K otravě Bečvy padl v pondělí ve Vsetíně předpokládaný rozsudek, kterým byla rožnovská společnost Energoaqua i její jednatel Oldřich Havelka zproštěni obžaloby. Soudkyně Ludmila Gerlová ovšem následným zdůvodněním rozsudek postavila na hlavu a popřela jak své usnesení, kterým obžalobu původně vloni na jaře odmítla, tak obsah dokazování před soudem, při němž argumenty obžaloby neobstály.

Soudkyně Ludmila Gerlová hned na počátku svého zdůvodnění prohlásila, že změnila názor a že rožnovská Energoaqua podle ní havárii způsobila. Vzhledem k tomu, že ale není možné prokázat, jak přesně, firma podle ní není trestně odpovědná. V následujících osmi hodinách pak četla zdůvodnění rozsudku, v němž se pokoušela vysvětlit, jak k němu dospěla.

Rozsudek je navíc konstruován tak, že společnost Energoaqua zbavuje možnosti podat odvolání. Současně ji zbavuje i motivace dále se bránit právními prostředky, protože pokud se případ skutečně převede do přestupkového řízení u České inspekce životního prostředí, jak soudkyně svým usnesením rozhodla, firmě bude hrozit pokuta nejvýše v jednotkách milionů — jinak řečeno částka odpovídající zhruba jejímu týdennímu zisku. Správní řízení by navíc bylo neveřejné — bez možnosti kontroly nezávislými médii a občanskou společností.

Účelové vyzobávání skutečností a zamítnutí posudků, které se „nehodily“

Zdůvodňování rozsudku, které soudkyně četla — s několika přestávkami — od rána do podvečera, obsahovalo celou řadu vnitřních rozporů, manipulativních tvrzení i vyloženě nepravdivých výroků. Soudkyně na jedné straně označila za nevěrohodné svědky z Energoaquy, protože v jejich výpovědích nalezla některé nesrovnalosti, na straně druhé za pádné argumenty vzala výpovědi inspektorů z České inspekce životního prostředí i soudního znalce Klicpery, jejichž vystupování u soudu přitom jejich věrohodnost zcela zdestruovalo.

Soudního znalce Klicperu, který se i veřejně projevuje jako vyznavač různých konspiračních teorií, vzala v ochranu podivnou konstrukcí, když prohlásila, že jeho posudek není věrohodný beze zbytku, pak podrobně vypočítala jeho různé nedostatky, ale nakonec prohlásila, že na některých bodech jeho posudku se stavět dá. S tím ostře kontrastoval její v podstatě urážlivý výrok na adresu zástupce poškozených rybářů Stanislava Pernického, kterého označila za nevěrohodného, protože prý je zaujatý „proti Deze“.

Ovšem každý, kdo měl možnost vystupování obou mužů porovnat a střízlivě zhodnotit, musel vidět křiklavý kontrast mezi přesností, věcností a úzkostlivým trváním na faktech ve vystupování i výpovědi Stanislava Pernického, a chaotickým, vágním, vnitřně si protiřečícím hochštaplerským vystupováním znalce Jiřího Klicpery. Soudkyně sama už tímto svým hodnocením obou mužů, kteří hráli v dokazování před soudem zásadní role, dala najevo vlastní hrubou zaujatost.

Tu ještě prohloubila, když — vpravdě skandálně — prohlásila, že posudek trojice profesorů Ivana Holoubka, Blahoslava Maršálka a Jakuba Hrušky neměl odpovídající „odbornou“ úroveň. V podstatě tak přejala nijak nezdůvodněné tvrzení soudního znalce Jiřího Klicpery. Ve skutečnosti je respekt, jemuž se trojice profesorů v odborné komunitě těší, zcela nesouměřitelný s odbornou pověstí znalce Klicpery.

Další posudek, který podobně jako trojice profesorů možnou vinu Energoaquy kategoricky a pádnými argumenty vylučuje, zamítla pro státním zástupcem — účelově a bez relevantních argumentů — namítanou podjatost znalce Přemysla Soldána. Ta měla spočívat v tom, že se zprvu účastnil jako externí expert šetření České inspekce životního prostředí. V něm vinu Energoaquy vyloučil, a tak s ním inspekce spolupráci ukončila. Soldán následně vypracoval posudek se stejným závěrem pro Energoaquu. A v tom měla spočívat jeho údajná podjatost.

Soudkyně naopak nekriticky akceptovala nejen posudek znalce Klicpery, ale všude, kde to bylo možné, se odvolávala na posudek vodňanského pracoviště Jihočeské univerzity. Ten se ovšem v hodnocení řady skutečností rozchází s posudky profesorů, které soudkyně odmítla vzít v potaz.

Soudkyně tak akceptovala neprokázanou tezi, podle níž výhradní příčinou otravy byly kyanidy. Svědectví rybářů, která s tím byla v rozporu, nevzala v potaz. Podobně vyzobanými výroky z posudků a svědeckých výpovědí zlehčila tvrzení, že z řeky byl silně cítit chlór, který mnozí pokládají za hlavní příčinu otravy. Kyanidy přitom žádný odebraný vzorek nezaznamenal v množství, které by mohlo otravu takového rozsahu způsobit.