Pokud chcete přečkat bouři, potřebujete kořeny. Právě toto poetické heslo, pod nímž jsme viděli před pěti lety na klimatické konferenci v Paříži pochodovat lidi zastupující domorodé komunity lidí z globálního jihu, nám vytanulo na mysli tuto sobotu, když jsem viděli v médiích podmanivou sílu fotografií a videí z protestů „Za vodu pro lidi“ na Hodonínsku. V lecčems přelomový protest, jejž lze vnímat i jako první skutečně masové vystoupení proti politice vlády v řešení sucha, může sloužit i zdejšímu klimatickému a ekologickému hnutí jako inspirace a podnět k hledání nových spojenců místo neustálých snah o kompromis s mocenskými elitami.

U jihomoravského Uherského Ostrohu se v sobotu několik tisíc lidí i navzdory dosavadním porážkám postavilo jasně a odhodlaně proti plánu těžařské firmy České štěrkopísky zahájit těžbu stejnojmenné hmoty v místě, kde by ohrozila jeden z největších českých zdrojů vody, na němž závisí každodenní zásobování pitnou vodou pro sto čtyřicet tisíc lidí. Silný protest si získal i poměrně velkou pozornost médií — také díky účasti čelních politiků včetně jihomoravského hejtmana Bohumila Šimka (ANO), senátorky Anny Hubáčkové (KDU-ČSL) a ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové (ČSSD).

Brabec je nahý

Je přitom patrné, že lidé z Hodonínska podstatu selhávání státu v případě sucha chápou mnohem lépe, než mnozí zkušení ekologičtí aktivisté a aktivistky. Kňourání ministra životního prostředí Richarda Brabce, že on dělá co může a pro vodu by se rozkrájel, ale všechno mu kazí zlí úředníci, za jejichž činnost přitom nese politickou odpovědnost, tváří v tvář přímému ohrožení vodního zdroje pro tisíce lidí neobstojí.