Více než tři roky čekala Jana Moravcová, bývalá ředitelka oblastního inspektorátu České inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem, na satisfakci. Na jaře 2015 dostala vyhazov z práce. Nevzdala se a šla se soudit. Výpověď totiž neproběhla v souladu se zákoníkem práce. Nyní dal soud v první instanci Janě Moravcové zapravdu. Potvrdil, že výpověď je neplatná.

Případ jsme sledovali v rámci seriálu o čistkách a převratu v České inspekci životního prostředí a na ministerstvu životního prostředí, který se posléze stal kostrou naší knihy Žlutý baron, pojednávající o podnikání a politickém působení Andreje Babiše.

Janu Moravcovou z funkce odvolal Erik Geuss, kterého v prosinci 2014 jmenoval ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). Tehdy ještě málokdo chápal, jak je možné se z pozice ředitele v chemického závodu Lovochemie (patřící holdingu Agrofert) ocitnout v roli ministra životního prostředí. A už vůbec nikdo nevěnoval pozornost tomu, že jak Brabec tak Geuss mají minulost služby polistopadové technokracii organizované v ODS.

Necelé dva měsíce po svém nástupu do vedení inspekce Erik Geuss odvolal čtyři z deseti vedoucích pracovníků oblastních inspektorátů ČIŽP: ústeckého, havlíčkobrodského, královéhradeckého a plzeňského. Ředitel pražského inspektorátu měl být podle interních informací nevybíravými metodami přesvědčen k tomu, aby vzhledem ke své brzké penzi rezignoval sám.

Důvod zněl u všech odvolaných stejně: nedostatečné manažerské schopnosti… Výpovědi se ale v inspekcích netýkaly jen ředitelů, poroučet se museli mnozí další zaměstnanci.

Jana Moravcová za sebou měla patnáct let práce v inspekci, z toho devět v pozici ředitelky ústeckého inspektorátu. Kolegové o ní hovořili jako o odvážné úřednici, která nikdy nešla na ruku podnikatelským skupinám. V konfrontacích s politickou mocí byla vynalézavá, byla neúplatná a vždy důsledně hájila veřejný zájem.

Erika Geusse naopak předcházela mezi lidmi z oblasti ochrany přírody velice špatná pověst. „V letech 2006—2010, kdy jsem pracoval na ministerstvu životního prostředí, působil jako náměstek na ministerstvu průmyslu. Měl se mnou a skupinou dalších lidí spolupracovat na přípravě strategie udržitelného rozvoje, za kterou jsem zodpovídal. Celý proces ovšem blokoval, takže jsme se nedostali ani k cílům, ani k realizačnímu plánu,“ zněla jedna ze vzpomínek disidenta z Husákovy éry a nestora československé ochrany přírody Pavla Šremera. Další pamětníci pak mimo záznam popisovali, jak Geuss ochromil a rozložil Český ekologický ústav.

Česká inspekce životního prostředí byla jedním z prvních úřadů státní správy, který po vstupu Andreje Babiše do vlády ovládli lidé blízcí hnutí ANO a Agrofertu. Nahrával jim tehdy služební zákon, který vstupoval v platnost a umožňoval zabetonovat instituci loajálními lidmi. Přitom samotného Geusse ministr Brabec jmenoval v rozporu s tímto zákonem, což potvrdil náměstek pro státní službu Josef Postránecký. Ve věci běží soud.

Kromě Geusse přišli do inspekce i lidé vysloveně spjatí s Agrofertem a hnutím ANO: Radka Burketová, vycvičená na pozici mluvčí ANO. Geussovým náměstkem se stal Tomáš Urban — ještě v roce 2014 šéf certifikační firmy DVN, která vystavila Agrofertu v roce 2012 certifikát odolnosti vůči korupci. Obdobný certifikát od Urbanovy firmy obdržela i společnost ZZN Pelhřimov, původní vlastník Čapího hnízda.

Čistka znepokojila ekologické organizace, které posléze psaly otevřený dopis Richardu Brabcovi. V něm lze číst: „Veškeré úspěchy ČIŽP by nebyly možné bez klíčových odborníků s dlouholetými zkušenostmi a lidí s velkou dávkou osobní statečnosti. Bohužel pozorujeme, že jsou právě tito lidé odvoláváni z vedoucích pozic inspekce, ředitel Geuss navíc prohlašuje, že bude inspekce udělovat méně pokut. Naopak chce vybírat exemplární případy, které hodlá pokutovat velmi významně, což by ale znamenalo, že se neměří všem stejným metrem. Otázky pak vyvolává, kdo a jak bude rozhodovat o tom, který případ zaslouží jen pokárání a který naopak dostane milionové pokuty,“ komentoval tehdy situaci předseda Arniky Jindřich Petrlík.

Erik Geuss vedle toho po svém nástupu také tvrdil, že hodlá „klást důraz i na činnosti preventivní, jako jsou osvěta nebo komunikace s veřejností“. Inspekce ovšem není středisko ekologické výchovy, ale ze zákona kontrolní orgán.

Agrofert těží z nezájmu o stav životního prostředí

Podezření, že rozsáhlé změny v inspekci se dějí s cílem vycházet vstříc Agrofertu, pod nějž spadá množství provozů znečisťujících životní prostředí, se podařilo Deníku Referendum potvrdit vloni v březnu. Jednalo se o případy, kdy Brabcovo ministerstvo ve spolupráci s inspekcí zařídilo, aby Babišovy firmy Kmotr a Navos v Kroměříži podléhaly mírnější kontrole a vyhnuly se tak možným vysokým pokutám či dokonce pozastavení provozu. Na případ podezřelého snížení pokuty ze čtrnácti milionů na půl milionu korun za znečištění ovzduší v Přerově oxidem siřičitým z Babišovy chemičky Precheza pak poukázaly Hospodářské noviny.

Jana Moravcová činnost inspekce od vynuceného odchodu stále sleduje a kriticky se k ní vyjadřuje. Vystoupila také v dokumentárním filmu Selský rozum, který se inspiroval knihou Žlutý baron a vznikl v koprodukci České televize.

V současnosti pracuje v organizaci Beleco, která se věnuje ochraně přírody, a ve Zdravotním ústavu v Ústí nad Labem. Co by dělala, pokud by jí inspekce na základě rozsudku, který ovšem zatím není pravomocný, tudíž se proti němu může Agrofertem ovládnutá inspekce odvolat, nabídla pracovní místo? „Po svých zkušenostech si neumím představit, že bych mohla pod současným vedením inspekce pracovat,“ říká.

Svého rozhodnutí jít s inspekcí do soudního sporu každopádně nelituje: „Nejedná se jen o mně a o inspekci, ale i o to, že si člověk prostě nesmí nechat líbit, když se k němu někdo chová jako ke kusu hadru. Jsem ráda, že jsem mohla trochu ukázat, že vzepřít se tomu, je jediné, co může zafungovat.“

V závěru rozsudku stojí: „Soud podotýká, že by určitě nejen žalobkyně od významného orgánu státní správy České republiky — materiálně i personálně vybavené instituce očekávala základní profesionalitu při plnění pracovněprávních povinností.“ Toho, podle soudu vůči Janě Moravcové Česká inspekce životního prostředí nedostála.

O tom jsme psali před rokem. Důležité jsou důvody. Babišovo podnikání stojí z velké části na pustošení české krajiny. Proto potřebuje mít pod kontrolou úřad, který by mu za to mohl udílet pokuty. A přesně z toho důvodu potřebuje mít ministrem životního prostředí majitele stranického průkazu číslo 2, bývalého ódéesáka, svou poslušnou figurku Richarda Brabce.