Soud k otravě řeky Bečvy pokračoval ve středu a ve čtvrtek ve Vsetíně dlouho očekávaným vystoupením soudního znalce Jiřího Klicpery, jehož posudek je osou obžaloby, která v rozporu s fakty viní z otravy řeky Bečvy rožnovskou firmu Energoaqua. Ačkoli soudkyně Ludmila Gerlová na jeho výslech ponechala celé dva dny, nepodařilo se jej dokončit, v důsledku jeho často rozvláčného, vyhýbavého vystupování, plného zbytečných odboček a osobních útoků.

Jen samo představování jeho posudku zabralo velkou většinu prvního z obou dní. Většinu druhého dne zase obstaraly dotazy soudkyně. Svědecká výpověď Jiřího Klicpery tak bude pokračovat 16. srpna, kdy bude odpovídat na otázky obžalovaných, obhajoby a zástupce poškozených.

Znalec Jiří Klicpera se pro svou roli v případu stal terčem kritiky opakovaně. Poprvé už poté, co na jaře 2021 vystoupil z anonymity a poskytl Deníku Referendum rozhovor, v němž tvrdí, že ač jsou „důkazy chabé, viníka už zná“.

A naposledy v průběhu soudu, kdy vyšlo najevo, že se dopustil podvodu při pokusu s takzvanou mísící zónou, kdy do svého posudku zaznamenal jiný výsledek, než jaký zdokumentoval během experimentu. Výsledek pokusu totiž — v souladu se všemi experimenty jiných odborníků — možnou vinu společnosti Energoaqua vyloučil, neboť vzhledem k poměrům v řece je zkrátka nemožné, aby ryby začaly hynout až po třech a půl kilometrech od místa vstupu jedů do řeky.

Deník Referendum již na jaře 2021 shrnul důvody, proč by měl být Jiří Klicpera jako soudní znalec z případu odvolán. Klicperův neortodoxní profil dotváří jeho vystupování v sociálních sítích, kde se opakovaně projevuje jako příznivec různých konspiračních teorií.

Nad jeho způsobem vyjadřování se ve svém usnesení, kterým celou žalobu původně odmítla, pozastavila i soudkyně Ludmila Gerlová. Znalec podle ní „nepřípustně hodnotil důkazy“, když o nich psal, že „událost podrobně osvětlují a viníka usvědčují“. Soudkyně k tomu napsala: „Takové hodnocení znalci nepochybně nepřísluší a měl by se jej vyvarovat.“ Jeho vystoupení před soudem ve Vsetíně se tak pojilo s vysokými očekáváními, které realita ovšem ještě dalece překonala.

Představení posudku: výroba chaosu a bramboračky

Svůj dvoudenní program u soudu znalec Jiří Klicpera započal ve středu ráno před solidně zaplněnou jednací síní představováním svého posudku. Hned na počátku svého vystoupení řekl, že havárii způsobila Energoaqua „nesprávným provozováním čistírny odpadních vod“. Dále prý tím, že v ní nebyl řádně proškolený personál, a konečně tím, že zrušila laguny — vyrovnávací nádrže.

Uvedené teze znalec během prvních hodin svého vystoupení několikrát zopakoval v různých variacích. Tak jako mnozí před ním i on tedy argumentoval v duchu celé obžaloby: „Energoaua havárii způsobila, protože ji způsobit mohla.“ Žádnou konkrétní havarijní událost však nebyl schopen popsat ani doložit.

Obžalované Energoaquě přitom v různých odbočkách svého výkladu vytýkal i dílem bizarní věci — například, že měli v knihovně nepoužívanou knihu, kterou podle něj měli používat denně. Následně jí vyčetl, že pravidelná kontrolní měření prováděli v pátek: „To je velmi zajímavé nejen proto, že pátek — toť nešťastný den. Ale v pátek už se firmy chystají na víkend.“

Obžalované firmě také vyčetl, že vedoucí čističky odpadních vod Radek Vetiška nechodil na pracovišti v bílém plášti, což glosoval větou: „To jsou ty střípky, ze kterých se to skládá.“ Vetiška u soudu jako svědek vystupoval už 15. března a možnou vinu společnosti tehdy odmítl: „Energoaqua to být prostě nemohla, nemělo se to jak stát, žaloba je chybná, hledala jen na jednom místě.“

Soudní znalec k tíži Energoaquě opakovaně přičítal rozhodnutí krajského a městského úřadu. Například jí vyčetl, že měla platné povolení z roku 1998.

Jeho výklad, který místy přecházel v monotónní předčítání pasáží z jeho znalecké zprávy, byl protkaný nesmyslnými odbočkami typu uvádění přesných sídel firem v areálu bývalé Tesly Rožnov, kde právě Energoaqua čistírnu odpadních vod provozuje. O jedné z nich znalec pronesl, že ho „do ní nepustili, protože mi řekli, že bych tam nic důležitého neviděl“.

Klicperův výklad často sklouzával k podružnostem a nemístně žoviálním poznámkám. Když například líčil, jak se počítá koeficient pH, shrnul svůj výklad slovy: „Pozná se tím, lidově řečeno, zda nám tam plavou plusy, nebo minusy.“ Svou kritiku čističky odpadních vod ve společnosti Energoaqua korunoval slovy: „Česky se tomu říká výroba chaosu a bramboračky.“

Soudkyně Ludmila Gerlová opakovaně vybízela znalce Jiřího Klicperu ke stručnosti, což však mělo vždy jen omezený vliv. V závěrečné fázi jeho takřka sedmihodinové prezentace se na soudním znalci už evidentně projevovala únava.

Řekl například, že podle jeho odhadu se havárie stala v Energoaquě kolem poledne 19. září 2020 a tvrdil, že uniklo nejméně sedmatřicet kilogramů kyanidů. Žádné konkrétní v Energoaquě nalezené důkazy tomu přitom nenasvědčují.

Nejbizarnějším momentem jeho úvodního vystoupení byl jeho výrok, že v Energoaquě usnul zaměstnanec a během toho mu „utekl celý kontejner do řeky“. Znalec tvrdil, že je to „někde ve spisu“.

V soudní síni se všichni kolem sebe nevěřícně rozhlíželi, protože nic takového se v Energoaquě nestalo. Jediný takový doložený incident naopak předcházel utajené havárii v Deze, a soudní znalec si tak podle všeho obě události spletl.

Fabulace o mísící zóně: dopustili se policejní vyšetřovatelé vědomého porušení zákona?

Jakkoli zcela nepřesvědčivě působila argumentace znalce Jiřího Klicpery k provozu vlastní čistírny odpadních vod v Energoaquě, úplným fiaskem dle očekávání skončila jeho snaha argumentačně obhájit, že by kyanidy z ní mohly vniknout do řeky, projít bez toho, aniž by jakkoli zasáhly život v řece na dalších více než třech kilometrech členitého říčního toku, a teprve pak vytrávit prakticky veškerý život na následujících čtyřiceti kilometrech toku.

Právě skutečnosti týkající se takzvané mísící zóny — tedy délky toku, na němž se toxická látka plně promísí s vodou v řečišti —, už od počátku otřásají důvěryhodností oficiální verze. A posléze ji díky řadě měření odborníků fakticky vyloučily.

Znalec Jiří Klicpera na místě prováděl dnes již dobře popsaný nechvalně známý pokus s fluoresceinem, při němž sám zjistil, že toxická látka by se s vodou plně promísila již po osmi stech metrech od vstupu do řeky. Do svého posudku pak ale napsal něco jiného.

U soudu se ve své výpovědi navíc odvolával na zprávu Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM v Ostravě. Jenomže v průběhu líčení vyšlo najevo, že její závěry jsou přesně protichůdné k jeho tvrzením — a možnost, že by havárii způsobila firma Energoaqua explicitně vylučují.

Jiří Klicpera ovšem i u soudu v rozporu se svým vlastním pokusem a dalšími nezvratnými důkazy tvrdil, že voda se nemusela ony tři kilometry promísit. Znovu přitom použil formulaci, že na třech kilometrech nad havárií „ryby mohly utéct“.

O svém pokusu s fluoresceinem u soudu tvrdil zcela v rozporu s videem, že se barvivo drželo při pravém břehu. Tvrdil, že zelená, která byla na záběrech vidět až u protilehlého břehu, byla prý způsobena mikroorganismy, které tvořily „chlorofylové čáry“. A prohlašoval také, že na jeho pokus neměla vliv okolnost, že jej prováděl za dvojnásobného průtoku.

V rámci čtvrtečního líčení soudkyně Ludmila Gerlová promítla znalci Jiřímu Klicperovi video, které jasně dokládá, že barvivo se promísilo v celé šíři toku již po osmi stech metrech. Jiří Klicpera na videu nepřesně říká, že se jedná o vzdálenost dvanáct set metrů od výpusti z Energoaquy.