Nebyly žádné „čtyři otravy Bečvy“. Byla jedna katastrofa a teď jedna smrt

Jakub Patočka

Snaha ministra Brabce stavět ekocidu řeky Bečvy z 20. září na roveň s úniky „mýdlové pěny“ z rožnovského kanálu má být obnažena jako to, čím je: stvrzení jeho nepoctivosti a nekompetence, které přestávají být nebezpečné jenom rybám.

Přátelé, všichni hrajete hru Richarda Brabce a Agrofertu zvanou „Vrtění rožnovským kanálem“. Nevšimli jste si, že obě „provozní události“ se od ekocidy z 20. září lišily jednou drobností? Uhádli jste: neuhynula při nich ani plotice. Foto Martin Mach Ondřej, Ekolist.cz
Přátelé, všichni hrajete hru Richarda Brabce a Agrofertu zvanou „Vrtění rožnovským kanálem“. Nevšimli jste si, že obě „provozní události“ se od ekocidy z 20. září lišily jednou drobností? Uhádli jste: neuhynula při nich ani plotice. Foto Martin Mach Ondřej, Ekolist.cz

Shrňme si fakta: 20. září 2020 únik dosud nestanovených toxických látek otrávil čtyřicet kilometrů řeky Bečvy. Mluví se často o čtyřiceti tunách ryb, ale to bezděčně ukazuje, jak povrchně mechanické je stále ještě naše přemýšlení o živých tvorech. Kolik ryb zahynulo? Šedesát tisíc, osmdesát tisíc, sto? Byla to ekocida.

Hlídáme, že #BečvaNevyšumí. Podpořte nás v další investigativní práci!
×

Ústředním podezřelým je od první chvíle chemička Deza z holdingu Agrofert premiéra Andreje Babiše. Odpovědné úřady přitom od počátku dělají vše pro to, aby od ní odvedly pozornost.

Odpovědnými úřady tu jsou na první místě ministerstvo životního prostředí, jež vede Richard Brabec, v politickém hnutí ANO majitel stranické průkazky číslo 002, který je také bývalým šéfem Lovochemie, jiné chemičky z holdingu Agrofert. A na druhém místě Česká inspekce životního prostředí, kterou nechal Richard Brabec zdecimovat, a o jejíž veřejný obraz pečuje bývalá tisková mluvčí ANO Radka Nastoupilová (dříve Burketová).

Oba úřady hned v pondělí, den po havárii, věděly, že „DEZA je mimo podezření“. O čtyři dny později ve čtvrtek určily jako látku odpovědnou za katastrofu kyanid. A o další dva dny později prohlásily za zdroj znečištění kanál v Juřince, který vede z rožnovského průmyslového areálu společnosti EnergoAqua.

Dnes pětasedmdesát dní po katastrofě ještě nezveřejnily jediný údaj o tom, kdy, kde a jaké vzorky odebíraly. Tutlají i to, jaké látky ve vzorcích zjišťovaly. A zatloukají i to, jaké se naměřily hodnoty. Ani v Sovětském svazu v roce 1986 netrvalo mlčení tak dlouho.

Deník Referendum měl na základě svých dřívějších zkušeností s výkony obou institucí o oficiální verzi od první chvíle pochybnosti. Díky svědectví rybářů a důkladné analýze postupu odpovědných institucí jsme byli schopni v první velké investigaci k tématu Bečva zveřejněné 30. října prokázat, že verze s takzvaným rožnovským kanálem je od počátku smyšlená.

Ministr Brabec tedy, pokud jde o ekocidu řeky Bečvy, zatlouká, mlží a vyhýbá se konfrontaci — podobně jako ředitel Inspekce Erik Geuss odmítl přijít se Zuzanou Vlasatou do pořadu Marie Bastlové na CNN Prima News. Jedno téma, o němž od první chvíle v souvislosti s Bečvou hovoří opravdu rád, si ale Richard Brabec přece jenom našel: a to je právě rožnovský kanál.

Rybáři i další místní lidí svědčí o tom, že z něj jednou za čtrnáct dní vytéká jakási pěna, připomínající saponát, už roky. Není to pěkné, nevoní to, ale žádné viditelné škody to nepáchá.

Jenomže mýdlová voda z rožnovského kanálu se evidentně stala Brabcovým novým koníčkem. Ve dvou takových případech v posledních dvou měsících úřady nelenily uspořádat kvůli pěně na Bečvě policejní manévry, média poslušně psala o dalších otravách a únicích… Politici, a to i opoziční, poslušně vyjadřovali pohoršení.

Je na to smutný pohled. Přátelé, všichni hrajete hru Richarda Brabce a Agrofertu zvanou „Vrtění rožnovským kanálem“. Nevšimli jste si, že obě „provozní události“ se od ekocidy z 20. září lišily jednou drobností? Uhádli jste: neuhynula při nich ani plotice.

A tak — určitě úplně náhodou — dva dny poté, co v Deníku Referendum vyšla druhá velká investigace k tématu otrávené Bečvy, prokazující, že časně ráno před katastrofou se v Deze stala „provozní událost“ a.k.a. havárie reaktoru s vypnutým alarmem a poklopem podloženým fošnou, v jejímž důsledku uniklo zhruba deset kubíků vysoce toxické látky do dešťové kanalizace, přišel další velkolepý únik z rožnovského kanálu. A tentokrát se po něm — či před ním? — na břehu Bečvy dokonce našly hned čtyři mrtvé mřenky!

Bylo by to až směšné, kdyby i Pirátská strana, obyčejně nejkompetentnější opoziční síla na svém twitteru nepsala: „Už počtvrté byla během letošního podzimu otrávena řeka Bečva.“ Ne, nic takového se nestalo. To jen ministr Brabec bezmezně touží po tom, abychom si to mysleli.

Proto se kvůli čtyřem mrtvým rybkám přihnal za svým stranickým — nebo firemním? — kolegou Robertem Stržínkem na valašskomeziříčskou radnici. A přestože se, pokud jde o zářiovou ekocidu vymlouvá jako uličník, že nemůže nikomu nic říct, tady se najednou naparuje, jak bude prověřovat „patnáct firem“ do posledního šroubku.

Je to neuvěřitelná hanebnost. Je to šikana podnikatelů, kteří se neprovinili ničím jiným než tím, že sídlí patnáct kilometrů od premiérovy chemičky, která byla, je a zůstává jediným reálným podezřelým ze způsobení jedné z největších ekologických katastrof v dějinách ČR.

Takže si prosím pojďme srovnat priority. V Deníku Referendum jsme těmi posledními, kdo by si myslel, že v rožnovském areálu je všechno v pořádku. Jsme také posledními, kdo by mluvil proti systémovým řešením, která všem uloží přísnější povinnosti, pokud jde o vypouštění škodlivin: i my Budoucnost řek vidíme bez jedů. Ale všem je třeba měřit stejným důvěryhodným metrem.

Takových míst jako rožnovský areál, do značné míry i vinou toho, co Richard Brabec nechal s Českou inspekcí životního prostředí provést, jsou v České republice stovky. Systémová řešení tedy jistě ano, ale prvním z nich musí být to, že on osobně se okamžitě odporoučí z funkce, ve které se především kvůli zjevnému střetu zájmů svého bosse nikdy neměl ocitnout.

Důvěra vůči Brabcově schopnosti resort nestranně řídit je dnes v záporných číslech. A opoziční politici by mu neměli pomáhat tím, že se budou podílet na jeho snaze vykroutit se, ba dokonce vykreslit se jako průkopník systémových řešení. Není to poctivé. A je to nebezpečné.

Smrt v Rožnově

Systémově pokřivené vyšetřování ekocidy řeky Bečvy už opravdu není jen politická hra. Média už začala informovat o tom, že v noci z pondělí na úterý zemřel za nevyjasněných okolností vedoucí čističky v rožnovském areálu. Mohl si sáhnout na život, mohl mu k tomu někdo dopomoci. V každém případě je to bezmezná tragédie.

Nabízející se možnosti příčin jsou nejméně čtyři. Za prvé: Může se jednat o událost, která neměla s případem otrávené Bečvy žádnou souvislost. V to při vší hrůze neštěstí doufejme.

Za druhé: Mladý muž prostě přestal snášet stres vyplývající z toho, jak se najednou z běžných „provozních událostí“ s pěnou na řece dělá kalamita srovnatelná s ekocidou z 20. září. Zde by si měl sáhnout do svědomí každý, kdo k tomu mohl přispět.

Za třetí: Mohl mu někdo vyhrožovat a snažit se ho donutit, aby vzal vinu za katastrofu z 20. září na sebe. Na základě zkušeností mnoha lidí, které jsme o metodách Agrofertu a politického hnutí ANO vyslechli během naší dřívější práce, ani to opravdu není nepředstavitelné.

Za čtvrté: Někdo mu ke smrti pomohl s myšlenkou, že jeho úmrtí se bude interpretovat právě tak, že ho dohnaly výčitky, což se ale naštěstí snad nedaří, jak ukazuje první zpráva o neštěstí zveřejněná v Novinkách.cz. Ale víme, že Agrofertu vůbec není cizí nejmrazivější instrumentalizace úmrtí, jak jsme popsali v případu ředitele Masokombinátu Hodice, který si sáhl na život večer po návratu z pohřbu svého zaměstnance, jenž zemřel v důsledku „provozní události“. Andrej Babiš se tehdy nestyděl jeho sebevraždu veřejně prezentovat jako důsledek mediální štvanice na údajně nízkou kvalitu produkce.

Na základě středeční návštěvy reportérů Deníku Referendum v areálu EnergoAqua máme za to, že v danou chvíli není na místě vylučovat kteroukoli z uvedených čtyř možností. A mohlo to být samozřejmě celé ještě i nějak jinak.

Naší poslední nadějí tak teď je to, že Policie České republiky koná svou práci dobře. Víme o ní pramálo. Ani o vzorek toxické látky, která unikla z kaustifikační jednotky, ani o jiné naše poznatky nás dosud nepožádala přesto, že jsme jí to nabízeli.