↗

Česká republika má povinnost lidi prchající před pronásledováním chránit, ne jim klást do cesty nové překážky. Ve své současné podobě novela slibuje chaos, soudní spory a těžké lidské osudy. Nikoli funkční azylovou politiku. Felix Nussbaum: Uprchlík (1939)

Na začátku měsíce vstoupila v platnost rozsáhlá novela azylových a migračních pravidel, která měla do českého práva v první řadě implementovat Pakt o migraci a azylu přijatý v EU. Většina ustanovení má začít platit v červnu 2026. Podle vlády má novela zrychlit azylové řízení, omezit jeho zneužívání a zlepšit přehled o pohybu žadatelů o azyl. Politicky to možná zní líbivě, zvlášť před volbami. V právní a lidskoprávní rovině ovšem novela vyvolává vážné obavy.

Problém není jen v samotném obsahu, ale i ve způsobu, jakým byla přijata. Vládní poslanci ji totiž předložili jako poslanecký návrh. Tato „poslanecká zkratka“ umožnila obejít standardní fáze legislativního procesu, jako je meziresortní připomínkové řízení, hodnocení dopadů nebo stanovisko Legislativní rady vlády.

Tyto procedury přitom nejsou zbytečnou formalitou, ale základní pojistkou proti chybám a legislativnímu chaosu. A vynechat je u tak složité materie je krokem, který právní jistotě a transparentnosti rozhodně nepřidá.

Výsledkem je nekvalitní implementace Paktu, která je v mnoha bodech v rozporu s ústavním pořádkem i právem EU a zároveň vyvolává vážné znepokojení z hlediska ochrany lidských práv.

Časově omezený azyl: chybný krok proti mezinárodním závazkům i rozumu

Zásadním problémem je, že azyl může být dle novely nově udělen jen na tři roky. Uprchlík bude poté muset žádat o prodloužení, jinak status automaticky zanikne.

Takový přístup je v rozporu s Ženevskou úmluvou o právním postavení uprchlíků i s doporučeními Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Ty vycházejí z toho, že azyl sám o sobě „nevyprší“ uplynutím času. Trvá, dokud trvají důvody, pro které byl udělen, a odejmout ho lze pouze rozhodnutím v jasně vymezených případech.