Máme právo vědět — zvedněte mlhu nad Bečvou
Petr SvobodaČeská inspekce životního prostředí odmítá informovat veřejnost o tom, co naměřila po havárii na řece Bečvě. Autor působící na Katedře správního práva a správní vědy PF UK vysvětluje, proč je její postup nezákonný.
Měl jsem v životě to štěstí jen jednou. Před třiceti lety jsem na Berounce v Radotíně chytil parmu. Je to nádherná ryba se silným tělem, královna našich řek, které mají rychlý proud, peřeje a kameny. Jednou z takových řek je Bečva.
V ten teplý zářiový den, kdy se ve Valašském Meziříčí stala jedna z největších ekologických havárií v ČR za poslední roky, plavalo v Bečvě čtyřicet tun mrtvých ryb. Ty největší z nich byly parmy. Pětikilové kapitální kusy se zlatými boky, které se naposledy zatřpytily na slunci.
Místní rybáři byli první, kdo se v gumákách brodili vodou, nakládali ty krásné ryby po tisících do plastových popelnic, a přitom dýchali odporný vzduch s neznámou štiplavou chemikálií a zápachem z tlejících ryb, o které se desítky let předtím s láskou starali. Ti první se ptali, zvlášť když pak nemohli v noci spát kvůli rozleptaným nosním sliznicím, co se to proboha stalo. A my všichni ostatní po nich se ptáme stejně. Kdo a čím otrávil Bečvu?
Ani po čtvrt roce od zářiové havárie neví veřejnost v podstatě nic. Informační prázdnota, která v lidech s postupem času vyvolává skepsi a nedůvěru, má dvě roviny.
Ani po skoro třinácti měsících od havárie, která způsobila masovou otravu ryb v řece Bečvě, nemá veřejnost informace o tom, co za vzorky bylo vlastně kdy a kde odebráno, co za cizorodé látky v nich bylo v jakých laboratořích a s jakým zpožděním hledáno, a co bylo doposud jasně prokázáno případně vyvráceno.
Já jsem se jako chemik o tyto údaje začal zajímat po zveřejnění zprávy o havárii na kaustifikační jednotce v Deze. Možnost, že se do Bečvy mohly z uniklé kaustifikační směsi dostat fenoly, spolu s informací, že z vody v Bečvě byl v době úhynu ryb cítit chlór, ve mě totiž vyvolala značné znepokojení.
Z fenolů mohou reakcí s chlórem vzniknout mnohem jedovatější a zároveň perzistentní chlorfenoly. Chlorované fenoly pak za určitých podmínek mohou spolu dále reagovat a tvořit chlorované dibenzodioxiny. Protože Česko napsalo o chlorovaných dibenzodioxinech dost významnou kapitolu do dějin průmyslové a environmentální toxikologie,
https://kuhv.vscht.cz/files/uzel/0017043/Dioxiny%20ve%20Spolan%C4%9B.pdf?redirected (viz zejména str. 6-8),
opravdu mě vyděsila představa, že bychom na Bečvě třeba mohli mít její pokračování.
I když za studena by z chlorfenolů v alkalickém prostředí dioxiny vznikat neměly a dosavadní popis havárie v Deze nenasvědčuje obavě, že by kaustifikační směs obsahující fenoly nějakým způsobem mohla do styku s chlórem přijít už za horka, přesto mi výše popsaná situace, kdy státní orgány nejsou ochotny poskytnout veškeré dostupné informace veřejnosti a porušují tím jak dílčí právní předpisy České republiky zakotvující právo na takové informace,
https://denikreferendum.cz/clanek/32081-mame-pravo-vedet---zvednete-mlhu-nad-becvou
tak nadřazený právní rámec ústavy a mezinárodních smluv, jako je Aarhuská úmluva,
stále připadá neuvěřitelná a hlavně zcela nepřijatelná.
Proto velmi oceňuji snahu vylepšit dílčí právní předpisy, jako je zákon o integrovaném záchranném systému, i snahu vynutit respektování práva podáním trestních oznámení.
Přesto dávám ke zvážení, zda tyto kroky jsou dostatečné.
Nebylo by třeba namístě podat zároveň i správní žalobu k určení, nakolik kroky jednotlivých institucí státní správy naplnily obecný požadavek, aby veřejnost byla informována v maximální možné míře a bez zbytečného prodlení?
Nebo, pokud by se soudní cesta nezdála vhodná, promyslet, jak nejvhodněji tento explicitní pokyn zakotvit legislativně, ideálně i s dodatkem, že pokud existují vyšší důvody, které tomuto informování brání, musí být povinnosti informovat učiněno zadost ihned, jakmile tyto vyšší důvody pominou?
Myslím si, že pěstování právní kultury je jedním z mála způsobů, jak se můžeme bránit jak zločinné nedbalosti při práci, v jejímž důsledku pak nakonec vykolejují vlaky, padají mosty nebo do řek vytékají jedy, tak podobně zločinné politické a úřední liknavosti a svévoli, která zločinnou pracovní nedbalost umožňuje a toleruje, nebo se ji dokonce snaží aktivně krýt a zahlazovat bez následků pro pachatele.