Zemědělství budoucnosti? Bez chemie a agrokorporací

Radek Kubala

Zemědělství musí projít radikální proměnou, pokud má přežít klimatickou krizi. Úspěšná transformace předpokládá změnu vlastnické struktury, podporu rodinných farem, ekologizaci, lokalizaci produkce či omezení chemie a živočišných výrobků.

Ať bude organizace zemědělství ve službách civilizace zvládající klimatickou a ekologickou krizi vypadat jakkoli, jedno je jisté: korporace jako Agrofert při tom nebudou. Foto Jakub Deml, Archiv DR

Dlouhodobé a drastické sucho, degradace půdy masivním užíváním chemických látek a rozpad ekosystémů způsobených úbytkem biodiverzity patří k problémům, které jsou spojené se současným modelem zemědělství. Vědci navíc upozorňují, že intenzivní obhospodařování půdy založené na průmyslových principech vede k vypouštění emisí, ničí ekosystémy, druhovou rozmanitost a oslabuje schopnost krajiny čelit nedostatku živin i zadržovat vodu.

Covering Climate Now je akce světových médií, která si klade za cíl zvýšit kvalitu i četnost psaní o klimatické krizi. Jejími iniciátory jsou američtí novináři Kyle Pope, šéfredaktor Columbia Journalism Review a Mark Hertsgaard, klimatický reportér magazínu The Nation. Vlajkovou lodí projektu je britský deník The Guardian, jehož psaní o klimatické krizi slouží jako obecně respektovaný standard. Po úspěchu týdenní loňské akce se v dubnu 2020 k padesátému výročí prvního velkého Dne Země koná další týden zaměřený na možná řešení klimatické krize. Akce se účastní mimo jiné agentury AFP či Reuters, televize Al Jazeera, CBS či švédská veřejnoprávní televize, deníky jako San Francisco Chronicle, The Hindustan Times, Asahi Shimbun, The Mail & Guardian, El Pais, Libération, La Repubblica, TAZ, Gazeta Wyborcza či magazíny jako The Intercept, Mother Jones či The Rolling Stone. V České republice je jediným partnerem projektu Deník Referendum. Během týdne vydáme soubor textů našich autorů a vybrané překlady textů našich partnerů.

Podle zprávy Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu (IPCC) o půdě a krajině zodpovídá zemědělství za třiadvacet procent světových emisí skleníkových plynů. Někteří vědci přitom zprávu kritizují, že dopady zemědělství podhodnocuje. Stejně jako jiné sféry společnosti musí i sektor zemědělství projít rozsáhlou sociálně-ekologickou transformací, máme-li klimatickou krizi zvládnout.

Jednou ze základních charakteristických nevýhod českého zemědělství je skutečnost, že tu ve srovnání s jinými zeměmi mají výraznou převahu velké podniky. Podle statistik ministerstva zemědělství disponujeme největší průměrnou výměrou zemědělského podniku mezi ostatními členskými státy Evropské unie. A to výrazně. Průměrná výměra mezi evropskými státy je šestnáct hektarů, v České republice je to sto třiatřicet hektarů.

Zatímco páteří zemědělství v Evropě jsou tedy malé a střední zemědělské podniky, u nás výrazně převládají velké agropodniky hospodařící na velkých lánech. V České republice podniky s více než padesáti hektary obdělávané zemědělské půdy obhospodařují dvaadevadesát procent z celkové výměry zemědělské půdy.

Mezi těmito podniky navíc jasně vyčnívá Agrofert premiéra Andreje Babiše, který obhospodařuje přes sto tisíc hektarů polí a je zároveň jedním z největších evropských producentů pesticidů a umělých hnojiv. Právě Agrofert založený na intenzivním zemědělství průmyslovými způsoby, preferenci krátkodobých zisků, masivním užíváním chemických přípravků a na bezohlednosti vůči krajině ztělesňuje principy, od kterých se potřebujeme odvrátit, máme-li nástrahy klimatické krize a rozpadu ekosystémů zvládnout.

Od Agrofertu k rodinné farmě

Odborníci, zástupci zemědělských svazů se shodují s ekology v tom, že sektor zemědělství je pro budoucnost planety klíčový. Transformace ovšem musí jít ruku v ruce s hlubšími změnami ve společnosti. Základním cílem zemědělství by už neměla být snaha o co největší produkci a ekonomický zisk, které vedou k devastaci životního prostředí a rozpadu místních vazeb.

Celosvětové hnutí rolníků La Via Campesina přišlo se strategií takzvané potravinové suverenity. Je to odpověď na koncepci potravinové bezpečnosti, se kterou operuje OSN od sedmdesátých let minulého století a jejímž hlavním deklarovaným cílem je zajistit dostupnost potravin a zamezit hladu.

Hnutí za potravinovou suverenitu kritizuje, že přístup OSN nebere do úvahy otázky vlastnictví půdy a přístupu k ní. Rolníci argumentují, že bere-li se zemědělství jen jako nástroj k zajištění dostupnosti jídla, nahrává to velkým podnikům, agrokorporacím a průmyslovému zemědělství orientovanému na vývoz či tlaku na produktivitu bez ohledu na životní prostředí. K významným důsledkem koncepce prosazované OSN patří také rostoucí závislost na fosilních palivech, monopoly na produkci a prodej osiva či koncentrace zemědělské půdy v rukou úzké vrstvy lidí.

Myšlenka potravinové suverenity je pravým opakem popsaného přístupu. „Do ohniska veřejných politik a potravinových systémů neklade požadavky trhu a nadnárodních společností, nýbrž potřeby těch, kdo potraviny produkují, distribuují a spotřebovávají. Přitom hájí i zájmy příštích generací,“ píše se v deklaraci Fóra pro potravinovou suverenitu. Vychází se z ideálu demokratizace systémů produkce, distribuce a spotřeby potravin. Rozhodující slovo by mělo patřit malým producentům a spotřebitelům, nikoliv velkým korporacím, jakou je v případě České republiky Agrofert.

×