Budou naše odpady nadále končit především na skládkách a ve spalovnách, nebo se prostřednictvím recyklace stanou běžnou náhradou primárních surovin? O tom bude na přelomu září a října definitivně jednat Poslanecká sněmovna. Díky našemu členství v Evropské unii musíme po více než deseti letech konečně kompletně změnit naši odpadovou legislativu. Evropská komise, Evropský parlament a zástupci národních vlád zastoupení v Radě Evropské unie se shodli na výrazném navýšení podílu recyklace na úkor skládkování. Zapracovat tyto principy do svých národních předpisů měly členské země do poloviny roku 2020.

Co je již schváleno

Do poloviny roku 2020 jsme novou odpadovou legislativu schválit nezvládli. Nicméně několik pozměňovacích návrhů se před parlamentními prázdninami schválit stihlo. Zbytek třetího čtení čeká poslance a poslankyně právě na přelomu září a října. Co je již jisté? Zvýší se poplatek za skládkování z 500 Kč/t v roce 2020 na 800 Kč/t v roce 2021 a bude se dále zvyšovat až na 1850 Kč/t v roce 2029. Takže skládkování bude dražší, což přiměje producenty, aby se nad tvorbou odpadu zamysleli a hledali jiné, levnější, způsoby nakládání s odpadem.

Ekologické organizaci Hnutí DUHA se zároveň podařilo přesvědčit ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) i poslance o schválení takzvané třídicí slevy ze skládkovacího poplatku. Schválená verze slevy umožňuje obcím skládkovat v roce 2021 odpad do limitu 200 kg na osobu, která má v místě trvalé bydliště. Za odpad skládkovaný nad tento limit bude muset již obec platit vyšší skládkovací poplatek. Skládkovací limit se přitom bude každoročně snižovat o 10 kg až na 120 kg skládkovaných odpadů na osobu v roce 2029.

Hnutí DUHA spočetlo, že pokud obec na skládku posílá v průměru 240 kg odpadů na osobu ročně, pak v roce 2021 připlatí 12 Kč na osobu. V roce 2025 ale připlatí už 80 Kč na osobu. To obec se dvěma tisíci obyvatel přijde na sto šedesát tisíc Kč ročně navíc.

Krása třídicí slevy je však v tom, že pokud obec sníží produkci odpadů na požadovaný skládkovací limit, tedy na 200 kg na osobu v roce 2021, odpadové hospodářství se jí nezdraží. Naopak, ušetří 20 Kč na osobu. V roce 2025 by tak obec se dvěma tisíci obyvatel při snížení produkce odpadů z 240 kg/os na 160 kg/os neplatila sto šedesát tisíc korun navíc, ale ušetřila osmdesát tisíc Kč.

Parlamentem schválená třídicí sleva proto může konečně přimět města a obce ke změně způsobu nakládání s odpady. Můžeme očekávat, že obce třídění odpadů usnadní, a umožní tak domácnostem třídit i bioodpady, které nyní tvoří až třetinu hmotnosti komunálních odpadů. Budeme ale i svědky změny plateb. Města a obce začnou ustupovat od nemotivačních paušálů. Municipality přejdou na známkové, žetonové či jiné motivační způsoby odměňování občanů za nízkou produkci odpadů a začne platit, že kdo třídí, platí méně než ten, kdo netřídí. Jsme tedy na počátku odpadové revoluce.

Poslanecká sněmovna ale před prázdninami stihla schválit také pozměňovací návrh Jana Zahradníka z ODS. Bývalý Jihočeský hejtman prosadil, aby nová legislativa skládkové firmy zprostila povinnosti doplatit stamiliony korun za dlouhodobé neodvádění skládkovacího poplatku. To bylo umožněno tím, že firmy ukládané odpady přejmenovávali na výrobky. Nevybrané stamiliony korun nyní chybí v rozpočtu obcí i Státního fondu životního prostředí. Proti návrhu se postavili pouze poslanci České pirátské strany a STAN, někteří poslanci TOP 09 a KDU-ČSL a z vládních poslanců jen ministr životního prostředí Richard Brabec.

O čem se ještě bude rozhodovat

V polovině září by měla Poslanecká sněmovna ještě rozhodnout, zda bude zaveden poplatek za spalování odpadů. Jeho zavedení po vzoru dalších sedmi evropských zemí nám dlouhodobě doporučují experti OECD a Evropské komise. Zpoplatnění spalování odpadů je také mezi doporučenými ekonomickými nástroji v příloze IVA směrnice o odpadech. Nicméně vláda spalování odpadů zpoplatňovat nechce. Navzdory tomu, že platby za spalování by, společně se zvýšeným skládkovacím poplatkem, vedly města a obce k vyššímu třídění odpadů a zejména k větší snaze odpadům předcházet.

Spaloven se týkají také další pozměňovací návrhy, které se snaží omezit dovoz odpadů za účelem jejich likvidace na českém území. Zatímco vláda navrhuje dovoz omezit pouze v případech, kdy by se kvůli dováženým odpadům měly ty naše skládkovat, poslanci navrhují různé varianty jeho úplného odmítnutí. Vláda tedy chce umožnit, aby u nás investoři spalovny postavili a mohli počítat s jejich naplněním, třeba odpadem dovezeným ze zahraniční. Zbytky po spálení, tvořící čtvrtinu až třetinu hmotnosti spáleného odpadu, si uložíme na naše stávající skládky, protože o zpětném vývozu toxických popílků a nebezpečné škváry se v legislativě nepíše nic.

Především vládní poslanci a poslankyně také ukáží, jak to vláda s omezením skládkování vlastně myslí. Některé předložené pozměňovací návrhy požadují přísnější evidenci přijímaných odpadů a nepřetržitý monitoring skládek, což by v 21. století neměl být až tak složitý požadavek. Jiné návrhy zase omezují podíl odpadů, které je možné na skládku ukládat jako takzvané technické zabezpečení skládky, za které se neplatí skládkovací poplatek, z 25 na 20 %. Dlouhodobě se totiž ukazuje, že 20 % z přijímaných odpadů na technické zabezpečení skládek postačuje.

Asi největší debata se však ve Sněmovně nese kolem termínu ukončení skládkování. Před šesti lety ministr Brabec do odpadové legislativy prosadil ustanovení o ukončení skládkování recyklovatelných, biologicky rozložitelných a výhřevných odpadů od roku 2024. Ekologické i profesní organizace toto ustanovení kritizovaly jako nesmyslně přísné, a vysloužily si tak od něj nálepku „skládkaři“. Po šesti letech se ale ukázalo, že měly pravdu. Technologie pro zpracování odpadů totiž nevznikly a ani se v dostatečných kapacitách neplánují. Brabec proto v nové legislativě omezení skládkování navrhuje odsunout až na rok 2030.

Zákaz skládkování recyklovatelných odpadů je přitom logický a objevuje se i v evropské směrnici. Rozumné je rovněž přestat skládkovat odpady, které při svém rozkladu produkují skleníkový plyn metan. Skládky, i přes snahu většinu vznikajícího metanu zachytit a spálit, patří mezi jeho významné producenty. Přitom kompostárny nebo bioplynové stanice, v nichž se bioodpady rozkládají řízeně, umíme postavit relativně rychle. Nyní na našich skládkách každoročně končí asi milion tun biologicky rozložitelných odpadů.

Hodně diskutabilní naopak je, zda zakazovat skládkování výhřevných odpadů. Označení výhřevné odpady totiž náleží pouze špatně recyklovatelným plastům. Jelikož jsou vyrobeny z ropy, vede jich spalování k dalšímu vypouštění emisí skleníkových plynů a kontaminaci životního prostředí toxickými látkami v nich obsaženými. Prvky jako brom, chlor či antimon se spalováním nezmění a pro životní prostředí zůstávají i nadále nebezpečnými. Budovat kapacity na spalování produktů, které by se měly přestat vyrábět, není rozumné.

Vedle debaty o termínu omezení skládkování se tedy vedou i diskuse o tom, co vlastně přestat skládkovat. Někteří poslanci jsou přesvědčeni, že prvním krokem by měl být zákaz skládkování recyklovatelných a biologicky rozložitelných odpadů. Omezení skládkování inertních odpadů pak výrazně sníží vliv skládek na životní prostředí. Ostatně odsunutí konce skládkování bioodpadů z roku 2024 až do roku 2030 podle výpočtů Hnutí DUHA povede k vyšším emisím skleníkových plynů, než za stejnou dobu vytvoří veškerá letecká doprava na území České republiky.

Z hlediska odpadů nás tedy čeká zajímavé září. V navržené a schvalované legislativě sice zřejmě budou chybět konkrétní opatření na podporu skutečné recyklace, ale impulz ke snižování produkce odpadů a jeho skládkování už byl dán.