Česká republika čelí největšímu suchu za posledních pět set let. Absorpční schopnost půdy se snížila na polovinu. Přes sedmašedesát procent zemědělské půdy je ohroženo erozí. Popis stávající situace ministr životního prostředí Richard Brabec na úterní tiskové konferenci podal takový, jaký je.

Využíval k tomu data a vstupy od vědeckých institucí, jako jsou Czechglobe, Český hydrometeorologický ústav či Výzkumný ústav vodohospodářský. Škoda, že se podobným způsobem o názory vědců a odborníků neopírají i rozhodnutí vlády v reálné politice, která by nejen současné sucho, ale i změny klimatu jako celek řešila.

Podle Brabce bylo zadržování vody v krajině jeho prioritou už od vstupu do funkce ministra. Přesto je dnešní situace alarmující. Z prezentovaných dat je jasné, že zatím přijatá a realizovaná opatření jsou zoufale nedostatečná a pomalá.

Délka vodních toků se z původních 76 tisíc kilometrů kvůli narovnávání řek zkrátila o jednu třetinu. V současné době tak máme v českých zemích 21 tisíc kilometrů vodních toků uzavřených do regulovaných betonových koryt.

Na tiskové konferenci Brabec slavnostně vyhlásil, že se revitalizovalo devatenáct kilometrů toků v roce 2019. Takovým tempem budeme potřebovat přes tisíc let, abychom současný nevyhovující stav napravili.

Podobně je to s obnovováním a tvorbou mokřadů. Od roku 1948 zmizelo na našem území 950 tisíc hektarů mokřadů a v roce 2019 jich bylo obnoveno jen sto.

V představených plánech nebylo bohužel ani slovo o proměně zemědělství, zrušení melioračních soustav, které odvodňují krajinu, zmenšení půdních bloků či zvýšení organické složky půdy, která zvyšuje schopnost půdy jímat vodu. Místo toho se řeší kosmetické věci jako zelené střechy, dešťovka, šedá voda. To jsou sice také důležitá opatření pro naše hospodaření s vodou, ale mnohem důležitější je navrátit krajině schopnost vodu udržet.