Spalování odpadů v České republice postupně dostává zelenou na všech frontách. Nový zákon o odpadech nastavil podmínky tak, aby se odpady ze skládek spíše než do recyklace, přesunuly do spaloven s využitím energie převážně pro vytápění a ohřev vody. Nyní je zákon následován i vyhláškou o podrobnostech nakládání s odpady, která umetá cestičku popelu a strusce — zbytkům po spálení odpadů — k jejich použití ve volné krajině.

Ministr Brabec (ANO) se chystá vyhlášku podepsat v podobě, která uvolňuje podmínky pro využití zbytkového materiálu ze spaloven pro stavbu silnic nebo zásypy inženýrských sítí. Nově se budou moci využívat struska a popel s vyšším obsahem toxických látek, a navíc nebudou podléhat testům ekotoxicity, tj. hodnocení nebezpečnosti pro životní prostředí a živočichy. Pod falešnou záminkou oběhového hospodářství s příslibem zlevnění výstavby tak ministerstvo otevírá dveře dalšímu zamořování životního prostředí.

Struska je toxická

V popelu a strusce ze spaloven odpadů se kumulují toxické látky, z nichž řada se ani nesleduje. Ministerstvo pro strusku ze spaloven navíc zmírnilo limity pro chloridy, fluoridy, sírany a některé těžké kovy. Limity pro další toxické látky ve strusce jako jsou bromované dioxiny anebo bromované zpomalovače hoření nejsou nastaveny, a navíc ani není povinné je ve strusce měřit. Přitom zahraniční studie prokázaly, že právě tyto látky se v popelu a strusce hromadí více než v popílku a boří tak zcela mýtus o tom, že by tento odpad ze spaloven byl méně toxický.

Bromované dioxiny jsou stejně toxické jako dioxiny chlorované a už v nízkých koncentracích mohou při dlouhodobém působení přispívat k narušení funkcí štítné žlázy nebo poškozovat imunitní a nervový systém.

O jak velké množství strusky a popela se ročně může jednat? Každá spalovna komunálních odpadů jich na tisíc tun spáleného odpadu vyprodukuje mezi 250 až 300 tunami. Kapacita spaloven v České republice dnes je 770 tisíc tun. Strusky a popela z nich může být až zhruba 230 tisíc tun. Pro bližší představu jde o náklad pro 16,5 tisíce nákladních vozů Tatra, které by v těsném závěsu vytvořily kolonu dlouhou 127 km, to je vzdušnou čarou dál než z Prahy do Jihlavy anebo Hradce Králové.

A kapacita spaloven má přitom dále růst, takže například plánovaná mělnická přidá dalších 100 tisíc tun strusky a popela ročně. Jde o enormní množství odpadů obsahujících toxické látky, jejichž vzniku můžeme předejít tím, že snížíme produkci směsných komunálních odpadů a namísto investic do spaloven, budeme raději investovat do zvýšení kapacit recyklace.

Alibi pro spalovny

Zabudovávat strusku do náspů silnic anebo do podloží staveb se může na první pohled jevit jako příspěvek k často skloňované cirkulární ekonomice, ale o nic cirkulárního nejde. Nevracíme materiál někam, kde je možné ho opakovaně využít, ale pohřbíme strusku na místě, kam nepatří. Takto bychom za cirkulární ekonomiku mohli označit i těžbu uhlí, která by tvořila výsypku v nějakém vytěženém lomu, anebo uhelnou elektrárnu, jejíž popílek se zužitkuje obdobně. O žádnou cirkularitu tady nejde, jedná se jen o alibi pro výstavbu nových spaloven odpadů a pro existenci těch stávajících.

Přístup Ministerstva životního prostředí považuji za hazard se životním prostředím a přírodou. Ministerstvu zjevně jde o to, aby nové spalovny pálily odpady na plné obrátky a chrlily stavební materiál, který se dá zpeněžit. Házejí tím další klacky pod nohy ekologičtější recyklaci. Poučme se z chyb, které udělaly západoevropské státy. Dánsko například počítá s uzavřením části spaloven, aby vůbec naplnilo poměr povinné recyklace odpadů v roce 2035.