Pět důvodů, proč by měl být znalec Klicpera odvolán z případu otrávené Bečvy

Jakub Patočka, Zuzana Vlasatá

Vystoupení soudního znalce Klicpery v médiích v minulém týdnu přinesla více otázek než odpovědí. Analyzujeme, co si z nich odnést: znalec vzbuzuje pochybnosti o své kompetenci, působí podjatě, porušil zákon. A z případu by měl být odvolán.

Jiří Klicpera na svém Facebooku zveřejnil fotografii, která ukazuje, že už u prvního z obou zmíněných jezů barvivo rozhodně neteklo jen při pravém břehu — jak sám tvrdí —, nýbrž po celé šíři toku. Dokumentací vlastního pokusu tedy ukazuje, že jeho závěry nemají oporu v realitě. Foto Facebook Jiří Klicpera

Před týdnem v pondělí Deník Referendum publikoval rozhovor se soudním znalcem v případu otrávené Bečvy, Jiřím Klicperou. Čtenáře Klicpera udivil tezí, že „viníka otravy zná“, byť „důkazní prostředky jsou nedostatečné“, odborníky zaujal zase tím, že s námi, ač vázán mlčenlivosti, vůbec mluvil.

Hlídáme, že #BečvaNevyšumí. Podpořte nás v další investigativní práci!
×

Posléze znalec vystoupil v Reportérech ČT. Následně vydala ČTK zprávu s titulkem „Za otravu Bečvy nemůže Deza, viník už je známý, tvrdí znalec“. Byla to zavádějící formulace, která významně posouvá podstatu věci a zjištění, jež z rozhovorů Deníku Referendum a České televize se soudním znalcem Jiřím Klicperou, vyplývají. Základní informací podanou veřejnosti a uvedenou v titulku mělo být, že soudní znalec svým vystupováním porušil zákon a otřásl svou věrohodností.

Zavádějící zprávu ČTK ovšem převzala další zpravodajská média a účinek byl jasný: lidé, kteří nečtou dál než za titulky, ale i všichni ti, pro něž už se vyšetřování otrávené Bečvy táhne příliš dlouho a v přehršli informací se začínají ztrácet, dostali informaci, že člověk s kulatým razítkem, na jehož posudek se čeká již měsíce, zjistil, že „Deza je z toho venku.“

Pojďme se tedy nyní podívat podrobněji na to, co v tvrzeních Jiřího Klicpery, tak jak je sdělil v rozhovoru Deníku Referendum, neodpovídá realitě. A co naopak vede k dalším otázkám a k pochybnostem o jeho vlastních kompetencích, ale také o celkovém způsobu vyšetřování otravy řeky Bečvy.

1. V rozporu se svým pokusem znalec ukazuje na areál Tesly Rožnov

Znalec Jiří Klicpera neřekl vše o tom, kam se ubírají jeho úvahy v šetření původce otravy Bečvy. Uvedl, že nemůže říct vše, „protože když se takové věci dostanou ven, viník se samozřejmě připraví na obhajobu a použije argumenty, které dopředu vím“.

Současně otevřeně a v rozporu se svými zákonnými povinnostmi označil za viníka areál bývalé Tesly v Rožnově, který spravuje — včetně čistírny odpadních vod — firma Energoaqua. Jak nedávno Deníku Referendum potvrdil ředitel firmy Energoaqua Oldřich Havelka, soudní znalec si v době kolem Vánoc vyžádal údaje o hodnotách vypouštěných odpadních vod za tři roky nazpátek.

V Deníku Referendum jsme nicméně už čtyřicet dní po havárii upozornili na to, že podmínky na řece v daném místě takovou hypotézu prakticky vylučují. Mezi vyústěním rožnovského kanálu a místem, kde byly nalezeny první mrtvé ryby, tok řeky Bečvy urazí 3,7 kilometru a překonává přitom dva mohutné jezy a několik menších peřejí.

Až po zveřejnění naší investigace, která tehdy mediálně skomírající téma Bečvy vrátila opět do centra pozornosti, provedl Jiří Klicpera test s barvivem fluorescein. Jak dal v rozhovoru najevo, je na něj patřičně hrdý: „Byl jsme první na světě, kdo tohleto použil v případě havárie!“ Co je pro jednoho zdrojem pýchy, může být pro jiné důvodem k hluboké pochybnosti o výpovědní hodnotě pionýrského pokusu.

Test provedl tak, že nalil do odvaděče z čistírny Energoaqua zelené barvivo fluorescein, jehož mísení v řece pak zaznamenala policie pomocí dronu. Nalil jej tam, jak sám řekl, v souladu s provozním řádem čistírny — tedy za standardního průtoku šestatřicet litrů za sekundu. Pokud však bylo příčinou zářijové otravy Bečvy porušení provozní kázně, havárie technologií či něco podobného, byl by průtok v čistírně standardní? Základní otázku nedokázal zodpovědět.

Nicméně to není jediný, ani nejzávažnější, problém jeho pokusu, který provedl „jako první na světě“. Podstatnější je, že Jiří Klicpera na svém Facebooku zveřejnil fotografii, která ukazuje, že už u prvního z obou zmíněných jezů barvivo rozhodně neteklo jen při pravém břehu — jak sám tvrdí —, nýbrž po celé šíři toku. Dokumentací vlastního pokusu tedy ukazuje, že jeho závěry nemají oporu v realitě.

Za třetí je tu fakt, že v osudný den 20. září Bečvou tekly jen necelé tři kubíky vody za vteřinu. Když ale Jiří Klicpera prováděl svůj pokus, průtok byl o dvě třetiny vyšší — podmínky tedy nebyly souměřitelné. Je to důležité i proto, že pokud Klicpera tvrdí, že „ryby před jedem utekly“, pak také platí, že za průtoku ze dne 20. září k tomu měly mnohem méně příležitostí.

V realitě ovšem bez ohledu na konkrétní podmínky v řece zůstává nepředstavitelné, že by se jed, který by vytekl v Juřince, tedy z výpusti „rožnovského kanálu“ firmy Enargoaqua, na obou mohutných jezech nepromíchal, tekl by po celou dobu při pravém břehu řeky, ryby by před ním „utekly“, jak originálně tvrdí soudní znalec, a více než kilometr pod Dezou by najednou rozpoutal spoušť, jejímž výsledkem by bylo čtyřicet kilometrů toku s vytrávenými rybami.

Ano, každá látka se v toku řeky míchá postupně, ale tři a půl kilometru plus dva jezy po cestě jsou příliš mnoho na to, aby jed nezasáhl ani rybičku. U řeky navíc v osudové dopoledne na dvoukilometrovém úseku mezi Juřinkou a výpustí Dezy lovila řada rybářů. Zopakujme si, že v řece byl minimální průtok. Nutně by si hejn „utíkajících ryb“ museli všimnout. Shrnuto: Klicperova hypotéza nedává smysl.

2. Znalec ignoruje odborné poznatky o mísící zóně v řece Bečvě pod Dezou

Komu ovšem nestačí dosud uvedené, pro ty máme jeden další, zcela zásadní poznatek. V padesátém čísle odborného časopisu Vodohospodářské technicko-ekonomické informace vyšel v roce 2008 článek s názvem „Problematika stanovení mísící zóny v kontextu návrhu směrnice ES o normách environmentální kvality a o změně směrnice 2000/60/ES“.

Zmíněná evropská směrnice má za cíl omezit chemické znečišťování vod. Pro případ otrávené Bečvy je ale v uvedeném odborném textu klíčová skutečnost, že autoři článku zjišťovali takzvanou „mísící zónu“ pro čtyři konkrétní místa na čtyřech konkrétních řekách v České republice.

A shodou okolností je jedním z nich i výpusť chemičky Deza. Mísící zónu navíc autoři článku stanovovali za skoro totožného průtoku, jako byl 20. září 2020 — konkrétně 3,6 kubíků za sekundu.

„Mísící zóny zjišťujeme proto, abychom pro konkrétní zdroj potenciálního znečištění znali průběh toho, jak se toxické látky rozšíří v řece. Konec mísící zóny je tedy místem, kde je látka rozmíchaná v celé šíři koryta,“ vysvětlil Deníku Referendum hydrobiolog Jindřich Duras.

A právě nejpozději v místě, kde je toxická látka rozšířená v celé šíři koryta řeky, už se před ní nemají ryby kam schovat. Právě v tomto místě, ale nejspíš už o něco dříve, začínají ryby — pokud jde o látku dostatečně toxickou — umírat. A pokud je oné látky dost, může to trvat i čtyřicet kilometrů.

Co tedy říká článek v časopisu Vodohospodářské technicko-ekonomické informace o mísící zóně pro Dezu? V případě látek rozpustných ve vodě, což je případ zářijové otravy, je mísící zóna od její výpusti dlouhá až 1260 metrů. „Ale už ve vzdálenosti 940 metrů je rozdíl mezi tím, jak je látka rozmísená na pravém a levém břehu tak malý, že lze říct, že už zde by ryby neměly kam uniknout,“ upřesnil Jindřich Duras s tím, že s vysokou pravděpodobností by to tak mohlo být i u zářijové otravy.

První mrtvé ryby se osudnou neděli nacházely právě zhruba 1200 metrů daleko od výpusti z Dezy. V úvahu tedy možná připadají i některé z výpustí pod ní, ale jistě ne ty nad ní.

Výpočet mísící zóny pro rožnovskou výpusť k dispozici bohužel nemáme. Vzhledem k tomu, že jsou na toku dva masivní jezy, ale můžeme prohlásit za zcela vyloučené, že by mohla mít délku 3,7 kilometru a sahat tedy až hluboko pod výpusť Dezy.

„To byste musela znát hydrauliku,“ odvětil soudní znalec Jiří Klicpera redaktorce DR Zuzaně Vlasaté na jeden z dotazů, který se právě dané otázky týkal. Patrně měl spíš na mysli hydromechaniku či hydrodynamiku… Každý se může splést, ale soudní znalec by především neměl ignorovat odborné poznatky svých kolegů.

3. Znalec si protiřečí v hodnocení kvality odebraných vzorků

Závažné pochybnosti o kompetenci znalce Klicpery vzbuzuje i to, jak si protiřečí, pokud jde o odebrané vzorky. Na jednu stranu říká: „Ve vodařině platí, že jeden vzorek — žádný vzorek. Zvlášť, když ho nabere někdo, kdo k tomu není odborně cvičený. A neví, co s tím.“ V jiných pasážích rozhovoru kompetenci lidí, kteří vzorky vody na místě havárie odebírali, deklasuje ještě více.

Prozrazuje, že inspektoři ČIŽP na místo přijeli vlakem. Nabízí se tedy otázka, zda měli vůbec k dispozici aspoň gumové rukavice, holínky a nádoby na odběr vzorků.

Poznatků o tom, že zajištění důkazů pro vyšetření havárie — vzorků vody, ryb či bentosu, tedy mikroorganizmů říčního dna — probíhalo mimořádně nedbale, je už k dispozici až až. Otázkou stále zůstává, zda šlo o záměr, anebo čirou nekompetenci.

Od předního experta v oboru profesora Ivana Holoubka, který prováděl hodnocení vzorků pro Českou inspekci životního prostředí, víme, že inspektoři vzorky odebrali pozdě a špatně. „Můžeme říct na základě vzorků dvě věci: že na začátku ve vodě byl určitý obsah kyanidů a že se postupem času ředil. Udělali ovšem fatální chybu, že nešli proti proudu a neodebrali vzorky u všech výpustí. Ze vzorků se tedy prakticky nedá jednoznačně říct, kdo je na vině,“ řekl profesor Holoubek Deníku Referendum.

Inspekce navíc zlikvidovala úplně první vzorky odebrané rybáři. Odborníci se shodují, že by jim jejich analýza zcela určitě zásadně napomohla. Podle profesora Holoubka byly vzorky nepochybně použitelné — „vždyť i hasiči, když jim došly skleněné nádoby, používali petky…“

Ivan Holoubek na základě sebraných vzorků sestavuje posudek — nikoliv však pro kriminálku jako znalec Klicpera, ale pro olomouckou pobočku České inspekce životního prostředí. Na rozdíl od soudního znalce tak není vázán mlčenlivostí a ke svým poznatkům se může svobodně vyjadřovat, aniž by porušoval — tak jako Klicpera — zákon.

Znalec Jiří Klicpera ostatně sám v rozhovoru uznává, že na základě vzorků nemůže viníka označit. „Je velký nedostatek důkazních prostředků,“ říká doslova. Jenomže „nedostatek důkazních prostředků“ ani jeho teze „jeden vzorek — žádný vzorek“ mu ne brání simulovat průchod jedu řekou za pomoci testu s barvivem. Nejen, že test provedl za podstatně vyššího průtoku, ale nezná ani složení a koncentraci jedu, ani to odkud, kdy a jakou rychlostí do řeky vstoupil.

„Koncentrace je věc druhá. Ta se dá odvodit zpětně z toho, co se naměřilo v řece,“ kontroval v rozhovoru s Deníkem Referendum znalec Klicpera. Je to možné? Opravdu ji můžeme spočítat ze vzorků, které jsou v případu k dispozici? Je to přece rovnice o několika neznámých.

Profesor Ivan Holoubek k tomu říká: „Jsem velmi skeptický. Zmiňovaný zpětný výpočet koncentrace je velmi problematický. Soudní znalec nemá žádné informace o koncentracích ve výpustích z možných zdrojů, ani nevíme, kdy znečišťující látky do řeky vstoupily.“

Znovu podtrhněme, že ani inspekce ani nikdo jiný v neděli 20. září odpoledne nepovažoval za nutné odebrat vzorky z průmyslových výpustí proti proudu od místa, kde byly nalezeny první uhynulé ryby. To je patrně důvodem, proč úřady v čele s inspekcí dosud tvrdošíjně a v rozporu se zákonem odmítají poskytnout o odebírání vzorků jakékoli informace.

„To považuji stále za naprosto zásadní chybu. První vzorky u výpusti z Dezy se odebíraly až 24. září, čtyři dny po havárii. Přitom kdyby byly k dispozici právě včasně sebrané vzorky z průmyslových výpustí, mohli bychom dnes hledat původce znečištění mnohem snáz,“ vysvětluje Ivan Holoubek.

V tomto světle je také zarážející další Klicperovo tvrzení v rozhovoru pro DR: „My víme, kolik tam toho teklo co do množství.“ Skutečně? Odkud? „Nevím, z čeho toto tvrzení vychází, nemám žádné informace o případně bilančně chybějících znečišťujících látkách v odpadních vodách z možných zdrojů. Možná má tyto údaje na základě svých šetření policie,“ uvažuje Ivan Holoubek.

Na to se ale nabízí námitka: proč by pak policie po soudním znalci chtěla provést test barvivem, kdyby měla informace o chybějících znečišťujících látkách v odpadních vodách z možných zdrojů?

4. Znalec zaujatě bagatelizuje havárii v Deze

Z toho, co soudní znalec Jiří Klicpera řekl Deníku Referendum, je zjevné, že se nijak seriózně nezabýval havárií na kaustifikační jednotce v chemičce Deza, která nastala v noci před otravou řeky Bečvy. Událost přitom zůstává jedinou známou možnou příčinou otravy řeky.

Shrňme si popořadě nesrovnalosti ve výrocích soudního znalce Klicpery k havárii na kaustifikační jednotce. Za prvé, jak Deník Referendum uvedl v investigaci zveřejněné 30. listopadu, mnozí odborníci mají za to, že kyanid nemohl být jedinou příčinou otravy takového rozsahu. Znalec Klicpera Deníku Referendum ostatně sám řekl: „Hele, když máte ryby při kyanidové havárii, tak stačí, když je odlovíte a strčíte do čisté vody, velmi rychle se vzpamatují.“

Na námitku, že právě to se tady nestalo, odpověděl: „U toho jsem nebyl, takže nevím, proč,“ a pak v rozporu s fakty uvedl, že možná nebyla k dispozici laboratoř, která by konkrétní toxickou látku vyzkoumala.

Za druhé na dotaz, zda se vzorky odebrané v řece zkoumaly i na obsah fenolů, odpověděl: „Fenoly, fenoly… poznáte většinou po čuchu, alespoň, když jste trochu chemicky vzdělaná.“ Na námitku, že rybáři přesně charakterizovali typický zápach fenolů, znalec řekl: „Ale rybáři popisovali každý něco jiného.“

Když jej Deník Referendum v rozhovoru upozornil, že to není pravda, odvolal se na policejní protokoly — otázkou tedy je, zda výroky rybářů chybně zapsala Policie ČR, anebo je znalec prostě ignoruje. Tady připomeňme, že policie na výslechy rybářů, kteří byli prvními svědky havárie, rozhodně nespěchala. Kontaktovala je až poté, co se toho sami dožadovali v médiích.

Za třetí znalec evidentně neprovedl důkladnou analýzu toho, co se v noci na 20. září na kaustifikační jednotce stalo. Tvrdí, že Deza uniklé toxické látky zachytila v dešťové zdrži. „A z té dešťové zdrže Deza používá vodu zpátky. Oni ji recyklují. A z té zdrže se ta voda vůbec nedostane ven,“ říká.

Na námitku, že voda se zachytává ve zdrži právě proto, aby se proměřila její kvalita a v případě nehody se likvidovala v podniku, znalec řekl: „No ono toho uteklo tak málo, že se s tím prakticky nemuselo nic dělat.“

To je v příkrém rozporu se svědectvím, které Deník Referendum publikoval 30. listopadu 2020. Ve skutečnosti uniklo do dešťové kanalizace až deset kubíků toxické směsi a Deza tedy zcela jistě nebyla v situaci, „že se s tím prakticky nemuselo nic dělat“. Soudní znalec se ale prostě spokojil s vysvětlením chemičky, která nehodu ututlala a posléze bagatelizovala coby „provozní událost“, namísto toho, aby důkladně prověřil možnosti, kudy se fenoly mohly dostat do řeky.

Konečně za čtvrté se jeho podjatost projevuje v odpovědi na otázku „Na druhou stranu se v Deze problémy řeší tak, že se podloží poklop na reaktoru fošnou a že se vypne alarm,“ na kterou Jiří Klicpera řekne: „To nevím, to jsem neviděl. A jestli jste to viděla vy, tak o tom můžete něco povídat. Ale jestli jste to neviděla, tak můžete říkat, že jedna paní povídala…“

Jenomže Deník Referendum zveřejnil fotografie poklopu podloženého fošnou a skutečnost, že alarm byl dlouhodobě vypnutý, potvrdil Deníku Referendum zaměstnanec obsluhující v osudnou noc kaustifikační jednotku. Ostatně to, že v podniku samém dávají havárii na ní do kontextu s otrávenou řekou, nejlépe vypovídá fakt, že zaměstnanci, který svým spánkem nehodu způsobil, kolegové od té doby posměšně přezdívají „Rybář“.

Je to právě tato kultura šlendriánu, zatloukání a obcházení pravidel, o níž svědčí i další poznatky, jako je nedávná nehoda lokomotivy řízené nezpůsobilými zaměstnanci, které by soudního znalce, jenž by svou práci chtěl dělat důkladně, nutně vedla k tomu, aby v kontextu všech dalších uvedených informací Dezu pokládal za hlavního podezřelého a hledal cesty, kudy se z ní jedy dostaly do řeky, namísto toho, aby přejímal její výmluvy a bagatelizace.

5. Znalec porušil zákon a z případu by měl být stažen

Policie potvrdila, že soudního znalce Jiřího Klicperu nezbavila mlčenlivosti. „V současné době jeho vystoupení do veřejného prostoru vyhodnocujeme a zabýváme se jím,“ komentovala jeho výkony v Deníku Referendum a v České televizi krajská policejní mluvčí Lenka Javorková.

Neschopnost dodržet paragraf zákona o znalcích, který zavazuje k mlčenlivosti, není jediným z problémů ve vystupování Jiřího Klicpery. Daleko závažnějším pochybením je fakt, že porušil paragraf 107 trestního řádu, když veřejně sděloval své subjektivní hodnocení důkazů, zda je jich dostatek, zda jsou nejasné, nebo naopak nezvratné, a řešil právní otázky, zejména otázku viny a neviny, což mu v žádném případě nepřísluší.

Kolem jeho posudku se přitom vytváří atmosféra, jako by měl být tím jediným a určujícím důkazem v celé kauze. Pochybnosti o jeho elementární způsobilosti pracovat nestranně a s potřebnou kompetencí podtrhují ovšem i další skutečnosti.

Jiří Klicpera věděl, že hovoří s novinářkou. Přesto v rozhovoru o poslancích Parlamentu České republiky mluví jako o „debilech“, o úřednících jako o lidech, kteří „tomu obvykle nerozumí“, o jakýchsi lidech, kteří údajně vnikli do Dezy, říká, že jsou to „nejmíň teroristé, kteří by měli dostat přes držku“. Jednoduše řečeno: Jiří Klicpera si nevidí do úst.

Odvolání soudního znalce z případu otravy řeky Bečvy je jednou z nutných podmínek toho, aby celý proces vyšetřování začal nabývat alespoň elementární věrohodnost. Odpovědný úřad, jímž je v důsledku nové úpravy od 1. ledna 2021 ministerstvo spravedlnosti, by měl rovněž přistoupit k prověření jeho odborné způsobilosti. V tomto smyslu podáváme podněty dozorujícímu státnímu zástupci, ministerstvu spravedlnosti a Veřejnému ochránci práv.

Diskuse