V reakci na únik kyanidů do řeky Bečvy, přišla Arnika s výzvou Řeky bez jedů. Ta obsahuje samozřejmě požadavek rychlého vyšetření největší ekologické havárie posledních let v České republice — na řece Bečvě — a potrestání jejích viníků.

Především však míří na změny ve sledování toxických látek, které otravují naše řeky a život v nich. Konkrétně žádá zpřísnění ohlašovacích prahů pro kyanidy do Integrovaného registru znečišťování (IRZ), ale také zařazení skupiny perflouoralkylovaných sloučenin (PFAS) na seznam sledovaných látek, dále lepší dostupnost informací o toxických látkách ve starých ekologických zátěžích anebo zpracování plánu na omezení úniků rtuti. Výzvu již podepsalo více než 5600 lidí.

Poslanec František Elfmark zvolený do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za Piráty se výzvou Řeky bez jedů inspiroval a připravil usnesení zahrnující tři z jejích bodů, které pak na svém jednání 4. listopadu 2020 Výbor pro životní prostředí Poslanecké sněmovny schválil. Vyzval tak vládu, aby zpřísnila monitoring nakládání s kyanidy a aby se nově začaly sledovat úniky perflouoralkylovaných sloučenin, které mohou otrávit zdroje pitné vody a škodí rybám a vodním organismům.

Podaří-li se prosadit zpřísnění ohlašovacích prahů pro kyanidy do Integrovaného registru znečišťování, budou jedy pod daleko větší veřejnou kontrolou. V případě Bečvy se odhaduje, že zhruba čtyřicet kilometrů jejího toku otrávilo několik desítek až stovek kilogramů kyanidů.

Když se podíváme na to, jaké množství musí dnes průmyslové provozy nahlašovat do IRZ, zjistíme, že to v ročním úhrnu jsou hodnoty, které mohou kritické množství kyanidů převyšovat. Tedy, že to, co otrávilo Bečvu, by v současnosti také nemusel nikdo do Integrovaného registru znečišťování nahlásit.

Pro úniky do vody je ohlašovací práh padesát kilogramů kyanidů za rok. Ještě horší to je pro přenos kyanidů v odpadech s ohlašovacím prahem pět set kilogramů za rok. Arnika bude prosazovat snížení na deset kilogramů pro roční úhrn emisí do vody a na deset či padesát kilogramů pro přenosy v odpadech. Pokud bude pohyb kyanidů v odpadech pod větším drobnohledem, může to podle nás odradit od případné snahy je prostě „jen tak“ někam vypustit, ať už z nedbalosti anebo úmyslně.

V Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR pro zpřísnění podmínek pro hlášení kyanidů a zařazení perflouoralkylovaných sloučenin do Integrovaného registru znečišťování hlasovalo sedm přítomných poslanců, žádný nebyl proti a čtyři se zdrželi. Před samotným projednáním Arnika zaslala výzvu Řeky bez jedů všem poslankyním a poslancům z Výboru pro životní prostředí Sněmovny.

Zasedání sněmovního výboru se zúčastnil také ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO), který nepřetržitě odmítal vyvrátit spekulace kolem průběhu vyšetřování havárie na Bečvě, aby údajně neovlivnil a nezmařil vyšetřování Policie ČR. Poslankyně Eva Fialová (ANO) pak dokonce opakovaně žádala, aby jednání probíhalo za zavřenými dveřmi bez účasti novinářů a veřejnosti.

Nad celou kauzou se od jejího počátku vznáší mnoho otazníků a veřejnosti chybí jasné informace. Způsob jednání, který navrhovala paní poslankyně Fialová, by pouze vedl k dalším spekulacím.

Kontrola pohybu látek nebezpečných pro zdraví a životní prostředí musí být zcela transparentní a k tomu právě slouží Integrovaný registr znečišťování. V něm se kdokoli může dozvědět, z jakého provozu a v jakém množství každý rok končí každá z třiadevadesáti ohlašovaných látek ve vzduchu, ve vodě anebo v odpadech předaných jinam.

Je to právě Integrovaný registr znečišťování, kam se chodí pro informace jako na jedno z prvních míst, když se stane něco podobného, jako byly úniky kyanidů na Bečvě anebo v roce 2006 na Labi v Kolíně. Právě proto padl první stín podezření i na Dezu Valašské Meziříčí, protože je jediným ohlašovatelem kyanidů do Integrovaného registru znečišťování v širokém okolí.

Kyanidy ovšem nejsou jediným zlem pro naše řeky a život v nich. Výzva Řeky bez jedů proto míří i na další toxické látky, které způsobují problémy organismům žijícím ve vodách anebo mohou kontaminovat i zdroje pitné vody. Látky jako perfluoralkylované sloučeniny kontaminovaly zdroje pitné vody na mnoha místech v USA i v dalších zemích.

Je možné, že tomu tak je i u nás. Problém je, že tyto látky běžně neměříme. V minulosti se opakovaně objevily i v rybách například poblíž průmyslových provozů v Ústí nad Labem anebo v Liberci. Arnika nechala letos analyzovat vzorky vody z pražských vodních toků. Na jejich výsledky s napětím čekáme.

Mezi plíživé jedy v našich vodách anebo spíše v sedimentech a následně rybách patří také rtuť. Ta se kumuluje v rybách. Většinou slýcháme o tom, že konzumace ryb kontaminovaných rtutí může poškodit naši nervovou soustavu. To je pravda, ale málo se ví o tom, že rtuť samozřejmě působí negativně i na zdravotní stav ryb a oslabuje jejich populace.

Rtuť se do vod dostává nejen vypouštěním s odpadními vodami, ale z odpadu s obsahem rtuti anebo spadem emisí z uhelných elektráren. Chceme tedy plán, jak další zátěži rtutí zabránit. Na některých místech, mezi něž patří třeba nádrž Skalka na Chebsku, je na kritické úrovni.

Dovolte mi tuto krátkou exkurzi k řekám, zatím s jedy, uzavřít naším přáním: budoucnost řek vidíme bez jedů!