Na začátku měsíce vstoupila v platnost rozsáhlá novela azylových a migračních pravidel, která měla do českého práva v první řadě implementovat Pakt o migraci a azylu přijatý v EU. Většina ustanovení má začít platit v červnu 2026. Podle vlády má novela zrychlit azylové řízení, omezit jeho zneužívání a zlepšit přehled o pohybu žadatelů o azyl. Politicky to možná zní líbivě, zvlášť před volbami. V právní a lidskoprávní rovině ovšem novela vyvolává vážné obavy.

Problém není jen v samotném obsahu, ale i ve způsobu, jakým byla přijata. Vládní poslanci ji totiž předložili jako poslanecký návrh. Tato „poslanecká zkratka“ umožnila obejít standardní fáze legislativního procesu, jako je meziresortní připomínkové řízení, hodnocení dopadů nebo stanovisko Legislativní rady vlády.

Tyto procedury přitom nejsou zbytečnou formalitou, ale základní pojistkou proti chybám a legislativnímu chaosu. A vynechat je u tak složité materie je krokem, který právní jistotě a transparentnosti rozhodně nepřidá.

Výsledkem je nekvalitní implementace Paktu, která je v mnoha bodech v rozporu s ústavním pořádkem i právem EU a zároveň vyvolává vážné znepokojení z hlediska ochrany lidských práv.

Časově omezený azyl: chybný krok proti mezinárodním závazkům i rozumu

Zásadním problémem je, že azyl může být dle novely nově udělen jen na tři roky. Uprchlík bude poté muset žádat o prodloužení, jinak status automaticky zanikne.

Takový přístup je v rozporu s Ženevskou úmluvou o právním postavení uprchlíků i s doporučeními Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Ty vycházejí z toho, že azyl sám o sobě „nevyprší“ uplynutím času. Trvá, dokud trvají důvody, pro které byl udělen, a odejmout ho lze pouze rozhodnutím v jasně vymezených případech.

Jedná se i o chybný výklad evropského práva. Evropský předpis sice umožňuje omezit platnost povolení k pobytu azylanta (tedy administrativního průkazu), ale status uprchlíka jako takový časově omezit nelze. Česká úprava se tak dostává do rozporu nejen s mezinárodními závazky, ale i se samotným Paktem EU.

Ministerstvo vnitra změnu hájí potřebou „přehledu“ o pobytu azylantů. Toho lze ale dosáhnout i jinou cestou, která není pro uprchlíky tak nebezpečná. Nyní jim bude hrozit, že pokud lhůtu zmeškají i o jeden den, přijdou nejen o status azylanta, ale i o navázaná práva, jako je zdravotní péče, nebo možnost legálně pracovat.

Ministerstvo vnitra sice slibuje, že přezkum podmínek při žádosti o prodloužení azylu bude spíše formální. Problémem ale je, že praxe často ukazuje, jak snadno se z „formality“ stane zásadní překážka. Je navíc nešťastné, že si ministerstvo vnitra přidává úkoly ve chvíli, kdy nezvládá plnit ty zákonné a zápasí s kapacitami.

Zdravotní péče: krok zpět a riziko pro zranitelné

Dospělí žadatelé o azyl na základě novely vypadnou z veřejného zdravotního pojištění. Stát jim nově zajistí jen tzv. neodkladnou péči — tedy zásahy při bezprostředním ohrožení života. Jenže co chronicky nemocní, lidé s infekčním onemocněním nebo ti, kdo trpí psychickým traumatem? Jejich stav nemusí definici „neodkladné péče“ splňovat, přesto vyžaduje odborné ošetření.

Žadatelům o azyl zákon často neumožňuje pracovat. Nemají z čeho potřebnou péči hradit. Zdravotnickým zařízením se zvýší administrativa i nejistota, co bude nebo nebude proplaceno. Není vyloučeno, že část z nich se proto bude léčbě žadatelů raději vyhýbat.

Ironií přitom je, že jde o malou skupinu lidí. V České republice se ročně podá jen asi 1500 žádostí o azyl. A stát místo aby zachoval jednoduchý a funkční systém, zavádí složitější mechanismus s nejasnými pravidly. Přístup ke zdravotní péči je přitom základní podmínkou pro důstojný život, ale i pro ochranu veřejného zdraví.

Non-refoulement: Zásada nenavracení pod tlakem

Jedním ze základních kamenů mezinárodního práva je zásada non-refoulement. Stát podle ní nesmí vrátit nikoho do země, kde mu hrozí závažná újma. Novela zákona však tento princip oslabuje hned na několika frontách. Nebude například možné podat žádost o mezinárodní ochranu po rozhodnutí o vydání do ciziny (tzv. extradiční řízení) nebo po uložení trestu vyhoštění. To ale evropské právo vůbec nepřipouští. Zákaz podat žádost po uložení trestu vyhoštění nemá v legislativě EU žádnou oporu, a navíc odporuje i mezinárodním závazkům ČR.

Autoritářské režimy přitom často zneužívají extradice k perzekuci politických oponentů. Ti totiž o azyl zprvu nežádají, spoléhají na extradiční řízení. To však dle zkušeností z praxe v některých případech neposkytuje dostatečnou ochranu před navrácením do země, kde jim hrozí nebezpečí.

Zajišťování dětí a zranitelných osob: více represe

Novela také výrazně rozšiřuje možnosti zajištění žadatelů o mezinárodní ochranu. Dopadne i na zranitelné skupiny, například na rodiny s dětmi, seniory či oběti mučení a sexualizovaného násilí. Dosud muselo ministerstvo před detencí nejprve vyčerpat mírnější opatření, jako je pravidelné hlášení či pobyt na určené adrese. Tuto pojistku novela ruší, a až několikaměsíční zajištění tak může přijít rovnou. Jde přitom o osoby, které nespáchaly žádný trestný čin.

Navíc se pracuje se širokou definicí „rizika útěku“, která ve svém důsledku umožňuje zajistit např. i politické disidenty nebo novináře, kteří z objektivních důvodů opouštějí svou zemi bez dokladů nebo s falešnou identitou. Čekáte-li, že důvodová zpráva k novele nabízí data o efektivnosti detence nebo o dopadech zajištění na státní rozpočet, budete zklamaní.

Pro některé žadatele se zpřísňují i podmínky pobytu v azylovém středisku. Ubytovací zařízení bude možné opustit jen na pár hodin denně, nikoliv v noci a s omezeným počtem zavazadel. Takové omezení může trvat i několik let, po které se může řízení o mezinárodní ochraně vést. V tomto případě jde o ryze nepřiměřený zásah do svobody pohybu a soukromí.

Právo na právní pomoc: klíčová záruka, kterou novela oslabuje

Právní pomoc je pro žadatele o azyl často jedinou zárukou, že jejich případ bude spravedlivě posouzen. Migrační pakt proto vyžaduje, aby členské státy zajistily bezplatné právní poradenství od samého začátku řízení. Český návrh však tento standard oslabuje.

V samotném textu zákona se totiž místo bezplatného právního poradenství objevuje pojem „právní informace“, tedy jakési jednorázové poučení. Jenže žádný leták kvalifikovaného právníka nenahradí. Méně právní pomoci v praxi znamená méně žalob a méně kontroly. Pro někoho možná výhodné. Jenže z hlediska práv žadatelů jde jen a jen o krok zpět. Bez právní pomoci se jejich možnost bránit se proti rozhodnutí stává spíše teoretickou než skutečnou.

Přístup právníků a nevládních organizací do zařízení, kde se žadatelé zdržují, má být navíc podmíněn předchozí dohodou s ministerstvem. To vyvolává obavu, že v praxi by mohl být přístup k žadatelům o azyl omezen více než Pakt vůbec dovoluje.

Tvorba novely by místo rychlého a nepromyšleného přijímání zákonů bez diskuse s odbornou veřejností měla být vedena především snahou zajistit srozumitelné a spravedlivé azylové řízení. To se však nenaplnilo. Česká republika má povinnost lidi prchající před pronásledováním chránit, ne jim klást do cesty nové překážky. Ve své současné podobě novela slibuje chaos, soudní spory a těžké lidské osudy. Nikoli funkční azylovou politiku.