Sucho — nová normalita
Jiří MalíkAč byl rok 2021 poměrně deštivý, na trendu nic nezměnil. Česká krajina dále bezprecedentně vysychá. Na vině je nejen změna klimatu, ale i zcela neadekvátní způsob zemědělství. Řešení přitom není nijak náročné. Chce jen vůli a koordinaci.
V roce 2018 vrcholilo první, několikaleté suché období, které nastalo po bezprecedentním narušení tzv. jet streamů a arktického polárního víru v roce 2009. Severní pól tehdy poprvé atakovala masa vzduchu z tropů. Klimatická změna se tak z roku na rok stala krizí.
Spolu se zpomalováním Golfského proudu, který je brzděn úděsně rychlým táním Grónského ledovce, tak narušené klima omezuje příděl srážek z oceánského oběhu pro Evropu, což se navíc potkalo s historickým poškozením naší krajiny průmyslovým zemědělstvím velkých lánů, biocidní chemie a zničené půdy utužením. Stačila jedna dekáda a bylo z toho nejhorší sucho za posledních 500 let.
Bez nadsázky jediné, co společnost tehdy stihla udělat, bylo, že zemědělci požádali uhradit škody suchem v objemu cca 11 mld Kč jen za rok 2018. A stát není schopen na sucho adekvátně reagovat dodnes.