Asi každého, koho zajímá vývoj okolo šetření zářijové havárie na Bečvě, a každého, kdo dlouhodobě sleduje situaci uvnitř České inspekce životního prostředí, zaujal středeční článek na serveru Seznamzpravy.cz: Kvůli otrávené Bečvě prověřují Brabcovi auditoři inspekci. Autor zde naznačuje, že kauza Bečva mohla přispět k výraznému ochlazení vztahů mezi vedením ministerstva životního prostředí a České inspekce životního prostředí. A uvádí, že MŽP zahájilo na inspekci hloubkovou kontrolu.

V kuloárech se začalo vzrušeně debatovat o tom, co to znamená. Že by se Brabec konečně rozhodl zbavit neschopného vedení inspekce, nebo naopak zpětně přikryje jeho postup, ať už se dělo cokoli? Těžko říct, ale v každém případě za zamyšlení stojí, co by asi v tuto chvíli následovalo po odvolání ředitele Inspekce Erika Geusse.

Co se vlastně na inspekci dělo a děje?

Především — nejde tu zdaleka jen o Bečvu. Jedná se o dlouhodobé nezvládání managementu poměrně důležité kontrolní organizace, o cílený rozvrat vnitřní komunikace a také o nastolení atmosféry strachu, šikanózní přístup k zaměstnancům, což jsem si ostatně s Erikem Geussem a jeho tehdejším náměstkem Tomášem Urbanem (současným ředitelem Výzkumného ústavu vodohospodářského), před pár lety „užila“ na vlastní kůži. V neposlední řadě se jedná o naprostou neschopnost ředitele osvojit si byť jen základy kompetencí a principů fungování takového úřadu.

Možná bych mohla být mezi prvními, kdo by se radoval z ostudně nezvládnutých mediálních vystoupení ředitele Geusse ke kauze Bečva, ale neraduju se, jen zírám a je mi stydno… Tohle si inspekce nezasloužila, a hlavně si to nezaslouží veřejnost.

Můžeme se bavit o tom, co inspektoři nebo jejich vedení při prošetřování kauzy mohli nebo měli udělat jinak, a proč tomu tak nebylo. Daleko podstatnější ale je, co se s úřadem děje už roky. A co nám Bečva už jen naplno ukázala.

Inspekce nikdy nebyla ideální. O kterém úřadu bychom to také mohli říct, že? Ale byl to celkem akceschopný kontrolní orgán se špičkovým právním servisem. A podle mých zkušeností se naprostá většina zaměstnanců snažila poctivě pracovat — tedy kontrolovat a v případě, že zjistili porušení legislativy a poškození životního prostředí, konat tak, jak jim ukládá zákon.