Perzistentní organické polutanty (POPs) — nerozložitelné a vysoce toxické dědictví průmyslové výroby — setrvávají v životním prostředí celá desetiletí, šíří se vzduchem i vodou na tisíce kilometrů a akumulují se v potravním řetězci. Jde o extrémně stabilní toxické látky — například dříve běžné insekticidy (DDT, lindan), polychlorované bifenyly (PCB), vedlejší produkty spalování (například dioxiny) či bromované zpomalovače hoření (například PBDE).

Nejnovější mapa české organizace Arnika a mezinárodní sítě IPEN ukazuje desítky vysoce kontaminovaných lokalit po celém světě. Několik z nich je i v České republice.

Jak varuje americká Agentura pro ochranu životního prostředí, POPs se vzduchem a vodou přenášejí na tisíce kilometrů a hromadí se v potravním řetězci. Látky, které byly vyrobeny anebo vypuštěny v jedné zemi, tak mohou ohrozit lidi a zvířata kdekoli jinde ve světě. Tyto nebezpečné látky dlouhodobě zůstávají v přírodě a kumulují se především v tukových tkáních živočichů. Jejich množství okolo nás, kvůli jejich nerozložitelnosti, doslova „roste“.

Perzistentní organické polutanty jsou spojovány s rakovinou, poškozením imunitního, hormonálního a nervového systému či genetickými defekty. Narušují schopnost živočichů, včetně lidí, se rozmnožovat. Například DDT způsobuje vážné deformace plodů — jeho metabolit DDE učinil skořápky ptačích vajec natolik křehké, že draví ptáci nemohli vyvést mláďata.

Bromované zpomalovače hoření zase zasahují imunitu a hormonální rovnováhu. Výzkumy prokázaly nižší inteligenční schopnosti dětí vystavených polybromovaným difenyletherům. Polychlorované bifenyly byly klasifikovány jako „prokázané karcinogeny“, nacházejí se i v potravinách či vodních tocích. Dioxiny jsou jedny z nejtoxičtějších sloučenin vůbec — při vyšších koncentracích způsobují chlorakné a poškozují játra. Dlouhodobá expozice jejich i velice nízkým koncentracím poškozuje imunitu, reprodukční funkce, nervovou soustavu u dětí. Některé z nich se spojují se vznikem několika typů rakoviny.

Šíření a odpovědnost

Perzistentní organické látky (POPs) se do prostředí dostávají z průmyslových provozů, které je vyrábějí anebo vypouštějí jako nezamýšlené vedlejší produkty chemické výroby, dále z metalurgických a dalších tepelných procesů. Mohou se však do prostředí dostávat i záměrným použitím například v podobě pesticidů, kapalin v transformátorech a kondenzátorech anebo v barvách. Uvolňují se rovněž z výrobků, do kterých byly přidány jako zpomalovače hoření (např. PBDE), UV stabilizátory (UV 328) a podobně.

Když továrna anebo provoz, kde se perzistentní organické látky vyráběly, používaly anebo jen skladovaly, skončí, toxický odpad často zůstává na místě. Navíc i moderní spalovny odpadů a jim podobná zařízení pro nakládání s odpady zatěžují prostředí nově vznikajícími POPs v podobě dioxinů, PCB, hexachlorbenzenu apod., které vypouštějí do ovzduší anebo je zanechávají v popelu a popílku, místo aby je bezpečně eliminovaly.

Řešením musí být především zastavení produkce těchto nebezpečných látek, snižování produkce plastů, do nichž se některé z nich přidávají anebo v důsledku nakládání s nimi vznikají, podpora bezpečnějších alternativ a vynucení principu znečišťovatel platí — jak stanovila v roce 2001 vzniklá Stockholmská úmluva.

Najdete je na celém světě

Alarmující nálezy perzistentních organických látek se potvrzují na všech kontinentech. V Mexiku vědci naměřili v okolí opuštěné továrny na kondenzátory tak vysoké koncentrace PCB v půdě, že se tyto látky průkazně objevily i v krvi dětí ze sousedních vesnic. Na opačné straně planety — na bývalé americké základně Camp Century v Grónsku byly PCB pravděpodobně použity v barvách a obsahují je i odpady pohřbené pod ledovou pokrývkou, kde společně s dalšími nebezpečnými odpady představují tikající ekologickou bombu.

V Asii nese dědictví industrializace a válek nejdramatičtější podobu v lokalitě Bien Hoa ve Vietnamu, kde se v půdě i potravě stále nalézají poměrně vysoké koncentrace dioxinů z defoliantu (pesticidu) Agent Orange. U místních obyvatel dosahují hladiny, které ohrožují jejich zdraví.

V Africe, na proslulém šrotišti a skládce elektroodpadu a autovraků Agbogbloshie v ghanské Akkře, uvolňuje vypalování kabelů a rozebírání a skládkování elektroniky do prostředí PCB, dioxiny či PBDE, jež se následně hromadí v půdě a ovzduší a odtud putují do potravního řetězce.

Ani Severní Amerika nezůstává čistá — v Louisianě byly uloženy průmyslové odpady obsahující dioxiny a byla kontaminována laguna Calcasieu Estuary. Rodiny u jezera Lake Charles tak mají jedny z nejvyšších hodnot POPs v krvi. A podobná místa najdeme i v Evropě: belgický Zwijndrecht leží v těsném sousedství závodu desítky let vyrábějícího tzv. „věčné chemikálie“ PFAS, jejichž únik do půdy, podzemní vody i plodin nakonec vedl k zákazu prodeje domácích vajec a lokálně pěstované zeleniny.

Konkrétní příklady z České republiky

Průmyslová minulost se projevuje i v České republice. V Ústí nad Labem se podařilo kontaminovat sedimenty PCB oškrábáním barvy při opravě železničního mostu natolik, že to vyvolalo mezinárodní skandál, protože se množství škodlivých látek zvýšilo v úseku Labe mezi Ústím a státní hranicí s Německem. Ke kontaminaci ryb PCB a dioxiny tu však přispělo i znečištění sedimentů v řece u chemičky Spolchemie zaměřené na chlorovou chemii.

Podobné riziko se váže k odkališti odpadních vod a kalů z chemického provozu Synthesie ve Lhotce u Pardubic, kde sedimenty v samotném odkališti i blízké Velké Strouze překračují dekontaminační limity pro PCB, DDT dioxiny, či hexachlorcyklohexany, ale vysoké koncentrace v nich vykazují i bromované zpomalovače hoření a dechloran plus.

Největší českou „toxickou zátěží“ způsobenou desítkami let výroby chlóru a několikaletou výrobou pesticidů však představoval areál Spolany Neratovice. Sanace velké části této zátěže probíhala pomocí nespalovací technologie, díky které se do prostředí neuvolňují další POPs — zásaditého katalytického rozkladu — a která proto může sloužit jako dobrý příklad, jak se s tímto typem znečištění vypořádat. Nedávné analýzy ale varují před možnou novou kontaminací a ukazují, že zejména v odpadech z bývalé výroby chloru/PVC vysoké koncentrace POPs přetrvávají.

Je čas začít jednat. Pozdě, ale přece

Abychom skutečně přerušili koloběh perzistentních organických látek, musíme začít u důkladné inventury a sanace ohnisek znečištění těmito látkami a zároveň se vyhnout vytváření nových míst kontaminovaných těmito látkami. Státy i místní samosprávy by měly systematicky zmapovat všechna kontaminovaná místa — od průmyslových areálů přes staré skládky až po zamořené půdy a vodní toky — a v duchu principu „znečišťovatel platí“ vynutit vyčištění toxických odpadů nebo znečištěných míst pomocí rozkladu POPs.

Díky moderním technologiím šetrným k životnímu prostředí (například katalytickému rozkladu bez vzniku nových škodlivin) lze sanovat i velmi rizikové sedimenty, půdy či odpady, obsahující, PCB, DDT nebo dioxiny.

Druhým klíčem je prevence vzniku nových POPs. To znamená zákaz výroby i používání potenciálně perzistentních látek a důsledné nahrazení např. bromovaných zpomalovačů hoření nebo PFAS v hasicích pěnách bezpečnějšími alternativami. Součástí by mělo být i zastavení neřízeného spalování odpadů, ať už v malých lokálních zařízeních nebo ve spalovnách, jejichž emise nejsou důsledně kontrolovány na přítomnost dioxinů a jim podobných látek.

Na mezinárodní scéně se nyní podařilo prosadit rozšíření pravidel Stockholmské úmluvy o směrnici, která státům přinesla pevné mantinely pro mapování, management či dokonce sanaci míst kontaminovaných POPs. Současně obsahuje pravidla pro prevenci vzniku nových škodlivin nesprávně zvolenými dekontaminačními technologiemi.

Nakonec nesmíme zapomínat na sílu veřejného mínění a politického tlaku. Problém perzistentních organických látek se týká nás všech — chemické zbytky z minulosti mohou skončit v potravě, ve vodě i ve vzduchu, který dýcháme. Každý z nás může vyžadovat po firmách i politicích, aby otázku toxických zátěží neignorovali. Promyšlené nakládání s odpady, podpora recyklace bez škodlivých látek a aktivní volba bezpečnějších materiálů jsou nejlepším darem, který můžeme předat budoucím generacím. Bránit zdraví i přírodu proti těmto „věčným jedům“ je nutností pro naši společnou budoucnost.