Náměstek ministra vnitra pro státní službu Josef Postránecký ruší svým rozhodnutím jmenování Erika Geusse ředitelem České inspekce životního prostředí. Důvodem je, že nebyl jmenován v souladu se zákonem o státním službě. Rozhodnutí není pravomocné a Geuss již sdělil ČTK, že se míní odvolat. Že by tím ale něco změnil, není pravděpodobné — odvolání totiž skončí opět u náměstka Postráneckého.

Ministerstvo životního prostředí, jehož státní tajemník Jan Landa dříve do funkce Geusse jmenoval, dokument s rozhodnutím neobdrželo, protože není účastníkem řízení. Problém Geussova působení v čele ČIŽP — jak vysvětluje rozhodnutí náměstka Postráneckého, jež má DR k dispozici — spočívá v tom, že na konci roku 2014 byl do funkce jmenován na základě pracovní smlouvy, nikoliv podle služebního zákona. Tak to ale bylo v dané době možné pouze na záskok.

Když se pak místo v roce 2015 obsazovalo znovu již plně v režimu zákona o státní službě, Geuss neměl být podle náměstka Postráneckého do výběrového řízení vůbec pozván. Nebyl totiž státním úředníkem.

Okolnosti a dopady jmenování Geusse do čela ČIŽP již DR důkladně popsal vloni v březnu. Geusse silně kritizovaly hlasy zevnitř inspekce. Jeho jmenování vzbuzovalo už tehdy podezření, zda nemá práci České inspekce životního prostředí regulovat či přímo ochromit v zájmu Agrofertu, jehož společnosti byly poměrně často tímto státním kontrolním orgánem pokutovány.

Nový ředitel záhy po svém nástupu do funkce skutečně odvolal čtyři z deseti vedoucích pracovníků oblastních inspektorátů ČIŽP: ústeckého, havlíčkobrodského, královéhradeckého a plzeňského. Podle informací DR byl také ředitel pražského inspektorátu přesvědčen, aby vzhledem ke své brzké penzi rezignoval sám. Důvod zněl u všech odvolaných stejně: nedostatečné manažerské schopnosti.

Další vyhazovy v inspekci se týkaly vedoucí odboru ochrany vod i většiny provozních vedoucích. Skončila interní auditorka, o funkci přišla šéfka oddělení zahraničních vztahů. Propouštění se týkalo především míst, jejichž obsazování mělo spadat pod působnost služebního zákona, což vyvolávalo otázky, zda čistka v úřadu neprobíhá přímo v režii ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO), který je bývalým šéfem Lovochemie, jedné z institucí, kterou ČIŽP pokutovala, naposledy ještě v roce 2014.

Tyto pochybnosti umocňovala i skutečnost, že Erik Geuss se v souvislosti se svým jmenováním do funkce nechal slyšet, že hlavním cílem ČIŽP je podle jeho názoru zlepšování stavu životního prostředí, nikoliv primárně udělování sankcí: „Proto budu klást důraz i na činnosti preventivní, jako jsou osvěta nebo komunikace s veřejností, a za důležitou považuji i komunikaci se znečišťovateli životního prostředí.“ Zní to líbivě, ale zcela to odporuje zákonnému vymezení funkce této státní instituce, které jí předepsiuje za porušení zákonů udílet sankce.

Ke kritice se přidaly i ekologické organizace

Spolu s Geussem do inspekce nastoupil na místo vedoucího kanceláře ředitele také Tomáš Urban — původně šéf certifikační firmy DVN, která například vystavila Agrofertu v roce 2012 certifikát odolnosti vůči korupci. Stejná firma prováděla také široce kritizovaný posudek hodnocení vlivů na životní prostředí EIA na uhelnou elektrárnu Prunéřov.