↗

Praxe a výzkum v ekologickém zemědělství ukazují, že herbicidy lze zcela nahradit moderním vybavením, smíšenými plodinami a půdním krytem. Preventivní ochrana plodin není možná bez systémového účinku prostřednictvím vícenásobného střídání plodin, smíšených kultur, živých plotů, květinových pásů nebo zbytkových plevelů, které jsou z hlediska výnosu neutrální. Foto Martin Ludlam, pixabay

Součástí přírody i našich životů jsou jedy. Jak umělé, synteticky vyrobené, tak i přírodní. Nalezneme je v přípravcích na ochranu rostlin, ale také v jedovatých rostlinách, jsou součástí přírodních i syntetických léčiv, používají se v průmyslu a jsou součástí odpadů.

V žádném případě přitom nelze tvrdit, že syntetické jedy jsou obecně jedovatější. Nejtoxičtější známou látkou je dokonce přírodní látka produkovaná anaerobními bakteriemi — botulotoxin. Jeho 50% smrtelná dávka je velmi nízká — již jeden nanogram na kilogram hmotnosti může zabít člověka. Při extrapolaci účinku na myši by nitrožilní dávka pouhé jedné desetimiliontiny gramu byla pro osobu vážící 70 kg fatální.

Samotná definice jedu podléhala v průběhu času proměnám. Současná definice říká, že míra toxicity je dána nevratností účinku, a nahradila tak tu předposlední, která definovala toxicitu látky na základě jejího množství. Z tohoto hlediska je jedovaté vlastně všechno, acylpyrin i voda či kuchyňská sůl.

Přírodní jedy jsou ale prakticky výlučně vázány na velmi specifické přírodní procesy nebo na specifické přírodní druhy: jedovaté houby, rostliny či zvířata. Obyvatelstvo určitých oblastí, kde se tyto přírodní jedy nacházejí, je o těchto nebezpečích většinou dobře informováno (u nás např. o jedovatých houbách).

Jinak je tomu ale v případě synteticky vyráběných toxických látek. Ty se mohou nacházet kdekoliv: nejen v místě výroby, ale i leckde jinde — mohou být poztráceny při dopravě či při nevhodné aplikaci, mohou být zcizeny a následně zneužity. Mohou se stát i součástí odpadového řetězce.

Zásadním rozdílem je také jejich chemická resistence. Na rozdíl od přírodních jedů, které vesměs rychle degradují, jsou některé syntetické chemikálie persistentní. V případě nechvalně známého, a i pro lidi nebezpečného insekticidu DDT, je poločas rozpadu až 20 let, a proto se dodnes objevuje i v odlehlých regionech a lidských i zvířecích tkáních. Při posuzování toxicity syntetických látek je tedy nutné brát v potaz také tento nepříliš často zmiňovaný rozdíl.

Pesticidy

Chemikálie se používají ve všech oblastech lidského života, především v zemědělství, průmyslu a farmacii. Vedle farmacie je právě zemědělská výroba uživatelem velikého množství nejrůznější látek. Jedná se o pesticidy, látky ničící škůdce. Zahrnují insekticidy proti hmyzím škůdcům, herbicidy proti plevelům, fungicidy proti houbovým patogenům, akaricidy proti pavoukům a roztočům.

Používání pesticidů se celosvětově zvyšuje především díky tisícům dostupných produktů. Ty se ročně používají v milionech tun. Zemědělství je odvětví s nejvyšším využitím pesticidů, přičemž v ovocnářství a vinařství je spotřeba ještě větší než při pěstování plodin na orné půdě. Použití pesticidů se zdůvodňuje zajištěním vyšších výnosů, které jsou pro lidskou společnost považovány za důležitější než potenciální vedlejší účinky pesticidů.