↗

K odstoupení Erika Geusse tedy nevyzýváme jen kvůli Bečvě, ale kvůli tomu, že za jeho vedení jsme svědky postupného rozkladu tak důležité instituce, jakou Česká inspekce životního prostředí je. Foto ČIŽP

Když se v roce 2014 Erik Geuss ujal vedení České inspekce životního prostředí, začala se instituce, která má dohlížet na dodržování ekologických zákonů a opatření, překotně proměňovat. Těsně po jeho nástupu nastalo personální zemětřesení, kdy nový ředitel sesadil pět z deseti ředitelů oblastních inspektorátů a čistky se nevyhnuly ani vlastnímu ředitelství. Divoké změny zasáhly namnoze bohužel nejkvalitnější osobnosti v Inspekci.

Rychlost personální obměny už tenkrát vyvolala otázku, zda se změny nedějí na politickou objednávku, která měla ještě před nastavení jasných pravidel služebního zákona Inspekci očistit od nepohodlných vedoucích zaměstnanců a obsadit klíčové pozice lidmi, kteří budou loajální vedení. Několik ekologických institucí na to tehdy ministra Richarda Brabce upozornilo otevřeným dopisem.

Upozorňovaly, že mediálně proklamované záměry ředitele Erika Geusse v ochraně životního prostředí nejsou v souladu se zákony a kompetencemi České inspekce životního prostředí a otevírají cestu korupci. Na začátku svého působení ve funkci totiž veřejně prohlásil, že podle něj má Inspekce při své činnosti nejprve uložit nápravná opatření a působit preventivně, teprve pak dávat pokuty a až nakonec odebírat licence.

Za uplynulých sedm let se objevily další problémy. Jedním z nejkřiklavějších byl úplný rozklad oddělení mezinárodní ochrany biodiverzity a CITES. Kvůli nevyhovujícím podmínkám a nekorektnímu přístupu vedení hromadně odešli zaměstnanci špičkového oddělení, které pod vedením Pavly Říhové sklízelo mezinárodní úspěchy. Tím nejznámějším bylo odhalení nelegálních tygřích jatek v ČR v roce 2018.

Zpackané vyšetřování kauzy otrávené Bečvy ve Valašském Meziříčí v září minulého roku byla poslední kapka. Viníka pohromy, během které uniklý jed otrávil několik desítek kilometrů řeky a několik desítek tisíc ryb, neznáme ani po půl roce, otazníky přibývají a pravděpodobnost, že se případ podaří vyřešit, je stále nižší. A s ní i důvěra odborné veřejnosti v Inspekci.

Pochybení v kauze Bečva nepovažujeme za ojedinělé selhání ČIŽP. Vnímáme ho jako důsledek dlouhodobě špatného, nekoncepčního a nekonzistetního vedení, které se bohužel projevilo právě v sérii fatálních chyb při vyšetřování otrávené Bečvy.

K odstoupení Erika Geusse tedy nevyzýváme jen kvůli Bečvě, ale kvůli tomu, že za jeho vedení jsme svědky postupného rozkladu tak důležité instituce, jakou Česká inspekce životního prostředí je. Náprava potrvá dlouhou dobu po jeho odchodu.