Namísto výmluv by Deza měla investovat své stamilionové zisky do modernizace
Marek PetřivalskýNa zveřejnění utajované havárie, která jen o několik hodin předcházela otravě Bečvy, reagovala chemička Agrofertu výmluvami, zlehčováním a útoky na novináře. Nic to nemění na tom, že její zastaralé provozy představují bezpečnostní riziko.
Deník Referendum v reportáži z 30. listopadu přinesl zásadní odhalení o dobře utajené havárii v areálu chemičky Deza, která se stala v brzkých ranních hodinách dne katastrofické otravy řeky Bečvy. Přestože stále není vyjasněno, jakým způsobem mohla přesně tato havárie souviset s otravou řeky, jedná se o další v řadě důkazů, jakým způsobem se Deza „staví čelem“ k havarijním událostem: zamlčováním a mlžením nejen vůči veřejnosti, ale i příslušným kontrolním institucím.
O závažnosti tohoto incidentu svědčí i fakt, že zjištění odhalená v reportáži a následné dotazy „naštvaly“ i do té doby k Deze velmi benevolentní Českou inspekci životního prostředí. Za jednoznačný prohřešek z pohledu Inspekce označil zamlčení incidentu v Deze její ředitel Erik Geuss, který se nezdráhal pojmenovat jednání chemičky jako „delikt“.
Postoj Dezy, tlumočený výroky mluvčího Agrofetu Karla Hanzelky v různých médiích, v reakci na odhalení reportérů Deníku Referendum tentokrát vybočuje z obvyklého standardu mlžení, manipulace s čísly a zamlčování podstatných okolností. Tentokráte krátce po zveřejnění Agrofert a Deza oznámily, že na reportéry Deníku Referendum i vydavatelství podají trestní oznámení, kde jako jeden z důvodu uvedly „jejich soustavné nepravdivé veřejné obviňování společnosti Deza ze zavinění otravy ryb v řece Bečvě z letošního 20. září.“
1. Mluvčí Agrofertu mylně popsal parametry havárie
Dle článku na webu irozhlas.cz, mluvčí Hanzelka řekl ČTK, že „v důsledku pochybení zaměstnance přetekla směs sody a vápenného hydrátu z provozního reaktoru kvůli překročení teploty směsi v reaktoru. ‚Tvrzení některých médií, že jde o toxické látky, je mylné. Podle bezpečnostních listů obou uvedených složek ani jedna z těchto látek není toxická,‘ uvedl Hanzelka.“
Na prvním místě je třeba uvést, že mluvčí Agrofertu zřejmě dobře nestudoval interní zápis o této „provozní události“, jinak by věděl, že obsah kaustifikačního reaktoru unikl ještě před přidáním vápenného hydrátu. Uniklá směs byla tedy zejména horkým koncentrovaným roztokem sody (uhličitanu sodného) se zbytky louhu (hydroxidu sodného) a ve vodě rozpustných i nerozpustných látek, původem z provozu extrakce fenolů z takzvaného karbolového oleje, jedné z frakcí získaných destilací dehtu.
Je pravdou, že bezpečnostní list „jedlé sody“ jako čisté chemické sloučeniny uvádí, že se jedná o látku, která není klasifikována jako nebezpečná pro vodní prostředí. Obávám se, že příslušné testování toxicity sody jistě nezahrnovalo situaci, kdyby se ve vodním toku ocitlo zmíněných deset kubíků koncentrovaného roztoku sody se silně alkalickou reakcí (hodnota pH 11—12). Je tudíž zřejmé, že souvislost uhličitanu sodného — tedy sody — jako takového s otravou řeky Bečvy bude spíše méně významná.
2. Mluvčí Agrofertu poskytl o úniku látek z kaustifikace dvě protichůdné verze
Pan Hanzelka o uniklé směsi tvrdil, že „…ze své podstaty nemohla být příčinou otravy ryb v Bečvě“ a že „…převážná část skončila v záchytných valech. Tato provozní událost byla nahlášena mistrovi vodního hospodářství, který mimo jiné provedl kontrolu kvality dešťových vod. Z provedených analýz vyplynulo, že nedošlo k žádnému nadlimitnímu překročení jakéhokoli sledovaného parametru.“