Jak se zdá, utahování smyčky kolem pachatele otravy řeky Bečvy z 20. září tohoto roku se ze strany státních institucí poněkud zadrhlo. Ano, všichni s napětím „čekáme na Godota“ — posudek soudního znalce, jenž byl symbolicky přislíben nejpozději na den tříměsíčního výročí otravy. To však nebrání tomu, abychom si stále a znovu nekladli otázky, které by mohly přispět k řešení rovnice o třech neznámých: kdy, kde a co bylo do Bečvy vpuštěno?

Jeden z potenciálních scénářů zohledňuje i to, že toxické látky pocházely z kolejiště firmy DEZA přiléhajícího k vlakovému nádraží ve Lhotce nad Bečvou. Mezi kolejištěm a řekou nepochybně existují kanalizační propojení: minimálně dvě známá a možná i další zatím neidentifikovaná. Přesto tento scénář považuji spíše za méně pravděpodobný — pokud by totiž došlo k úniku nákladu převáženého v cisternách do areálu DEZA nebo z něj, jednalo by se ve většině případů o směsi s vysokým podílem organických sloučenin. Ty se v prostředí pohybují a chovají se oproti kyanidům a obdobným, ve vodě dobře rozpustným látkám, zcela odlišně. Pachové stopy těchto organických látek by si jistě všimli nejen rybáři v první linii zásahu v otrávené řece — vždyť každý Valach v okruhu mnoha kilometrů kolem areálu DEZA již od mládí spolehlivě rozezná vůně čerstvě rozdestilovaného dehtu.

V komentáři k tomuto scénáři ukazujícímu na kolejiště DEZy se tentokrát mluvčí holdingu Agrofert Karel Hanzelka držel relativně zpátky, když jen sdělil že „veškeré přepravované látky jsou zabezpečené v zaplombovaných cisternách.“ Zapochybovat o tom, že se po kolejištích na území našeho státu všechen obsah v cisternách pohybuje řádně a zcela bezpečně zaplombován, by mohl snad jen zatvrzelý kverulant.

To potvrdil i výkonný ředitel Sdružení železničních nákladních dopravců České republiky O. Sládek svým inspirativním prohlášením: „… je téměř stoprocentně vyloučené, že by z vlaku mohlo něco vytéct na násep. To by musel být jedině nějaký teroristický útok.“

DEZA napadená sama sebou