Páté líčení vsetínského okresního soudu ve věci otravy řeky Bečvy, které se konalo ve středu 22. února, opět budilo mimořádný zájem médií. Jednací síň byla takřka plná, na programu totiž byly výpovědi atraktivních svědků.

U soudu se očekával předseda místní organizace Českého rybářského svazu Hustopeče nad Bečvou, Stanislav Pernický, který je od počátku zřejmě nejvýraznější tváří mezi rybáři upozorňujícími na mnohé nesrovnalosti v oficiální vyšetřovací verzi. A pozváni k soudu byli také dva pracovníci České inspekce životního prostředí, Radek Pallós, který byl v době havárie ředitelem oblastního inspektorátu v Olomouci, a Azaria Marti Kotouč, která na místě prováděla šetření po havárii a v dobové dokumentaci je ještě uváděna jako inspektor Martin Kotouč, neboť v mezičase podstoupila změnu pohlaví.

Výpovědím svědků předcházela krátká epizoda, během níž jednatel Energoaqua Oldřich Havelka, který je obžalován společně se svou firmou, představil důvody, proč podle něj nebyla pravdivá výpověď Kateřiny Rogowské, pracovnice frenštátské laboratoře Hasičského záchranného sboru, jež analyzovala část sebraných vzorků a podávala zde svědectví ve středu 15. února. Jedná se o dílčí, technickou, ale vzhledem k průběhu vyšetřování poměrně zásadní záležitost, takže se k ní vrátíme ve zvláštním textu.

Sólo pro Stanislava Pernického: zatím nejsilnější svědecká výpověď

Stanislav Pernický, předseda rybářů v Hustopečích nad Bečvou, na podporu své svědecké výpovědi přinesl řadu materiálů, které předal soudkyni Ludmile Gerlové s žádostí o jejich založení do spisu. Byla mezi nimi i časová osa dne havárie, jak si ji zpracoval.

Ve své výpovědi ji pak využíval k tomu, aby ukázal rozpory ve výpovědích vodoprávního úřadu Valašské Meziříčí i dalších institucí. Pernický upozornil na to, že ačkoli rybáři byli mezi prvními ohlašovateli, on sám v neděli 20. září od 12:05 koordinoval řízení havárie na mostě, jeho kolega Jiří Kašpar, kterého takto instruoval, volal Policii České republiky už ve 12:02. Přesto policie Stanislava Pernického vyslechla až po dvaačtyřiceti dnech, a to pouze online.

Stanislav Pernický dále líčil, jak se marně pokoušel dovolat České inspekci životního prostředí. Když se konečně dovolal a mluvil o stovkách hynoucích ryb, řekli mu prý: „Prosím vás, jestli se vám pár ryb obrací břichem nahoru, nedělejte z toho vědu.“

Dále se zaměřil na kritiku výpovědi Elišky Trčkové, pracovnice vodoprávního úřadu Hranice, která u soudu jako svědkyně vystupovala před týdnem. Eliška Trčková, společně s inspektorkou České inspekce životního prostředí Azarií M. Kotouč, nesou odpovědnost za vylití nejcennějších vzorků, sebraných rybáři hned v první moment v místě havárie. Jednalo se o vzorky, v nichž byla nepochybně zachycena nejvyšší koncentrace toxických látek, které řeku otrávily, a mohly tak při správné analýze poskytnout nejlepší vodítko, kdo neštěstí způsobil.

Svědkyně Trčková z vodoprávního úřadu Hranice před týdnem tvrdila, že nevěděli, odkud vzorky jsou. Stanislav Pernický u soudu řekl, že to není pravda: „Věděli jsme, kdo to sebral, kdy to sebral a kde to sebral. A paní Trčkové jsme to řekli.“ Dále k tomu doplnil: „Pokud by k tomu potřebovala předávací protokol, mohli jsme ho bez problémů udělat v rybářském domě v Hustopečích, bylo by to na pár minut.“

Líčil dále, jak mu později Eliška Trčková nebrala telefony, když se snažil dopídit toho, jak se vzorky naložila. Nechtěla jim říct, že je zničila, a také později i na dotazy podle zákona o právu na informace, tzv. stošestky, odpovídala vyhýbavě. I to Pernický dokládal listinami, které předal soudu a které dal k dispozici také Deníku Referendum.

Stanislav Pernický u soudu popsal, že s rybáři vybrali hned první den pět metráků mrtvých ryb. Přinesl barevnou dokumentaci, včetně videozáznamů, která jasně stvrzuje pestrou druhovou i velikostní skladbu a také absenci třešňového zbarvení žáber, což je charakteristický rys otravy kyanidem. Jako výlučnou příčinu otravy to Pernický ve své výpovědi jasně a opakovaně zpochybnil.

Jedno z videí, které Stanislav Pernický předal soudu. Dokumentuje, že umíraly ryby všech druhů a velikostí. A že neměly třešnově zbarvené žábry.

„Když jsme přijeli k mostu, praštil nás do nosu zápach chlóru, sava,“ řekl. Silný zápach chlóru na mostě podle něj cítili úplně všichni. Následně předal soudkyni čestné prohlášení třinácti rybářů a starostky Milotic nad Bečvou Hany Bezděkové, že všichni cítili přítomnost chlóru.

Pernický ve své výpovědi také uvedl, že mu vyšetřovatel případu, zřejmě Jiří Hovorka, měl říct, že „údajný chlór cítili jen rybáři“. Pernický se ohradil, že je to v rozporu s evidencí založenou ve spisu — že ho cítili, udávají také oba přítomní pracovníci Povodí Moravy, jeden z hasičů i zmíněná starostka.

Dále citoval pracovníka Povodí Moravy Bronislava Figalu, kterého přivolali a který tu svědčil před týdnem. I on potvrdil, že uhynulé ryby měly zešedlé, nikoli křiklavě červené — třešňově zbarvené — žábry. Bronislav Figala to zde skutečně takto před týdnem řekl.

Pernický rovněž popsal, jak se rybáři, kteří i v následujících dnech odklízeli tisíce uhynulých ryb, marně snažili zjistit, co ryby otrávilo. Řekl, že až ve středu 23. září v 15:15 mu volala senátorka Jitka Seitlová, že už se to ví, ale nesmí se to říct, protože případ začíná šetřit Police. Že příčinou otravy měl být kyanid, se dozvěděl „v 7:56 ve čtvrtek ráno“.

Kritika soudního znalce a ministra Brabce přerušena státním zástupcem

Stanislav Pernický dále ve své výpovědi hovořil o tom, jak rybáři začali spolupracovat s profesorem Jakubem Hruškou. Uvedl, že s nimi prováděl čichovou zkoušku, kde jim dal na výběr z různých zápachů — a všichni čtyři účastníci nezávisle na sobě shodně označili chlornan jako látku, kterou intenzivně v den havárie cítili.

Dále popsal pokus, který rybáři s profesorem Hruškou provedli a kterým chtěli ověřit pro celý případ klíčový pokus s mísící zónou. Jedná se o zcela zásadní aspekt celého případu, v němž od počátku panovaly silné pochyby o věrohodnosti oficiální vyšetřovací verze a v němž jsme před nedávnem odhalili zřejmý podvod, kterého se soudní znalec za asistence vyšetřujících policistů dopustil.

Od počátku se totiž zdá nemožné, aby toxická látka vnikla do řeky z výpusti společnosti Energoaqua, pak tekla tři a půl kilometrů korytem řeky, v němž jsou na daném úseku dva masivní jezy a pět peřejí, a teprve potom na dalších čtyřiceti kilometrech řeky zahubila desítky tisíc ryb. Soudní znalec Jiří Klicpera v rozporu s výsledky svého vlastního, pochybnou metodou provedeného, experimentu tvrdí, že právě takto se to seběhlo.

Rybáři se to rozhodli ověřit právě pokusem s Jakubem Hruškou, kdy v místě výpusti Energoaquy do řeky nalili roztok chloridu sodného a sondami měřili koncentraci při obou březích. Svůj pokus navíc na rozdíl od soudního znalce prováděli při prakticky totožném průtoku, jaký byl v řece v den havárie. Vyšlo jim, že látka se s vodou v řece plně promíchala už po 850 metrech, tedy už před prvním masivním jezem — což mimochodem odpovídá i výsledku pokusu Jiřího Klicpery, který pak ovšem do znalecké zprávy uvedl jiné výsledky.

Stanislav Pernický se nezdráhal z toho vyvodit před soudem důsledky. Řekl, že podle něj toxická látka musela do řeky vniknout zhruba o dva kilometry níže, tedy pod Dezou a že se muselo jednat o nějakou směs jedů. Dokonce označil výpusť, o kterou se mělo jednat — je to tatáž, o které tu minulý týden hovořil ve své výpovědi rybář Lukáš Gerla. I v tomto případě předal svěděk soudkyni fotodokumentaci, na níž je vidět, jak je pod výpustí skutečně „vypálená“ stopa — a dodal, že všechny ostatní byly viditelně obrostlé řasami či mechem, jen tato ne.

Jedná se o výpusť, která je oficiálně vedena jako součást dešťové kanalizace Lhotka nad Bečvou a jejíž trasa kopíruje starý mlýnský náhon, který vedl k areálu chemičky Deza. Že je výpusť napojena na tekoucí zdroj, dokumentuje fakt, že z ní soustavně vytéká proud vody. Deník Referendum před časem přinesl vlastní zjištění, že výpusť je na areál chemičky Deza zřejmě nějak skutečně napojena, neboť to potvrdily námi zadané, akreditovanou laboratoří provedené rozbory odebraných vzorků. Vyskytovaly se v nich opakovaně polyaromáty, jejichž zdrojem je široko daleko pouze Deza.

Stanislav Pernický dále popsal, že Bečva v úseku, který spravuje jeho organizace rybářského svazu Hustopeče nad Bečvou, byla jednou z nejbohatších řek jak co do druhové pestrosti, tak i co do počtu kusů, a to nejen u nás, ale i v mezinárodním srovnání. Pernický má i díky svému působení s českou reprezentací sportovních rybářů široké zkušenosti s rybnými řekami po celém světě.

Z jeho líčení bylo zřejmé, jak silný má k řece osobní a emoční vztah. Popsal, jak otřesně působilo, když po havárii byla řeka „zcela mrtvá“. Posléze, už mimo soudní síň poznamenal, že nebyl schopen od havárie na daném úseku rybařit, protože tam má „umírající ryby pořád před očima“.

O to silněji působilo, když v rámci svého svědectví vypověděl, jak se ho osobně dotklo, že se mu bývalý ministr životního prostředí Richard Brabec vysmíval — prý „mu jde jen o ty velké ryby“. Podle Brabce totiž prý makrozoobentos — tedy drobné organismy žijící vesměs na říčním dně — nebyl zasažen. Pernický u soudu následně velmi detailně popisoval vybité druhy, chrostíky, pošvatky, blešivce, pakomáry a další drobné tvory, které v řece rád pozoroval a které katastrofa rovněž vyhubila.

Pernický svá pozorování podpořil odkazem na ichtyologický a hydrobiologický rozbor, který 25. září 2020, pět dní po havárii provedli experti z Akademie věd Zdeněk Adámek a Pavel Jurajda. I jejich zprávu nechal založit do spisu. V odkaze na jejich zjištění také upozornil, že obsahuje fotografii parmy se zjevně poleptaným hřbetem, což je poškození, které nemohly způsobit kyanidy. Ichtyolog Jurajda by měl být mezi svědky zvanými k soudu.

Pernický také ilustroval zřejmý nátlak, o jaký se vůči rybářům pokoušelo ministerstvo životního prostředí. Na obnovu života v řece měli rybáři přislíbeno 7,5 milionů korun, které se měly vyplácet po dobu deseti let. V prvním roce skutečně dostali 750 tisíc, ve druhém ale už jen o něco více než polovinu. „A bojím se, že dál už nebudeme dostávat nic,“ řekl.

Stanislavu Pernickému do úvodní řeči někdy v této fázi vpadl státní zástupce Jiří Sachr s tím, že svědkovi nepřísluší „označovat viníka“. Pernický na to řekl, že se k ničemu takovému nechystal, že to přísluší orgánům v trestním řízení, ale jestli se panu státnímu zástupci nelíbí, co říká, může zbytek výpovědi nechat do svých odpovědí na dotazy. Posléze si nicméně Stanislav Pernický stěžoval, že ho tím státní zástupce připravil o možnost uvést některé další zásadní argumenty, které měl připraveny.

Soudkyně Ludmila Gerlová se Stanislava Pernického ptala, proč se ve věci tolik angažuje. Pernický jí na to řekl: „Víte, mě rodiče vždycky učili, abych věci dotahoval do konce.“ V odpovědích na dotazy soudkyně, státního zástupce a obhájce dále uvedl, že i on sám osobně cítil na rukou pálení jako při kontaktu s chlórem. Zápach, který cítili, přirovnal k Savu. Státní zástupce se ho ptal, zda to někomu řekl. Pernický mu odpověděl: „Všem, kdo tam byli.“

Řekl také, že neviděl nikoho dělat rozbory na místě. Dodal, že dnes zpětně ho to zaráží, protože se dočetl, že při havárii na Labi se jako první věc už na místě dělaly testy na přítomnost chlóru. Uvedl také, že jsou rybáři, jako pan Bártek, kteří v osudný den v kritickém úseku nad havárii chytali ryby a Policie ČR je dodnes nevyslechla. Jako svědek by měl nicméně vypovídat u soudu.

Stanislav Pernický dal také podnět Generální inspekci bezpečnostních sborů s tím, zda Policie nepostupovala návodně. GIBS ale podnět neřešil a předal jej na okresní soud do Vsetína — i k tomu předal předseda hustopečských rybářů soudkyni dokumentaci.

V polední přestávce potom Pernický odpovídal novinářům. Na dotaz, proč rybářům tak vadí, že je včas nevyslechla policie, v čem by to pro ni bylo důležité, odpověděl: „Ve všem. Viděli jste sami ten kontrast ve výpovědi úředníků, kteří si na nic nepamatují, zapomínají, pletou si časy, a výpovědí mou, v níž jsem odkazoval na časovou osu a udával přesné minuty.“

K otázce, jak je možné, že má soudní znalec Klicpera ve svém posudku fotografii ryby s třešňově zbarvenými žábry, když oni tam žádnou takovou neviděli, řekl: „Nikdo z desítek rybářů, kteří vybrali z řeky tisíce ryb, nic takového neviděl. Je otázka, zde je ta jeho fotka vůbec z Bečvy. Nikoho neobviňuji, ale photoshop dokáže divy.“

Debakl České inspekce životního prostředí byl i u soudu zřejmý

Po Stanislavu Pernickém přišel svědčit Radek Pallós, jeden z hlavních aktérů na straně České inspekce životního prostředí. V době havárie byl ředitelem oblastního inspektorátu ČIŽP Olomouc, později ho Richard Brabec „povýšil“ na MŽP.

Hned na úvod své výpovědi řekl, že si nepamatuje, čeho se přesně tehdy účastnil, poněvadž už je to delší dobu a odkázal na své výpovědi ve spisu. Řekl také, že v inspekci převzal odpovědnost za objasnění příčin úhynu ryb.

U řeky osobně nebyl ani 20. září ani den po havárii 21. září. Na místě byl až třetí den, 22. září 2020. Uvedl, že se pohyboval mezi choryňským mostem a soutokem s Moravou, tedy v celém úseku, kde byl zaznamenán úhyn ryb. Zápach už necítil, do vody sám nesahal.

Vcelku rychle se tak přešlo k dotazům soudkyně, státního zástupce, advokáta a obžalovaných. Na dotaz, kdo se účastnil šetření, Radek Pallós uvedl, že na místě byl „magistr Kotouč“, jehož svědectví mělo přijít na řadu vzápětí.

Právě Kotouč na místě odebíral vzorky ryb a vody. Podle Pallóse první výsledky dostali v pondělí či v úterý. Uvedl, že informaci o kyanidech obdrželi „ve středu večer nebo ve čtvrtek ráno“ — od Hasičské záchranného sboru.

Radek Pallós tvrdil, že makrozoobentos nebyl zasažen. Odvolával se v tom na Povodí Moravy, které prý popsalo podobný stav. Je to ovšem výrok, který odporuje realitě, jak dokládá výše citovaný průzkum expertů akademie věd.

Radek Pallós na všechny dotazy reagoval v zásadě tak, že si věci už přesně nepamatuje. Odpovídal čistě formálně a vyhýbavě. Ale obhajoba bohužel na konfrontaci s ním nebyla dobře připravena. A Radku Pallósovi, který nadále působí na ministerstvu životního prostředí, se podařilo odejít, aniž by byl vystaven konfrontaci s novináři.

To štěstí ovšem neměla svědkyně Azaria Marti Kotouč, která během havárie v září 2020 na místě působila — před změnou pohlaví — jako inspektor České inspekce životního prostředí Martin Kotouč. Vcelku zkroušeně ve své výpovědi popisovala, co je obecně známo.

Uvedla, že přijela k řece, když už většina dalších institucí byla na místě, viděla, že úhyn byl masivní, ale nevěděla, co je příčinou. Řekla, že zápach necítili a nebylo jasné, co je ve vodě. Popsala, že po konzultaci s nadřízenými zlikvidovala vzorky pořízené rybáři, protože si sama odebrala své, prý lepší — ve skutečnosti se jednalo o vzorky sebrané mnohem níže po proudu, a tedy už s mnohem nižší koncentrací toxických látek. Celý až neuvěřitelný chaos ve sběru vzorků je zdokumentován ve zprávě sněmovní vyšetřovací komise.

Azaria Marti Kotouč ve své výpovědi opakovaně tvrdila, že místo příčiny havárie spadalo pod oblastní inspektorát ČIŽP Brno, takže šetření příčiny nechávala na nich: „My jsme řešili důsledky a oni měli řešit příčiny.“ Jenomže z Brna na místo nikdo nevyjel. Prý se koordinovali s vodoprávním úřadem ve Valašském Meziříčí telefonicky.

Popsala tedy, jak i druhý den zase dokumentovali hynoucí ryby — to už se posunuli dál po proudu až k Lipníku nad Bečvou. Zjistila, že tento druhý den v nižších partiích řeky už některé ryby přežívaly v tůních. Vypověděla, jak i další dny monitorovali úhyn ryb a odebírali vzorky.

V odpovědích na dotazy soudkyně, státního zástupce a obhajoby doplnila, že vzorky získané rybáři odmítla převzít a jak s nimi naloží nechala na Elišce Trčkové z vodoprávního úřadu v Hranicích: „Jestli je uloží k dalšímu možnému šetření, nebo je zlikviduje.“ Znovu a znovu opakovala, že se neměli čeho chytit, že kromě mrtvých ryb senzoricky řeka nevykazovala žádné anomálie a že „příčina spadala pod Brno“.

Obžalovaný jednatel firmy Energoaqua Oldřich Havelka ji konfrontoval s emailem, do nějž napsala, že „někteří hasiči cítili pálení kůže po styku s vodou a rybami“, že „v jedné z výustí byl cítit chlór“, a v němž se dotazovala, „proč nejde zjistit, zda jsou to kyanidy“. Kotouč na to odpověděla, že si na to už nevzpomíná a že to byly jen teorie.

Oldřich Havelka se jí nakonec zeptal, kdo šetření havárie na místě řídil. Kotouč řekla, že to byl „sněm“ zástupců všech přítomných institucí. Sama prý řekla, že „já to rozhodně nebudu“. A prý se dohodli, že všichni budou dělat, co mají, podle své kompetence.

Havelka chtěl tedy vědět, jaké kompetence měla ona. Odpověděla: „Monitorovat stav, sbírat vzorky a informace.“ Řekla, že šetření havárie měl řídit vodoprávní úřad. Havelka se nakonec zeptal, zda postupovala podle platné metodiky. Kotouč po dlouhém mlčení odpověděla: „Ano.“

Před soudní síni na ni čekal houf novinářů. Když ji Silvie Kleková z Reportétů ČT položila pár otázek, které přímočaře směřovaly k známým selháním při sběru vzorků, jak jej zdokumentovala sněmovní komise, bylo vidět, jak je to Azaria Marti Kotouč silně nepříjemné, odpověděla vyhýbavě, omluvila se, odběhla si pro kabát, a před novináři pak v podstatě utekla.