Rozhovor s Pavlou Říhovou: Ředitel Geuss Inspekci životního prostředí rozložil

Zuzana Vlasatá

S Pavlou Říhovou, která odešla z České inspekce životního prostředí po sedmadvaceti letech, během nichž se proslavila mimo jiné odhalením ilegálních tygřích jatek, jsme mluvili o tom, jakým způsobem ředitel Erik Geuss instituci poškozuje.

Erik Geuss má na inspekci naprosto devastující vliv. Přitom je známo, že už dříve podobně rozložil i jiné úřady. Pod jeho vedením odešly spousty lidí. Foto FB Pavla Říhová

Koncem roku jste odešla skoro po třech dekádách z inspekce životního prostředí. Za tu dobu se tam vystřídalo mnoho ředitelů. Vy se ale netajíte tím, že vás z inspekce de facto vyštvalo současné vedení. Jste připravená mluvit otevřeně o důvodech vašeho odchodu?

Ano, nemám důvod to tajit.

Pavla Říhová
U České inspekce životního prostředí začínala jako řadová inspektorka na inspektorátu v Praze. Loni 20. prosince — to už v pozici dlouholeté vedoucí útvaru CITES — u inspekce na základě svojí výpovědi po sedmadvaceti letech, na den přesně, skončila. A spolu s ní odešel dobrovolně i celý její pětičlenný tým.

CITES je zkratka pro Úmluvu o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Tým Pavly Říhové se staral o kontrolu jejího dodržování v České republice, prováděl kontroly na letišti či v poštovních zásilkách. Inspektoři spolupracovali i s celníky a policií.

Cílem úmluvy CITES je zamezit ničení divoké přírody v důsledku obchodu s exotickým zbožím. K největším, mezinárodně respektovaným, počinům CITES týmu patřilo předloňské odhalení nelegálních tygřích jatek v České republice.

Šestnáct let Pavla Říhová také zastupuje Českou republiku ve skupině Interpolu pro boj proti obchodování s divokými zvířaty a rostlinami. V roce 2018 byla jedinou zástupkyní Evropy v osmičlenné skupině pozvané na zvláštní audienci k britskému princi Williamovi, který je prezidentem organizace United for Wildlife.

Proč jste tedy kolektivně, celé oddělení CITES, podali na inspekci výpověď?

Už dlouho se nám tam nepracovalo dobře. Problémem pro vedení inspekce jsem byla hlavně já. Řediteli Geussovi vadilo, že jsem vidět, že jsem známá v zahraničí, oddělení mu údajně neprojevovalo dostatek úcty. Ve finále to celé mělo charakter až osobní msty, která bohužel dopadala na celý útvar.

Tlak se ale stupňoval několik let. Už déle jsme proto uvažovali, že z inspekce odejdeme. Nechtěli jsme ji ale — a zejména práci samu — potopit. Je to pro nás srdcová záležitost a nenecháme se snadno odradit pár nepříjemnými lidmi. Pak ale přišli se záměrem náš tým takzvaně reorganizovat, a to už byl moc.

Pod slovem reorganizace se ve veřejných institucích často skrývá záměr někoho oslabit nebo se ho zbavit. Byl to i tento případ?

Jednoznačně. Už dříve se mi od jednoho z výše postavených kolegů doneslo, že se na poradě vedení řešilo, jak „sejmout Říhovou, ale tak aby neodešla“. Zastrašování a menší tlaky nepomohly, tak se rozhodli, že nás zruší. Nejhůř bylo poté, co jsme se začali bránit. Nikdo s námi nekomunikoval. Přestali nám předávat informace, dokonce i část pošty. Nedostávali jsme pozvánky na jednání k naší problematice, a pak nám vytýkali, že jsme tam nebyli.

Návrh reorganizace zpracoval náš nadřízený, ředitel Odboru ochrany přírody, lesa a CITES Jan Klapuš. Když pak u něj moji kolegové osobně protestovali, řekl jim, že „když se jim to nelíbí, můžou táhnout“.

Jak potom vedení reagovalo na vaši hromadnou výpověď?

Vypadalo to, že ji nečekali. Přitom jsme o ní mluvili opakovaně. Očividně nás nebrali vážně, tisková mluvčí dokonce tvrdila médiím, že pár lidí sice vyhrožuje, ale jen účelově. Zřejmě si opravdu mysleli, že si kolegové nechají vše líbit, že kvůli stálému místu a platu sklapnou a budou poslouchat.

Zažila jste podobné snahy o reorganizaci i v minulosti?

Náš útvar začínal jako referát se čtyřmi lidmi na začátku roku 2004. V jednu chvíli měl dokonce sedm inspektorů a statut odboru, pak se z něj stalo oddělení. Od vzniku útvaru v roce 2004 nás nikdo zrušit nechtěl. Ještě v době, kdy jsme se zabývali tygří kauzou, mělo oddělení šest lidí. A za tento opravdu mimořádný úspěch nám ředitel Geuss jedno místo sebral. Tehdy to s námi začalo jít od desíti k pěti.

Jak to myslíte „sebral“?

Tabulkové místo převedl z našeho oddělení jinam. Měli jsme kolegyni na mateřské, která se nevrátila zpět. Vyhlásili jsme výběrové řízení, v němž byla vybrána inspektorka, která už na tom místě pracovala několik let na smlouvu na dobu určitou. Scházel jen podpis ředitele, když Erik Geuss náhle prohlásil, že to místo potřebuje jinde… Bylo to těsně po tygří kauze.

Proč by vás ředitel inspekce trestal za úspěšnou kauzu?

Na to se ptá hodně lidí. Na inspekci se nyní příliš velký úspěch neoceňuje, řadoví zaměstnanci nemají vyčnívat. Pěstuje se především kult osobnosti Erika Geusse. Problém nastal, když novináři po tygří kauze chtěli mluvit se mnou, ne s panem ředitelem. Vyčítalo se mi, že se snažím zviditelňovat. Tisková mluvčí mi vytýkala, že mluvím v médiích lépe než on. Zabývám se problematikou wildlife crime sedmadvacet let, není divu, že o ní něco vím.

Takže myslíte, že jste bojovala s lidskou ješitností?

Erik Geuss je velmi egoistický člověk s pocitem vlastní výjimečnosti. Lidé, kteří by ho nějak zastiňovali či převyšovali, odešli buď sami nebo byli odejiti. První roky měl naše oddělení v oblibě. Zvířata jsou populární a on se s námi rád chlubil v médiích.

Problémy se objevily, když asi začal mít pocit, že ho zastiňujeme. Jednu dobu nám dokonce zakázali vystupovat v médiích. Když začali být novináři neodbytní, hájila se tisková mluvčí tím, že rozhovory zakazuje ministerstvo. Nebyla to pravda a na ministerstvu se tenkrát dost naštvali.

A potom vám zase povolili rozhovory dávat?

Ano, ale preferovala se písemná forma, aby měla mluvčí kontrolu nad obsahem otázek a odpovědí. Vkládala tam věty typu „Erik Geuss uvedl, Erik Geuss řekl...“

Vraťme se ještě k reorganizaci. Jak ji chtěli provést?

O tom, že ji chystají, do poslední chvíle nikdo relevantní nevěděl, rozhodně ne my, ale ani kolegové z příslušných útvarů ministerstva, policisté, celníci… Naprosto utajená příprava. Mimochodem kromě nás mělo být zrušeno i oddělení vnitřní kontroly. Jeho vedoucího se chtěli zbavit úplně.

Geuss s Klapušem ten návrh museli projednat na ministerstvu životního prostředí, protože jeho prostřednictvím se reorganizace předkládá ministerstvu vnitra a ke schválení vládě. Ministrovi a státnímu tajemníkovi reorganizaci podali jako posílení CITES, čemuž ti dva patrně neměli důvod tomu nevěřit. Proč by také měli předpokládat, že jim ředitel inspekce s ředitelem odboru lžou…

Pak si mě Jan Klapuš zavolal, aby mi oznámil, že se od 1. října ruší moje oddělení. Kolegové měli být přesunuti do oddělení ochrany přírody, které problematiku CITES převezme. Mě a zbylé dvě kolegyně chtěli zařadit do pracovního týmu.

Jaký to mělo smysl?

Až když se k nám oklikou dostal písemný návrh reorganizace, který nikomu z nás ho nedali, bylo to jasnější. Náš pracovní tým měl být bez ukotvení v jakémkoli útvaru a jeho náplní mělo být zpracovávání různých podkladů pro ředitele odboru. Neměly bychom možnost cokoli rozhodnout, ovlivnit, přišla bych o podpisové právo. A když se podíváte do organizačního řádu inspekce, pracovní tým lze zrušit pouhým rozhodnutím ředitele... Už se to nemusí projednávat s ministerstvem.

Takže myslíte, že šlo primárně o to zbavit vás funkce?

Jsem o tom přesvědčená. Už nějakou dobu jsem čekala, že se něco stane. Nikoho z nás, ale ani z kolegů na inspektorátech, ovšem nenapadlo, že to odnese celý útvar. Že pomsta půjde tak daleko.

Jako hlavní důvod reorganizace inženýr Klapuš uvedl údajné nedostatečné metodické řízení inspektorátů ze strany oddělení CITES. Jaksi ale opomněl, že pokud by tomu tak opravdu bylo, značilo by to především jeho vlastní chybu jako ředitele odboru. Oddělení CITES totiž nemá žádný nástroj, jak inspektoráty řídit. Nakonec připustil, že hlavním důvodem reorganizace je neuctivost k vedení.

Byla reorganizace navržena tak, aby naplňování úmluvy CITES pokračovalo na inspekci ve stejné kvalitě? Nebo by to bylo ohroženo?

S kolegy jsme si na to téma vynutili jednání. Ptali jsme se ředitele odboru: „Jak si to reálně představuješ? Kdo bude dělat kontrolní činnost na letišti? Místo pěti lidí jen ti dva, co je přesunete? Kdo bude sloužit pohotovost? Kdo bude řešit případy?“ Na nic z toho neodpověděl, jen opakoval: „Uděláme změnu a začneme všichni pracovat společně, aby to začalo fungovat.“

Bude Česká republika schopná plnit své mezinárodní závazky v oblasti CITES?

Může to být problém. Ale oceňuji, že ministerstvo životního prostředí si na rozdíl od vedení inspekce tohle riziko uvědomuje. Jednáme s ním o možné externí spolupráci. Ani my nechceme, aby byla pověst České republiky v zahraničí nějak ohrožena nebo se fungující mezinárodní vazby narušily.

Stihli jste před odchodem někoho z inspekce zaučit do práce CITES? Byli jste tím pověřeni? Výpověď jste podali na konci října, čas tedy byl…

Ne. Nikdo nás o to nepožádal. Ani jsme nevěděli, kdo by to po nás měl převzít. Od ředitele odboru jsme dostali pouze pokyn, jak předat skříně, vybavení, seznam šanonů, spisy a podobně. Vlastní práce a její podstata jako by nikoho nezajímala. Na letišti se noví kolegové objevili poprvé dva dny před Vánoci.

Takže vedení inspekce ohrozilo plnění legislativy?

Myslím, že hrozí pokles výkonu CITES kontrol. Do výběrového řízení na naše místa se moc lidí nepřihlásilo. Inspekce nyní přemlouvá bývalé stážisty a studenty, zda nechtějí nastoupit. Nový inspektor ale nevznikne hned. Trvá to rok, spíše dva až tři. A musí ho někdo učit, jako to učili nás.

Člověk také za ta léta praxe věděl, na co si dávat pozor, které firmy nebo typ zboží jsou podezřelé, znal historii subjektů i CITES kauz. Věděl, komu zavolat a na koho se obrátit. Tohle s námi odešlo.

Vybavuji si tvrzení inženýra Klapuše, že vedení při přípravě reorganizace zvážilo možné odchody zaměstnanců a další rizika. Jak je možné, že to teď vypadá takto?

Jak se odhalují velké kauzy jako byli například „vaši“ tygři?

Jde o dlouhodobou práci, nikoliv náhodný záchyt. Tygři se rozpracovávali skoro tři roky a byl to výsledek spolupráce s celníky a policií. Sama inspekce na to samozřejmě nestačí, má jen pomocnou funkci. Ale kromě velkých kauz inspekce řeší i mnoho menších případů — stovky záchytů na letišti a na celní poště: jde o vzácné motýly, čínskou medicínu, kaktusy, kožené předměty, plazy, brouky...

Reorganizaci vašeho útvaru nakonec po tlaku občanské společnosti zastavilo ministerstvo životního prostředí. Jak to, že to i tak celé dopadlo, jak to dopadlo?

Ministr sice zastavil reorganizaci, ale nemohl ovlivnit to, jak se k nám v inspekci nadále chovali. Neustále hledali důvody, aby mohli se mnou zahájit kárné řízení. Podivným způsobem byla vykradena naše kancelář, ze zamčené skříně se ztratil pouze můj služební počítač, jiné cenné věci zůstaly. Vzápětí ředitel poslal na naše oddělení mimořádnou inventuru… Až do našeho odchodu nám také nikdo z inspekce neoznámil, že reorganizace byla zastavena. Inženýr Klapuš stále opakoval, že je jen odložena a že na zrušení oddělení trvají.

Erik Geuss je nejdéle úřadující ředitel v historii České inspekce životního prostředí. Přitom jej od počátku provázejí skandály. Jak je podle vás možné, že se tam stále drží?

Nechápu to. Na inspekci má naprosto devastující vliv. Přitom je známo, že už dříve podobně rozložil i jiné úřady. Pod jeho vedením odešly spousty lidí.

Známá je kauza Jany Moravcové, ředitelky ústeckého inspektorátu, a dalších odvolaných ředitelů či vyhozeného odboráře Jakubce. Ale bylo toho víc: vyhazov vedoucího oddělení vnitřní kontroly, soudní spory o neplatnostech výpovědí, správní žaloby na inspekci, stížnosti veřejnému ochránci práv…

Vyhodili vedoucí právního oddělení Jitku Jelínkovou a po ní odešlo celé právní oddělení. Nedávno odešly všechny personalistky, vyměnilo se IT oddělení. Neustále někdo odchází... Naopak na inspekci nově pracují lidé, u kterých často nechápete, proč tam jsou. Především na ředitelství. Jsou to různí pověřenci pro „něco“, nejspíš známí a kamarádi, kteří často generují další administrativní zátěž pro inspektory.

Myslíte si, že se inspekce od nástupu pana Geusse zhoršila ve vykonávání své činnosti, kterou jí stanovuje legislativa. Tedy v kontrole průmyslu, aby neznečišťoval životní prostředí?

Po nástupu inženýra Geusse klesl celkový počet pokut uložených inspekcí a jejich výška o třetinu až čtvrtinu. Pan ředitel to komentoval tak, že se firmy v důsledku jeho kvalitního řízení polepšily. Tím to ale opravdu nebude. Spíš bych za tím hledala mizerné a nekompetentní řízení, frustraci inspektorů nebo i strach.

Z čeho?

Z kontroly subjektů, které mohou být problematické. Inspekční činnost je z podstaty nepříjemná práce. Ať už prudíte Spolanu nebo chovatele želv, setkáte se s nelibostí. Kontrolované subjekty mohou využít svého práva a podat odvolání proti udělení pokuty či zabavení zvířat. Nebo použijí právníky či média, osočují a diskreditují inspektory, podávají na ně stížnosti. Zažili jsme i výhružky a fyzické útoky.

Inspekční práce je psychicky náročná, protože tohle všechno musíte umět ustát. A k tomu si potřebujete být jistí oporou a ochranou od instituce a nadřízených.

Dnes ale inspektoři cítí, že když nastane problém, nejspíš v něm zůstanou sami. Vedení si bude především krýt vlastní záda. Opakovaně jsme zažili, že se v podobné situaci začalo intenzivně hledat, kde inspektor mohl pochybit, aby to, kdyby šlo do tuhého, měli na koho hodit.

Za těchto okolností mnozí zvažují, zda jít do kontroly, kde tuší problém. Ne každý je kamikadze.

Mají lidé podle vás strach jmenovitě z kontrol podniků Agrofertu?

Tohle nemůžu posoudit. Sama jsem se s tím v rámci CITES nesetkala, protože to není pole zájmu Agrofertu.

Co se podle vás mohlo honit hlavou inspektorům, kteří v neděli 20. září přijeli k Bečvě, za zády měli komíny Dezy a před očima katastrofu umírajících ryb?

To samozřejmě nevím, o kauze Bečva mám informace jen z médií. Ale obecně s těmi kolegy soucítím. Ocitli se v nezáviděníhodné situaci velmi problematické a podivné kauzy. Asi jim bylo celkem jasné, že nastane cirkus. Nevím, jaké dostali pokyny, ani co museli řešit, ale nechtěla bych být v jejich kůži.

Současně bych nechtěla spojovat řadové inspektory automaticky s Erikem Geussem a jeho suitou. Upřímně si myslím, že inspekce má na pozicích inspektorů stále ještě spoustu skvělých lidí a oni opravdu nemohou za to, kdo a jak jim velí.

Působí podle vás veřejné vystupování Erika Geusse v této kauze přesvědčivě?

I kdyby bylo všechno tak, jak inspekce tvrdí — nechci teď říkat, co si myslím —, tak Erik Geuss bohužel neumí reprezentovat úřad a vystupovat v médiích. Svým chováním inspekci poškozuje. U předchozích ředitelů se také stalo, že se jim něco nepovedlo nebo že mlžili — to už tak ředitelé někdy dělají —, ale nikdy to nebylo takhle špatné. Nikdy mi lidé z okolí po různých reportážích neříkali: „Co vám to tam šéfuje za kašpara?“ Zažila jsem Erika Geusse i na mezinárodních akcích a musím říct, že se prostě neumí chovat.

Můžete uvést příklad?

Třeba tento hezky vypovídá o jeho vlastním pocitu vlastní nadřazenosti: Konference členských zemí CITES, což je jedna z největších a nejdůležitějších akcí v dané problematice na světě, měla být v roce 2019 na Srí Lance. Koná se jednou za tři roky a sjede se na ní kolem tří až čtyř tisíc delegátů. Samotnou konferenci pak zahajuje ministr, premiér nebo prezident hostitelské země. V průběhu příprav za námi přišel vedoucí sekretariátu ředitele Geusse s tím, že si pan ředitel přeje jet na Srí Lanku, protože tam ještě nebyl. A že si přeje tu konferenci zahajovat a my to máme zařídit…

A jak na vás působilo, když přišla současně s Erikem Geussem na inspekci také nová mluvčí — Radka Nastoupilová, která byla před tím mluvčí hnutí ANO?

Byla jsem asi naivní, protože do té doby jsem s tiskovými mluvčími vycházela vždy dobře. Wildlife téma je pro média zajímavé. Čekala jsem automaticky, že i s Nastoupilovou budu vycházet. To jsem si ovšem naběhla. Patřila k lidem, kteří nám velmi škodili.

Jak?

Tiskové oddělení spolu s vedením bedlivě hlídalo mé volnočasové aktivity, sledovalo mé osobní facebookové stránky i odbornou činnost. Dokonce znali i obsah některých mých e-mailů. Jedete večer přednášet turistickému spolku o své cestě po Argentině a oni se ptají, proč a o čem tam chcete mluvit. Dáte na Facebook zajímavý příspěvek o zvířatech a je vám důrazně naznačeno, že byste neměla používat sociální sítě.

Jednou jsem byla pozvaná ředitelem jihlavské zoo, abych u nich pokřtila mládě babirusy, indonéského prasátka. Bylo to v sobotu odpoledne, v mém volném čase. Při křtu se nad prasátkem symbolicky ťukalo sklenkou šampaňského.

Radka Nastoupilová si akce všimla na internetu a pak si mě na inspekci zavolali na kobereček a vytkli mi, že „znevažuji jméno inspekce, protože piju alkohol na veřejnosti“. Nejvíc mě mrzí, že jsem šampaňské kvůli cestě autem ani nepila! O měsíc později pan Geuss s panem Klapušem pili šampaňské za přítomnosti novinářů v pracovní době na zahájení výstavy Příroda na prodej...

Pojďme se ještě zastavit u toho, kam se váš tým z inspekce přesunul a co má před sebou?

Přešli jsme všichni na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, kde nově vzniklo Centrum environmentálních forenzních věd. Jsem moc ráda, že budeme i nadále pohromadě.

Co budete na univerzitě dělat?

Budeme se věnovat výzkumu v oblasti forenzních wildlife metod. V posledních letech se stále více ukazuje, že u závažných wildlife kauz je potřeba získat důkazy vědeckou metodou. Používají se genetické analýzy, radiouhlíkové datování, stabilní izotopy, toxikologie a podobně. Jako zoologové umíme určit druhy, posoudit morfologické znaky, máme zkušenosti s různými produkty, výrobky a částmi těl, zvládneme ohledat exempláře, posoudit doklady.

Už před časem jsme začali jednat s Univerzitou Karlovou a s Akademií věd o možné spolupráci a univerzita podala žádost o projekt, který by měl být zaměřen právě na rozvoj forenzních metod použitelných při vyšetřování wildlife kauz. Shodou okolností, když to začalo v létě na inspekci gradovat, jsme se dozvěděli, že projekt byl schválen.

Máme spoustu nápadů, co dělat a jak téma boje proti wildlife crime dále rozvíjet, včetně dalšího vzdělávání celníků a policistů, osvěty, zapojení do ochranářských projektů v terénu, spolupráce s renomovanými zahraničními pracovišti.

Mluvíte o tom, že inspekce životního prostředí je po Geussově úřadování v rozkladu. Může ji něco postavit na nohy?

Inspekce by si zasloužila, aby už pan Geuss konečně zmizel. Ale postavit ji na nohy nebude snadné. Úřad je vnitřně rozklížený, atmosféra špatná, lidé otrávení a frustrovaní, přestávají vidět smysl své práce. Odešlo plno odborníků a zkušených lidí. Pověst inspekce jde dolů.

Geuss tam navíc natahal kamarády a známé, kteří nemají pro daná místa kvalifikaci. Jeho působení vedlo k narušení vztahů mezi lidmi. Někteří ve snaze zavděčit se, udržet si židli nebo získat větší moc neváhali dělat všelijaká svinstva a podrazit i dlouholeté kolegy. Tohle mě osobně asi mrzí nejvíc. Náprava potrvá dlouho.

ZUZANA VLASATÁ