Špatná zpráva: na jihu Moravy můžeme brzo pěstovat olivy

Jiří Malík

Sucho a oteplující se klima se projevují na českém zemědělství mnoha způsoby, které jsou navzájem propojené. Navíc jde o propletení lokálních i globálních jevů. Pokud se stávající chod věcí nezmění, bude hůř a bude to rychleji.

Pokud to půjde s přístupem ke krajině a zemědělství i nadále stejně jako dosud, můžeme během pár desetiletí pěstovat na Pálavě olivy a na západ od Prahy víno. Foto Hotovsson

Průmyslové zemědělství má relativně velký podíl na globálním oteplování klimatu — a to jak emisemi ze strojů, „výrobou“ masa ve velkochovech uvolňujících metan, tak i vysušováním krajiny. Nízký obsah organického materiálu, tedy humusu, v půdě totiž přispívá k oteplování rovněž tím, že se v ní ukládá málo uhlíku z CO2

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Oteplování planety pak oslabuje Golfský proud a narušuje jet streamy — což zase vede k nižším přesunům srážek z Atlantiku nad Evropu. A zpětně globální oteplování atmosféry vede k vyššímu odpařování vody z povrchu polí, zejména v době těsně po sklizni. Výsledkem je nejen zemědělské sucho, ale i omezený malý oběh vody — jinými slovy méně srážek z lokálních zdrojů. Sucho se tak nadále prohlubuje. 

Dalšími faktory, které vysušují české země i jejich zemědělskou a lesní půdu, jsou vnitřní příčiny, za jejichž část mohou přímo zemědělci. Abychom byli spravedliví: máme na mysli zejména ty, kteří provozují průmyslové zemědělství plné chemie. 

Za zrychlení odvodu vody z krajiny dále mohou podzemní trubní systémy, takzvané meliorace, a narovnání a zahloubení toků řek. Z takto odvodněného území většina vody rychle odteče, aniž dostane šanci vsáknout se do podzemí. Tyto dva problémy — meliorace a technokratická díla vodohospodářů — mají zejména historickou příčinu. Přiznejme si ale, že přetrvávají v téměř nezměněné formě. 

Velevýznamným prvkem vysychání České republiky i zvyšování zemědělského sucha je již zmíněný nízký podíl organické hmoty v půdě a její zhutnění vlivem vysychání a destrukce půdního života chemií a pojezdy těžkou zemědělskou technikou. 

Synergickým působením těchto historických, současných, lokálních i globálních faktorů se dostáváme stále rychleji do významně horší pozice, než jakou předpovídaly klimatické modely. Jakkoli jsou tyto modely skvělé, většina z nich má „růžové brýle“, a my s tím musíme počítat. Tedy zcela natvrdo: musíme počítat, že bude hůř a bude to dříve. 

Přehrady to nevyřeší

Jediným rozumným způsobem adaptace na klimatickou změnu je celoplošná náprava krajiny a zadržování vody včetně nutnosti změnit destruktivní průmyslové zemědělství na k vodě a půdě šetrné. Přehrady sucho a pitnou vodu nevyřeší.

A jedinou cestou řešení všech druhů sucha je souběh globálního omezení skleníkových plynů a lokálních adaptací na změnu klimatu.

Jak tedy adaptovat krajinu na začínající klimatickou krizi? Z výše uvedeného je jasné, že význam může mít jedině celoplošný globální postup. Ohledně krajiny — obnova jejích nejvíce poničených částí, tedy konkrétně jde o průmyslově obhospodařovanou krajinu.

Toto není útok na zemědělce, ale konstatace faktu, že se už nemůžeme orientovat na vyšlechtěné stepní trávy, které potřebují sucho. Tento způsob zemědělství se totiž stává rychle neudržitelným prostě proto, že přichází o vodu a klimatická změna jeho krajinu rychle tlačí do stádia polopouště. 

Jak trefně poznamenává profesor Zdeněk Žalud z Masarykovy univerzity v Brně a z ústavu Czech Globe,který spadá pod Akademii věd: „Máme během pár desetiletí budeme mít v České republice dvě nové klimatické oblasti: na jižní Moravě lze pěstovat olivy, západně od Prahy lze přejít na pěstování vína, což je zcela šokující.“

    Diskuse