Ministr Jiří Dienstbier propustil šéfa Agentury pro sociální začleňování Martina Šimáčka… A nastal kravál. Zaměstnanci agentury podepisovali nesouhlasnou petici směřovanou ministrovi. Šimáček dostal pozvání do DVTV. Ministr uspořádal tiskovou konferenci, kde svůj krok zdůvodnil.

Každý druhý z mých přátel k tomu na sociálních sítích poznamenal něco jako „to nám pan ministr teda šlápl vedle…“. Na téma Šimáček došlo na všech večírcích, kterých jsem se v uplynulých několika dnech zúčastnila, a pohoršení nebralo konce. Ke kauze se vyjádřilo několik bloggerů a komentátorů. Prošla snad všemi médii.

Erik Geuss, ředitel České inspekce životního prostředí, která spadá pod ministra Richarda Brabce, nastoupil do úřadu vloni v prosinci, a už únoru sejmul pět z deseti šéfů oblastních inspektorátů plus další lidi v důležitých funkcích — lidi, kteří svou práci vykonávali několik let a mnozí příkladně dobře… A nic se nestalo. V médiích vyšly přesně dva články (z toho jeden můj).

Skupinka ekologických organizací napsala otevřený dopis ministrovi a posléze se s ním osobně sešla. Ministr jim vysvětlil, že vše je v nejlepším pořádku. A nastalo ticho po pěšině.

Dva více méně podobné příběhy a dva diametrálně odlišné výsledky. A platí tu navíc nepřímá úměra: čím víc vyhozených úředníků, tím menší mediální odezva; a naopak. Náhoda? Nemyslím.

Vyhazovy v České inspekci životního prostředí a paralelně i ve Státním fondu životního prostředí jsou brutální a vedou k oslabení výkonu obou úřadů. Slovy bývalého ředitele fondu, dnes senátora Libora Michálka, si něco takového nedovolil ani nechvalně známý ministr „dýchání za průmysl“ Pavel Drobil. Základní otázka zní, zda je tato akce řízená, kým a proč.

Promyšlená akce?

Leccos tomu napovídá. Chcete-li nějaký úřad „čistit“, musí s vámi spolupracovat mnoho loajálních lidí — například mluvčí inspekce Radka Burketová patří k prvotřídním kádrům ANO. Je jeho bývalou mluvčí a dnes i členkou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Erik Geuss zase podle pamětníků platí za velmi schopného čističe — své schopnosti předvedl už při rozkladu Českého ekologického ústavu.

A vhod přijdou také média, která se na nic neptají a neprudí — šéf ANO jich shodou okolností pár vlastní. A vůbec vám neuškodí naivní gentlemanství zelených ekologických organizací, které se s vámi pokusí situaci řešit po dobrém u jednoho stolu — zatímco vy víte, že hrají nerovnou hru. Potěšíte je svým chápavým úsměvem, poplácáte po zádech a pošlete je zase na píseček.

Podívejme se pro srovnání na ministra Dienstbiera. Ano, možná, že neudělal s vyhazovem Martina Šimáčka dobře, ale na rozdíl od Brabce, respektive jemu podřízeného ředitele inspekce Erika Geusse, nemlčí a netváří se, že o nic nejde. Dienstbier relevantní důvody pro své rozhodnutí přednesl na tiskové konferenci. Kdyby tak neučinil, média by mu to nedarovala.