Film Hranice ukazuje drsnou realitu pevnosti Evropa

Dalimil Petrilák

Psycholožka Julia se stěhuje na východ Polska a tváří v tvář utrpení uprchlíků se rozhoduje jim pomáhat. Film Agnieszky Hollandové Hranice vcelku věrně popisuje strašnou situaci uprchlíků — nejen — na polsko-běloruských hranicích.

Pokud by existoval způsob, jak v Sýrii, Afghánistánu, Turecku, Libyi nebo Eritreji legálně požádat o mezinárodní ochranu, relokaci do Evropy a jiné způsoby pomoci, migrační tlak by zeslábl, pašeráci by neměli koho pašovat a na hranicích by nemusely hlídkovat tisíce policistů a vojáků. Uvést takový systém do praxe není nic jednoduchého, přispěl by však ke snížení utrpení tisíců lidí a menšímu počtu mrtvých na hranicích Evropy. Repro z filmu Hranice

V kinech se objevil dlouho očekávaný a nyní široce diskutovaný film polské režisérky Agnieszky Hollandové Hranice. Film vzbudil velký rozruch ještě předtím, než ho měli diváci možnost vidět, a to především v Polsku. Polští politici zejména z dosluhující vládnoucí strany Právo a spravedlnost označovali režisérku za vlastizrádkyni a její film, který ukazuje události na polsko-běloruské hranici v roce 2021, srovnávali s nacistickou propagandou.

Obžaloba evropské migrační politiky

V roce 2021 běloruský diktátor Lukašenko ve spolupráci s ruským diktátorem Putinem začali motivovat a lákat uprchlíky ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu nebo afrických zemí do Běloruska se slibem, že se odtud snadno dostanou do Evropské unie. Protože zoufalí lidé dělají zoufalé činy, desítky tisíc lidí této nabídky využily a dostaly se do nelidského koloběhu opakovaných pokusů o překročení polsko-běloruské hranice.

×