Trojice profesorů k otravě Bečvy: verze s rožnovským kanálem „není možná“

Jakub Patočka, Zuzana Vlasatá

Tým tří profesorů zpracoval na žádost firmy Energoaqua hodnocení odborných posudků, na jejichž základě Policie ČR firmu obvinila. Hodnocení stvrzuje, že postup policie byl od počátku zaujatý a posudky jsou manipulativní.

Apokalyptyické výjevy rybáři pozorovali 20. září 2020 až zde, pod mostem v Choryni. Je to takřka čtyři kilometry od výpusti z Rožnova, ale jen několik set metrů od výpustí z Dezy. Pokud by byl zdrojem otravy rožnovský provoz, mrtvé ryby by se vyskytovaly už mnohem výše. Trojice profesorů nyní dospěla k závěru, že odborné posudky, na jejichž základě Policie ČR obvinila rožnovskou firmu Energoaqua, nejsou solidní a některá tvrzení v nich obsažená „odporují fyzikálním zákonům“. Foto Jakub Patočka, DR

Trojice profesorů s expertní znalostí v oblasti kvality vod, Ivan Holoubek, Jakub Hruška a Blahoslav Maršálek, zpracovala kritické hodnocení posudků, které vedly Policii České republiky k tomu, že obvinila rožnovskou firmu Energoaqua ze zavinění otravy Bečvy v září loňského roku. Tým profesorů pracoval na zakázku rožnovské firmy, která policejní obvinění od počátku odmítá a pokládá je za nepodložené.

Tým profesorů měl k dispozici všechny posudky, s nimiž pracovala i Policie — tedy ty, které zpracoval soudní znalec Jiří Klicpera i ty od Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického ve Vodňanech. Základní závěr kritického hodnocení je jednoznačný: tvrzení, podle nějž otravu řeky způsobilo znečištění z takzvaného rožnovského kanálu, na nějž je napojena čistírna chemických vod Energoaqua, autoři označují za „nereálné“.

Na konci zprávy se píše: „Důvodem úhynu ryb byl únik nespecifikovaného množství směsi látek neznámého složení s obsahem kyanidů. Únik kyanidů, který by způsobil otravu ryb z Energoaquy, je velmi nepravděpodobný. Množství by muselo být enormně vysoké a takové množství se v provozu s odkazem na uváděné skutečnosti nemůže vyskytnout. Také vzhledem k existenci příčných překážek v dané části řeky není možné, aby se otrávené ryby nevyskytovaly již v ústí rožnovského kanálu do Bečvy.“ Příčnými překážkami se myslí jezy na Bečvě, které by dále urychlily promíchání toxické látky do celé šíře koryta řeky.

Deník Referendum hovořil o posudku s jedním z autorů, profesorem Ivanem Holoubkem, který základní problém spatřuje v tom, že už pět dní po havárii Policie České republiky zadala posudky s jednoznačným označením firmy Energoaqua jako pravděpodobného viníka. „V tu dobu se sotva dověděli, že to byly kyanidy, přesto tak jednoznačné zadání. Od Dezy přitom nebyl odebrán ani jeden vzorek, nula. Měli jen čísla ze vzorků, které si odebrala sama Deza. Ty ale neposoudila akreditovaná laboratoř, takže těžko mohou obstát před soudem,“ říká Holoubek.

I posudky zpracované pro Policii ČR se shodují v tom, že základní překážkou pro vyšetření případu jsou chybějící klíčové vzorky vody. Žádná ze zasahujících institucí je v době otravy nezajistila. Data, navíc v nedostatečném množství, jsou známa jen o tom, jak znečištění postupovalo pod místem havárie, nikoliv nad ním — a tedy u zdroje. „A nemáme-li vzorky, nemáme přímý důkaz. Obvinění je tedy založeno na nepřímých důkazech,“ vysvětluje postup Policie ČR Ivan Holoubek.

Ony základní nepřímé důkazy mají být dva — prvním má být stanovení takzvané mísící zóny, tedy úseku, v němž se toxické látky promíchávaly, takže pak působily po celé šíři koryta řeky. Druhým má být přítomnost chromu v analyzovaných vzorcích. Kritické hodnocení trojice profesorů však oba nepřímé důkazy vyvrací.

Vše, co je známo o mísící zóně, rožnovský kanál vylučuje

Posudky se musely vypořádat s tím, že pokud by zdrojem kontaminace měla být firma Energoaqua, muselo by se vysvětlit, proč otrava začala více než tři kilometry po proudu od vstupu toxických látek do řeky. Základním důkazem měl být dnes již proslulý pokus soudního znalce Jiřího Klicpery se zeleným barvivem fluorescein.

Ivan Holoubek vidí ve vyhodnocení metody zásadní pochybení: „Fluorescein v nízkých koncentracích pouhým okem ve vodě nevidíme, ale fotometricky by už stanovit šel. Chyba byla, že se to měřilo okometricky. Nemohli tedy poznat, kde všude se ve vodě nacházel. Jejich argumentace, že ‚nebyl, kdo by to měřil‘, samozřejmě nemůže obstát,“ říká.

Právě na základě vyhodnocení přítomnosti fluresceinu v řece pouhým okem, bylo možné, aby soudní znalec Klicpera dospěl k uzávěru, že jed tekl po více než tři kilometry jen při pravém břehu řeky. Jedná se však o důkaz manipulativní, nevěrohodný.

„Soudní znalec Klicpera v posudku popisuje situaci v Energoaquě pohrdavým, zcela nevhodným způsobem. Když jsme firmě sami položili otázky na Klicperou kritizované záležitosti v chodu firmy a v jejích technologiích, ukázalo se, že věci, které Klicpera tvrdí v posudku, vysvětlují úplně jinak,“ říká Ivan Holoubek.

Profesor Holoubek kritizuje i práci Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického ve Vodňanech, jehož posudek podle něj doslova obsahuje „tvrzení odporující fyzikálním zákonům“. V posudku se totiž uvádí, že se „jednalo o pozvolný nárůst koncentrace toxické látky ve vodním prostředí“. Jinými slovy: čím dále od vtoku toxické látky do řeky, tím toxičtější prostředí mělo vzniknout.

To je fyzikálně vyloučeno. „Oni to převrátili a tvrdí, že je to důkaz. Rok seděli nad tím, aby vymysleli tak říkajíc hranaté kolečko,“ říká Holoubek.

Vodňanský výzkumný ústav dále s odkazem na experiment s mísícími zónami na Bečvě kolektivu Tomáše Mičaníka z Výzkumného ústavu vodohospodářského tvrdí, že „za nižších průtoků se mísící zóna významně posouvá směrem po proudu,“ tedy, že otrava propukne dále od místa vtoku toxické látky do řeky. I to profesor Holoubek odmítá: „U Mičaníka to je přesně naopak. Jinak to ani nemá logiku,“ konstatuje.

„Největší náraz je vždy v místě vtoku. Dál se koncentrace už vždy nařeďují. V té době byl minimální průtok zhruba dva a půl kubíku za vteřinu čili z logiky věci by se toxická látka mísila na o to kratším úseku. Úvaha o tom, že by se otrava projevila až po čtyřech kilometrech, je nereálná. Je nepředstavitelné, že by dříve neuhynula ani jedna ryba,“ odmítá policejní hypotézu profesor Holoubek.

A doplňuje: „Tabulka k experimentu Mičaníkovy skupiny jasně ukazuje, že již ve vzdálenosti šest set metrů, a to bez jakéhokoliv jezu, je vodivost na celém toku jen velmi málo rozdílná.“ Tedy, že je látka ve vodě rozmísena skoro rovnoměrně. Jedná se tedy naopak o nepřímý důkaz vrhající vážné podezření na Dezu. Protože právě její výpusti svou vzdáleností odpovídají místu prvního pozorovaného úhynu ryb.

Výzkumný ústav vodohospodářský a Vysoká škola báňská nyní znovu vyměřují mísící zóny pro potřeby Policie ČR. Ta přitom odmítla, aby se experiment s mísící zónou provedl i u Dezy. „Policie chtěla jen posouzení studie Výzkumného ústavu vodohospodářského, hodnocení experimentu profesora Hrušky. A pak to zase dají Klicperovi…,“ kritizuje vyšetřovatele profesor Holoubek.

Že je hypotéza s rožnovským kanálem prakticky vyloučena, jsme v Deníku Referendum popsali už 31. října 2020. Odporuje zkrátka elementárním přírodním zákonům, aby toxická látka vstoupila do řeky v objemu, který způsobí úhyn asi šedesáti tisíc ryb na čtyřiceti kilometrech toku, ale předtím po takřka čtyři kilometry nenapáchala žádnou škodu.

Přítomnost chromu není důkazem, že šlo o únik z Rožnova

Druhým nepřímým důkazem, že řeku otrávila firma Energoaqua, má být přítomnost chromu v pěti analyzovaných vzorcích. Tým trojice profesorů to ovšem označuje za zcela neprůkazný argument.

„Chrom jako nepřímý důkaz se vzal proto, že se v odpadních vodách z Energoaquy vyskytuje, řeší se i v integrovaném povolení. To ale znamená, že je v řece přítomen vždy,“ vysvětluje Holoubek. „Staví se to navíc na velmi malých číslech, je to tedy zpochybnitelné,“ říká profesor Holoubek.

Ze 134 odebraných vzorků — konečně známe navzdory úpornému mlčení všech institucí celkové číslo — se zkoumal chrom jen v pěti. A naměřené hladiny nebyly nijak vysoké. Přitom ve čtyřech případech analýzu prováděla neakreditovaná laboratoř, což je opět snadno napadnutelné. Jistě i proto, že naměřila desetinásobek hodnoty oproti jednomu vzorku, který analyzovala laboratoř akreditovaná.

„Přítomnost šestimocného chromu v řece Bečvě ale není důkazem toho, že kyanidy, které otrávily řeku, pocházejí z firmy Energoaqua, protože poměr koncentrací mezi chromem a kyanidy byl v toku Bečvy mnohem nižší, než v odtoku z její čistírny,“ shrnuje Ivan Holoubek. Chrom se v podobných koncentracích v řece vyskytuje soustavně.

A co víc: chrom se nachází i v odpadních vodách z Dezy. A vzorky s chromem byly odebrány až v místech pod výpustí z Babišovy chemičky. Jedná se tedy o nepřímý důkaz, který může ukazovat na obě firmy — Dezu i Energoaqua — a to úplně stejně.

Další hrubé selhání institucí spočívá v tom, že vzorky zřejmě nejsou archivovány. „Pokud vím, není žádný archivovaný vzorek. Základem práce akreditované laboratoře je, že si vzorky archivuje, aby se k nim mohla vrátit. Vodu nemůžu schovat jako takovou, ale extrakt ano,“ říká k tomu Ivan Holoubek s tím, že laboratoře o archivaci vzorků zřejmě zadavatelé nepožádali.

Základní problém: malé množství špatně sebraných vzorků. Příčinou zřejmě nebyl jen kyanid…

Profesor Holoubek se v rozhovoru s Deníkem Referendum vyjádřil i k možným příčinám otravy. Největší koncentrace kyanidů byla naměřena ve vzorku, který odebraly Vodárny a kanalizace Vsetín ve 12:30, jednalo se o 0,386 miligramů na litr.

Ve vzorcích, které odebrali hasiči a Česká inspekce životního prostředí už byly koncentrace nižší. Úplně první vzorky, které odebrali rybáři, zlikvidovala Česká inspekce životního prostředí.

Profesor Holoubek má pochybnosti o tom, zda by detekované množství kyanidu mohlo postačovat k otravě takového rozsahu. „Bylo to asi stokrát víc, než by mělo být, ale nemohlo to zabít takové množství ryb,“ říká. Upozorňuje, že k přesnějšímu hodnocení chybí data.

„Základní problém, na který narážejí všichni pořád dokola, je ten, že se prostě neodebraly vzorky hned v neděli ve všech výústích, které padají do úvahy,“ říká. „Z odebraných vzorků nelze určit zdroj. Vzorky se neodebraly tam, kde se odebrat měly. A ani se nepodrobily důkladné analýze,“ kritizuje.

Podle něj stojí na vodě i hypotézy rybářů, podle nichž roli v otravě mohl sehrát chlór. „Byl sice detekován rybáři, ale neměřil se, a o svých zdravotních problémech nikdo z nich nemá lékařskou zprávu, takže s tím nelze pracovat,“ říká profesor Holoubek. Ve středu se sice naměřily stopy chlóru, ale jednak by v mezičase vytěkal, jednak nebylo už možné určit jeho zdroj. Mohlo jít klidně o chlór z valašskomeziříčské čistírny odpadních vod.

Ani obsah fenolů, které za možný zdroj otravy označila investigace Deníku Referendum, jež odhalila utajenou havárii v Deze, jež nastala v noci před otravou, nikdo neměřil. Podle profesora Holoubka, ale ani fenoly nejsou pravděpodobným zdrojem kontaminace takového rozsahu: „Muselo by se jednat o takové množství, že by to strašně smrdělo a nešlo by to přehlédnout,“ říká.

„Vzorky byly prostě tak špatně sebrané a zanalyzované, že z nich zdroj určit zkrátka nelze,“ uzavírá Ivan Holoubek zjištění trojice profesorů.

„V současné době na základě vyhodnocených dat neexistuje žádný přímý důkaz, že úhyn ryb způsobila společnost Energoaqua a neexistuje ani žádný přímý důkaz o jiném možném zdroji této masivní kontaminace řeky Bečvy,“ končí jejich hodnocení.

Ivanem Holoubek je profesorem chemie a technologie ochrany prostředí, expertem OSN pro problematiku znečištění životního prostředí. Blahoslav Maršálek je profesorem chemie a technologie ochrany prostředí, expert v oblasti čistoty vod se specializací na vodní ekotoxikologii. Jakub Hruška je profesorem environmentálních věd, expertem v oblasti hydrochemie a biogeochemie.

Společnost Energoaqua k práci trojice profesorů vydala v minulém týdnu tiskové prohlášení. Oznamuje v něm, že na základě hodnocení trojice profesorů podala návrh na zastavení trestního stíhání.

Diskuse