Ve středu 27. listopadu se u olomoucké pobočky ostravského krajského soudu konalo projednávání podnětu vsetínského státního zástupce Jiřího Sachra, který se odvolal proti rozsudku ve věci otravy řeky Bečvy, vynesenému loni v říjnu ve Vsetíně. V něm soudkyně Gerlová označila jako viníka ekologické katastrofy, při níž na čtyřiceti kilometrech toku zahynulo několik desítek tisíc ryb, rožnovskou firmu Energoaqua. Samotný čin ale prohlásila jen za přestupek a jednatele firmy Energoaqua Oldřicha Havelku zprostila trestní odpovědnosti, kterou mu státní zástupce kladl. Právě proti tomu se státní zastupitelství ve Vsetíně odvolalo. A po více než roce se tak případ dostal k projednání u krajského soudu v Olomouci.

Tříčlenný senát vedený soudkyní Michaelou Burešovou po zhruba dvouhodinovém, ryze formálním jednání, v němž za žalující státní zastupitelství ve Vsetíně vystoupil Libor Stejskal, a dále obhájce obžalovaného Oldřicha Havelky advokát Obluk a nakonec i sám obžalovaný, vynesl rozsudek, kterým odvolání státního zastupitelství ve Vsetíně zamítl a Havelkovu nevinu stvrdil. Zda státní zastupitelství podá dovolání, se rozhodne až po doručení písemného vyhotovení rozsudku.

Senát krajského soudu se ústy své předsedkyně Burešové současně nad rámec vlastního případu Oldřicha Havelky plně postavil za rozsudek vsetínského soudu. Ten přitom vloni otřásl důvěrou odborné i širší veřejnosti v nezávislost a kompetenci české justice, poněvadž skupina předních, světově respektovaných odborníků verdikt označila za „odporující fyzikálním zákonům“.

Výpusť vyčištěných odpadních vod z areálu firma Energoaqua totiž leží zhruba tři kilometry od místa prvního doloženého úhynu ryb a několik nezávislých expertíz nade vši pochybnost prokázalo, že je zcela vyloučeno, aby ryby nehynuly už mnohem výše proti proudu toku řeky Bečvy, na což jsme v Deníku Refreendum upozornili už v říjnu 2020.

Soudkyně Burešová se v odůvodňování rozsudku plně postavila i za skandálně špatný posudek soudního znalce Jiřího Klicpery, ačkoli jej před soudem hájil tak nešikovně, že nyní sám čelí žalobě certifikační společnosti. Klicpera navíc sám sebe během svého nechvalně proslulého pokusu s barvením řeky fluoresceinem usvědčil z podvodu.

Soudkyně podržela rovněž krajně problematické závěry výzkumného ústavu ve Vodňanech, zatímco precizně zpracované analýzy světově renomovaných expertů pracujících pro firmu Energoaqua zlehčila či nevzala v potaz. Ačkoli sám alibistický rozsudek vsetínského soudu meritorně u krajského soudu napadán nebyl, neboť ve společnosti Energoaqua dle hlasů z firmy „převážil sklon už mít hlavně klid“, krajský soud se přesto v odůvodnění svého středečního verdiktu k podstatě případu vyslovil, a to rovněž věcně nesprávným, zaujatým způsobem.

Jednatel společnosti Energoaqua Oldřich Havelka v reakci na rozsudek řekl, že je spokojen, protože je stvrzena jeho nevina. Zástupce poškozených rybářů Stanislav Pernický zopakoval, že to, co u soudu vyslechl „otřásá jeho důvěrou v právní stát“. Zopakoval také, že nepovažuje za možné, aby řeku otrávila společnost Energoaaqua, i to, že nemá za prokázanou hypotézu o tom, že skutečnou příčinou otravy řeky Bečvy byl kyanid.

Soudkyně Gerlová původně celou konstrukci obžaloby připravenou státním zastupitelstvím a Policií ČR ve Vsetíně odmítla jako odporující realitě a věcně neudržitelnou. Po více než patnácti stáních hlavního líčení, zcela v rozporu s děním v soudní síni, které jsme v Deníku Referendum pečlivě dokumentovali, svůj původní postoj popřela a vydala alibistický rozsudek, který zbavuje firmu Energoaaqua motivace dále se hájit a přitom snižuje možnosti dalšího přezkumu celé věci.

Obdobně alibistické, faktickým poznatkům odporující, zdůvodnění rozsudku odvolacího řízení před krajským soudem v Olomouci, tak neblahý obraz neutěšeného stavu české justice stvrzuje. Jediným pravděpodobným viníkem otravy řeky Bečvy zůstává chemička Deza z holdingu Agrofert. V ní totiž předvečer ekologické katastrofy nastala havárie, kterou se Babišova firma pokusila utajit. Veřejné orgány se jí zabývaly, bohužel jen naoko, až poté, co informace o ní vynesla na světlo investigativní práce Deníku Referendum.

Odpovědné orgány České republiky však dělaly všechno proto, aby se podezření vůči firmě Deze nikdy nijak reálně neprošetřilo. A nikdy se nikdo také nezabýval vážným podezřením, že přinejmenším ze strany některých státních orgánů se nejednalo o šlendrián a nedbalost, ale o vědomou, trestně postižitelnou snahu, přesměrovat vinu na smyšleného náhradního viníka, jímž právě měla být rožnovská chemička Energoaqua.