Náměstek ministra vnitra pro státní službu Josef Postránecký ruší svým rozhodnutím jmenování Erika Geusse ředitelem České inspekce životního prostředí. Důvodem je, že nebyl jmenován v souladu se zákonem o státním službě. Rozhodnutí není pravomocné a Geuss již sdělil ČTK, že se míní odvolat. Že by tím ale něco změnil, není pravděpodobné — odvolání totiž skončí opět u náměstka Postráneckého.

Ministerstvo životního prostředí, jehož státní tajemník Jan Landa dříve do funkce Geusse jmenoval, dokument s rozhodnutím neobdrželo, protože není účastníkem řízení. Problém Geussova působení v čele ČIŽP — jak vysvětluje rozhodnutí náměstka Postráneckého, jež má DR k dispozici — spočívá v tom, že na konci roku 2014 byl do funkce jmenován na základě pracovní smlouvy, nikoliv podle služebního zákona. Tak to ale bylo v dané době možné pouze na záskok.

Když se pak místo v roce 2015 obsazovalo znovu již plně v režimu zákona o státní službě, Geuss neměl být podle náměstka Postráneckého do výběrového řízení vůbec pozván. Nebyl totiž státním úředníkem.

Okolnosti a dopady jmenování Geusse do čela ČIŽP již DR důkladně popsal vloni v březnu. Geusse silně kritizovaly hlasy zevnitř inspekce. Jeho jmenování vzbuzovalo už tehdy podezření, zda nemá práci České inspekce životního prostředí regulovat či přímo ochromit v zájmu Agrofertu, jehož společnosti byly poměrně často tímto státním kontrolním orgánem pokutovány.

Nový ředitel záhy po svém nástupu do funkce skutečně odvolal čtyři z deseti vedoucích pracovníků oblastních inspektorátů ČIŽP: ústeckého, havlíčkobrodského, královéhradeckého a plzeňského. Podle informací DR byl také ředitel pražského inspektorátu přesvědčen, aby vzhledem ke své brzké penzi rezignoval sám. Důvod zněl u všech odvolaných stejně: nedostatečné manažerské schopnosti.

Další vyhazovy v inspekci se týkaly vedoucí odboru ochrany vod i většiny provozních vedoucích. Skončila interní auditorka, o funkci přišla šéfka oddělení zahraničních vztahů. Propouštění se týkalo především míst, jejichž obsazování mělo spadat pod působnost služebního zákona, což vyvolávalo otázky, zda čistka v úřadu neprobíhá přímo v režii ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO), který je bývalým šéfem Lovochemie, jedné z institucí, kterou ČIŽP pokutovala, naposledy ještě v roce 2014.

Tyto pochybnosti umocňovala i skutečnost, že Erik Geuss se v souvislosti se svým jmenováním do funkce nechal slyšet, že hlavním cílem ČIŽP je podle jeho názoru zlepšování stavu životního prostředí, nikoliv primárně udělování sankcí: „Proto budu klást důraz i na činnosti preventivní, jako jsou osvěta nebo komunikace s veřejností, a za důležitou považuji i komunikaci se znečišťovateli životního prostředí.“ Zní to líbivě, ale zcela to odporuje zákonnému vymezení funkce této státní instituce, které jí předepsiuje za porušení zákonů udílet sankce.

Ke kritice se přidaly i ekologické organizace

Spolu s Geussem do inspekce nastoupil na místo vedoucího kanceláře ředitele také Tomáš Urban — původně šéf certifikační firmy DVN, která například vystavila Agrofertu v roce 2012 certifikát odolnosti vůči korupci. Stejná firma prováděla také široce kritizovaný posudek hodnocení vlivů na životní prostředí EIA na uhelnou elektrárnu Prunéřov.

Dalším člověkem spojeným s hnutím ANO a Agrofertem byla tehdy nově příchozí — a stejně jako Tomáš Urban bez výběrového řízení jmenovaná — mluvčí ČIŽP Radka Burketová. Ta dříve pracovala jako mluvčí ANO a prošla i stáží u eurokomisařky Věry Jourové.

Ředitele Geusse po nástupu na ČIŽP systematicky kritizovaly hlasy ochránců přírody a připomínaly jeho špatnou pověst v resortu. „V letech 2006—2010, kdy jsem pracoval na ministerstvu životního prostředí, působil jako náměstek na ministerstvu průmyslu. Měl se mnou a skupinou dalších lidí spolupracovat na přípravě strategie udržitelného rozvoje, za kterou jsem zodpovídal. Celý proces ovšem blokoval, takže jsme se nedostali ani k cílům, ani k realizačnímu plánu,“ vzpomínal disident z Husákovy éry a nestor tuzemské ochrany přírody Pavel Šremer.

S Erikem Geussem se setkal také při práci na balíčku Evropské komise o zabudování environmentálních požadavků do veřejných zakázek. „Podřízení pana náměstka nám říkali, že to nelze, že bychom tím kladli nepřiměřené požadavky na naše nábytkáře. Jenomže když jsme se obrátili na nábytkáře, přijali nás s otevřenou náručí, že oni takové normy už splňují, a naopak jim to poslouží proti nekalé čínské konkurenci,“ vylíčil dále Pavel Šremer.

Kolektiv ekologických organizací adresoval ministru Brabcovi v březnu 2015 znepokojený dopis. Předseda sdružení Arnika Jindřich Petrlík tehdy situaci komentoval takto: „Veškeré úspěchy ČIŽP by nebyly možné bez klíčových odborníků s dlouholetými zkušenostmi a lidí s velkou dávkou osobní statečnosti. Bohužel pozorujeme, že jsou právě tito lidé odvoláváni z vedoucích pozic inspekce.“

Petrlíkův výrok dokonce naznačuje podezření, že by ANO mohlo inspekci zneužívat v rámci konkurenčního boje ve prospěch Agrofertu: „Ředitel Geuss navíc prohlašuje, že bude inspekce udělovat méně pokut. Naopak chce vybírat exemplární případy, které hodlá pokutovat velmi významně, což by ale znamenalo, že se neměří všem stejným metrem. Otázky pak vyvolává, kdo a jak bude rozhodovat o tom, který případ zaslouží jen pokárání a který naopak dostane milionové pokuty,“ uvedl předseda Arniky.