Záměr vlády schválit změnu systemizace služebních úřadů — tedy jejich vnitřní struktury a jednotlivých míst — tak, aby nabyla účinnosti k 1. říjnu letošního roku, by nebyl ničím mimořádným. Jenom v loňském roce se systemizace měnila devětkrát. Pozornost ale vzbudil nepochybně kvůli říjnovému datu, tedy těsně před podzimními volbami do Poslanecké sněmovny.

Při systemizaci se místa na úřadech nejen ruší, ale i mění a zřizují. Vláda tedy bude čelit podezření, že změna systemizace nesleduje pouze zákonné účely, a má například za cíl zajistit někomu místo i v povolebním období.

Systemizace neviditelná

Na druhou stranu ale ani minimálně prozatím není důvod se domnívat, že tomu tak skutečně je. Bližší obrysy systemizace a změn na jednotlivých úřadech nejsou známy, úřady je ke schvalování předkládají postupně. Nepochybně i letošní rok ukázal potřebu některých organizačních změn a očekávání jejich schválení v povolebním období by mohlo znamenat, že budou schváleny až v příštím roce.

Zde se ukazuje jeden z limitů služebního zákona — i přes deklarovaný záměr vyšší transparentnosti není pro veřejnost mimo struktury státní služby proces systemizace přehledný. V zásadě se před schválením finální struktury nemusí dozvědět vůbec nic.

A pokud budeme hovořit otevřeně, tak ani odborové organizace působící uvnitř služebních úřadů se i přes garance zakotvené přímo v zákoně o státní službě toho často moc nedozvědí. Případně, namísto řádného projednání, jsou často postaveny až před hotovou věc.

Osobně se domnívám, že nakládání s veřejnými prostředky a zajištění chodu státní správy, včetně organizačního a personálního, by měly být mnohem důkladněji podrobeny veřejné kontrole. A to už v této fázi.

Systemizace politická

Pokud ale zůstaneme u voleb, současná vláda už jednou kritice s ohledem na systemizaci služebních úřadů čelila. Právě úřadující vláda po volbách v roce 2017 ještě v prosinci téhož roku schválila systemizaci nahrazující tu, kterou projednala a schválila před volbami vláda Bohuslava Sobotky.

Několik kauz plynoucích z tehdejší změny stále ještě leží u správních soudů. I s ohledem na tuto zkušenost pak není možné mít iluze, že případné politicky motivované změny musí nezbytně vydržet navěky.

Zajímavé bude nepochybně sledovat, co se bude dít po volbách. S téměř naprostou jistotou lze očekávat změny služebního zákona jako takového. V současné podobě totiž nevyhovuje nikomu. V programech jednotlivých politických stran a koalic se někde můžeme dočíst i konkrétní úvahy, jak se státní službou dále nakládat, často ale jen blíže nespecifikované záměry šetřit a propouštět.

Zda připravovaná systemizace bude či nebude mít politickou podobu, není přitom až tak podstatné. O tom, že vztah současné vlády k zákonu o státní službě je vysloveně utilitární, se v průběhu volebního období psalo několikrát. Podstatnou otázkou zůstává, jaký bude osud státní služby v dalším období, a ani zde zatím mnoho důvodů k optimismu — byť jen opatrnému — nemáme.