Máme-li hovořit o tom, co ještě český stát může udělat, aby se došetřila havárie na řece Bečvě, musíme vyjít ze skutečnosti, že zatím pro to udělal velmi málo. A pokud se do děje zásadně nevloží úřadující vláda Petra Fialy, havárii se zřejmě nikdy došetřit nepodaří.

K takovému závěru nás nutně vedou dosavadní poznatky, které se podařilo shromáždit nezávislým odborníkům, místní občanské společnosti, zejména rybářům, nezávislým médiím, sněmovní vyšetřovací komisi a okresnímu soudu ve Vsetíně. Je bohatě doloženo, že tu zřejmě nemáme co do činění jen s jedním, ale potenciálně se dvěma zločiny.

Kromě prvního zločinu, jímž samozřejmě byla sama otrava řeky Bečvy, jedna z největších ekologických katastrof v českých zemích za posledních několik desetiletí, při níž zahynulo několik desítek tisíc ryb, je tu velmi silné podezření, že po něm mohl následovat ještě zločin druhý. Spočíval by v konspiraci státních institucí s cílem ovlivnit vyšetřování tak, aby se z podezření zcela vyloučila chemička DEZA z holdingu Agrofert tehdejšího premiéra Andreje Babiše a aby se jako náhradní viník označila a usvědčila společnost Energoaqua v Rožnově pod Radhoštěm.

První z obou zločinů se vyšetřoval jen naoko. S vyšetřováním druhého se ještě ani nezačalo.

V danou chvíli přitom můžeme říci, že je zcela vyloučeno, že by řeku mohla otrávit společnost Energoaqua. Dokládají to závěry odborníků, jako je profesor Ivan Holoubek a jeho kolegové, dokládají to závěry expertů, které měla k dispozici sněmovní vyšetřovací komise, a dokládá to nakonec i usnesení okresní soudkyně Ludmily Gerlové, jež především obsahuje i ten závěr, že se celá kauza vlastně nikdy ani řádně vyšetřovat nezačala.

Popravdě řečeno by přitom každému mělo stačit, aby se prošel tři kilometry po břehu příslušného úseku řeky, se dvěma masivními splavy. Na místě je zcela zjevné, že celá hypotéza s rožnovským provozem jako viníkem otravy je absurdní a od počátku bylo neuvěřitelnou drzostí, že se odpovědné instituce pokoušely tuhle báchorku nacpat české veřejnosti do chřtánu jako huse knedlík.

Je přitom třeba vzít v potaz politický kontext případu. Mnohá svobodná média, nejen Deník Referendum, doložila řadou pronikavých investigací, že politické hnutí ANO se během svého angažmá pokoušelo uchvátit stát — celé instituce proměňovalo ve složky podnikání premiérovy korporace — v angličtině se pro to používá pojem „State capture“. V Deníku Referendum jsme doložili už několik let před havárií, že jednou z institucí, které si konglomerát ANO-Agrofert ochočil, byla právě Česká inspekce životního prostředí.

Zpackané vyšetřování havárie vedla Česká inspekce životního prostředí v době, kdy celá společnost pokládala za pravděpodobné, že politické hnutí ANO bude vládnout i po sněmovních volbách v roce 2021. Havárie se přitom stala necelé dva týdny před zásadními krajskými volbami v roce 2020.

Pochybení všech zúčastněných institucí, které se pokoušely kriminalizovat společnost Energoaqua, jsou přitom tak mnohočetná, hrubá a vzájemně provázaná, že je zkrátka nelze pokládat bez dalšího za výsledek náhody. Věc naopak působí tak, že pracovaly na něčí zadání, pod tlakem. I tuto hypotézu je tedy třeba vzít jako zcela reálnou — a prověřit ji. Vláda to české společnosti dluží.

Selhání odpovědných jedinců a institucí musejí mít důsledky

Především je zapotřebí prověřit roli všech jedinců a institucí, kteří se na možné konspiraci s cílem zbavit chemičku Deza podezření a usvědčit falešného viníka, podíleli. Jejich selhání jsou zjevná a dobře doložená. A i kdyby byla jen dílem nekompetence či nedbalosti, měly by mít principiální důsledky. Popořadě:

1. Je zhola neuvěřitelné, že soudní znalec Jiří Klicpera je stále ještě soudním znalcem. Jen si představme, že podobné výkony dnes může podávat i v jiných případech, které nejsou pod drobnohledem veřejnosti.
2. Fakulta rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity ve Vodňanech musí vysvětlit, proč odvedla tak lajdáckou práci. Proč renomované pracoviště vypracovalo materiál obsahující pasáže „odporující fyzikálním zákonům“?
3. V České inspekci životního prostředí musí proběhnout personální audit. Je zcela neuvěřitelné, že Erik Geuss je stále ještě ředitelem a teprve nyní se s úlevou dozvídáme, že skončí na konci roku — je přece absurdní, že neskončil okamžitě po nástupu nové ministryně. Ale nejde jen o něj. Jsou tam další lidé jako Radek Pallós či zde přítomný Lukáš Kůs, kteří šli Agrofertu v tomto či dalších případech na ruku — a se všemi se musí Inspekce rozloučit.
4. Personální audit se musí uskutečnit i na Ministerstvu životního prostředí. I tam jsou lidé, kteří selhání inspekce kryli, případně pro Agrofert pracovali v jiných případech — a měli by se ihned poroučet.
5. Rolí Policie České republiky se ve svém příspěvku důkladně zabývala kolegyně Zuzana Vlasatá. Pochybení Policie jsou rovněž zásadní a rovněž nesamozřejmá. Je třeba prošetřit přesnou roli vyšetřovatele Jiřího Hovorky ve Vsetíně, nesmyslné úkony, které prováděl, ale také proč to tehdejší policejní prezident Švejdar kryl — proč se Policie spokojila s tím, že prostě nebude důkladně zjišťovat, co se v osudný den dělo v Deze. A proč, když jsme v Deníku Referendum zdokumentovali utajenou havárii, policie namísto její možné souvislosti s otravou řeky vyšetřovala to, kdo nám z Dezy vynáší informace.
6. Prošetřit je zapotřebí i roli státních zástupců. Jiří Sachr i Petr Bareš po celou dobu zjevně předpojatý postup Policie kryli — a to i poté, co jej jako zaujatý a nekompetentní obnažilo usnesení okresního soudu ve Vsetíně. Bude-li Energoaqua zproštěna viny, což se jeví jako nevyhnutelné, pro oba by to mělo znamenat konec v roli státních zástupců. Oni svým postupem nyní vlastně stojí v cestě tomu, aby se případ mohl důkladně od základu prošetřit.
7. A konečně je tu role osobně ministra Richarda Brabce. Dnes, když víme, že pokyn usvědčit firmu Energoaqua šel z České inspekce životního prostředí Policii do Vsetína a odsud soudnímu znalci Klicperovi pouhých pět dní po havárii, a to zcela v rozporu se získanými poznatky, je třeba prověřit, jaká komunikace se v prvních hodinách a dnech po havárii odehrávala na ose předseda představenstva Agrofertu a předseda společnosti Deza v jedné osobě Zbyněk Průša — majitel Agrofertu, politického hnutí ANO a tehdejší premiér Andrej Babiš — majitel stranické legitimace číslo 2 a tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec — a jemu podřízený a zcela oddaný ředitel České inspekce životního prostředí Erik Geuss.

Požadavek na žádný z těchto kroků není motivován osobní záští k lidem, z nichž většinu jsme osobně nikdy ani nepotkali. Je dán čistě přesvědčením, že případ má pro společnost obrovský význam jako vzor toho, jaké jednání se vyplácí a jaké nikoli. Musíme si uvědomit, že se tu stanovuje precedens pro jiné podobné situace.

Úředníci, řadoví policisté, akademici a další lidé ve veřejné službě musí vědět, že se prostě nevyplácí uhnout politicko-ekonomickému tlaku, protože se z toho budou muset dříve či později zodpovídat. V české společnosti přetrvají schémata chování naučená za normalizace — sklon ohýbat se před tlakem shora je tu stále velký. Zde máme příležitost ukázat, že to jde i jinak a že v demokracii se takové jednání nejen nevyžaduje, ale ani nevyplácí.

Případ Bečva je vzácný tím, že tu na druhé straně nebývalou odvahu projevila celá řada akademiků, občanů — nakonec i od soudkyně okresního soudu ve Vsetíně sepsání tak zásadového usnesení vyžadovalo odvahu. Demokratické politické strany, jež jsou nyní souhrou šťastných okolností u moci a jejichž představitelé před volbami všichni vystupovali na demonstracích ve Valašském Meziříčí a fotili se na sociální sítě před Dezou, české veřejnosti před volbami došetření případu slibovaly.

Dva konkrétní kroky

Co konkrétně je tedy zapotřebí udělat? Dva konkrétní kroky.

Za prvé je třeba obnovit práci sněmovní vyšetřovací komise. Ta by měla zpracovat a vydat komplexní zprávu dokumentující se vším všudy veškerá selhání státních institucí v předcházejícím výčtu. Měla by doporučit legislativní a exekutivní opatření, jež takovým selháním do budoucna zabrání.

Za druhé je nutné, aby padlo rozhodnutí na ose vláda — ministr vnitra — Policie České republiky, které povede k tomu, že se oba zločiny, jeden skutečný a jeden potenciální, konečně skutečně prošetří. Je politickým a organizačním rozhodnutím, na co Policie ČR své nejlepší útvary zabývající se organizovaným zločinem nasadí.

V Deze už dnes jistě nejsou žádné hmotné důkazy. Pokud byly zapotřebí nějaké stavební úpravy, nepochybně dávno proběhly. Ale jsou tam lidé, kteří tam tehdy pracovali a kteří tam v osudovou dobu byli. S těmi lidmi lze mluvit. A rozum zůstává stát nad tím, že to dodnes nikdo neučinil. I my v DR k tomu máme tipy, jež jsme zatím nikomu neřekli — a neřekneme je, dokud si nebudeme jisti, že stát má opravdu zájem případ vyšetřit.

Nemá totiž cenu, abychom něco vyprávěli klaunům na kriminální policii ve Vsetíně. Pakliže stát dopustí, aby případ dál celý příští rok jel po slepé koleji u soudu ve Vsetíně, jako by tím říkal, že je mu to celé jedno. Přitom je to jen otázka politické vůle. A také priorit.

Vláda tu hazarduje s důvěrou veřejnosti nejen v sebe sama, ale v demokratický právní řád a ve vymahatelnost spravedlnosti. Rybářům, občanské veřejnosti v regionu, odvážným expertům, statečné vsetínské soudkyni — těm všem demokratická politika dluží razantní pokus celou věc do základu objasnit. Mnozí z lidí, kteří pomohli vyvrátit nesmyslnou oficiální verzi, osobně riskovali. Kdo půjde příště v jejich stopách, pokud by tentokrát projevy občanské odvahy přišly vniveč?

Poslanci Petru Gazdíkovi tedy patří poděkování za to, že tuto akci ve Sněmovně — pozdě, ale přece — svolal. Nicméně je zapotřebí, aby to byl jen první krok. Je třeba si vyhrnout rukávy a dotáhnout to do konce.

Je to ale i velká příležitost. Kdo v české politice se případu ujme a osobně si vezme na starosti, že nevyzní do ztracena, na toho ještě česká veřejnost bude nakonec pohlížet jako na velikána, který tu pro demokratickou politickou kulturu udělal víc než takřka kdokoli jiný.