudláč. Hrají: Martin Pechlát, Marek Daniel, Magdaléna Borová, Judit Pecháček, Gabriela Míčová, Tomas Sean Pšenička, Dorota Šlajerová a další.