Soud k Bečvě pokračoval: koncertem rybáře Pernického a vytáčkami inspektorů ČIŽP
Jakub PatočkaSoud k otravě Bečvy, z níž je v rozporu s důkazy obviněna rožnovská firma Energoaqua, pokračoval ve Vsetíně výpověďmi svědků: předáka rybářů Stanislava Pernického a pracovníků České inspekce ŽP, Radka Pallóse a Azarie Marti Kotouč.
Páté líčení vsetínského okresního soudu ve věci otravy řeky Bečvy, které se konalo ve středu 22. února, opět budilo mimořádný zájem médií. Jednací síň byla takřka plná, na programu totiž byly výpovědi atraktivních svědků.
U soudu se očekával předseda místní organizace Českého rybářského svazu Hustopeče nad Bečvou, Stanislav Pernický, který je od počátku zřejmě nejvýraznější tváří mezi rybáři upozorňujícími na mnohé nesrovnalosti v oficiální vyšetřovací verzi. A pozváni k soudu byli také dva pracovníci České inspekce životního prostředí, Radek Pallós, který byl v době havárie ředitelem oblastního inspektorátu v Olomouci, a Azaria Marti Kotouč, která na místě prováděla šetření po havárii a v dobové dokumentaci je ještě uváděna jako inspektor Martin Kotouč, neboť v mezičase podstoupila změnu pohlaví.
Výpovědím svědků předcházela krátká epizoda, během níž jednatel Energoaqua Oldřich Havelka, který je obžalován společně se svou firmou, představil důvody, proč podle něj nebyla pravdivá výpověď Kateřiny Rogowské, pracovnice frenštátské laboratoře Hasičského záchranného sboru, jež analyzovala část sebraných vzorků a podávala zde svědectví ve středu 15. února. Jedná se o dílčí, technickou, ale vzhledem k průběhu vyšetřování poměrně zásadní záležitost, takže se k ní vrátíme ve zvláštním textu.
Sólo pro Stanislava Pernického: zatím nejsilnější svědecká výpověď
Stanislav Pernický, předseda rybářů v Hustopečích nad Bečvou, na podporu své svědecké výpovědi přinesl řadu materiálů, které předal soudkyni Ludmile Gerlové s žádostí o jejich založení do spisu. Byla mezi nimi i časová osa dne havárie, jak si ji zpracoval.
Ve své výpovědi ji pak využíval k tomu, aby ukázal rozpory ve výpovědích vodoprávního úřadu Valašské Meziříčí i dalších institucí. Pernický upozornil na to, že ačkoli rybáři byli mezi prvními ohlašovateli, on sám v neděli 20. září od 12:05 koordinoval řízení havárie na mostě, jeho kolega Jiří Kašpar, kterého takto instruoval, volal Policii České republiky už ve 12:02. Přesto policie Stanislava Pernického vyslechla až po dvaačtyřiceti dnech, a to pouze online.
Stanislav Pernický dále líčil, jak se marně pokoušel dovolat České inspekci životního prostředí. Když se konečně dovolal a mluvil o stovkách hynoucích ryb, řekli mu prý: „Prosím vás, jestli se vám pár ryb obrací břichem nahoru, nedělejte z toho vědu.“
Dále se zaměřil na kritiku výpovědi Elišky Trčkové, pracovnice vodoprávního úřadu Hranice, která u soudu jako svědkyně vystupovala před týdnem. Eliška Trčková, společně s inspektorkou České inspekce životního prostředí Azarií M. Kotouč, nesou odpovědnost za vylití nejcennějších vzorků, sebraných rybáři hned v první moment v místě havárie. Jednalo se o vzorky, v nichž byla nepochybně zachycena nejvyšší koncentrace toxických látek, které řeku otrávily, a mohly tak při správné analýze poskytnout nejlepší vodítko, kdo neštěstí způsobil.
Svědkyně Trčková z vodoprávního úřadu Hranice před týdnem tvrdila, že nevěděli, odkud vzorky jsou. Stanislav Pernický u soudu řekl, že to není pravda: „Věděli jsme, kdo to sebral, kdy to sebral a kde to sebral. A paní Trčkové jsme to řekli.“ Dále k tomu doplnil: „Pokud by k tomu potřebovala předávací protokol, mohli jsme ho bez problémů udělat v rybářském domě v Hustopečích, bylo by to na pár minut.“
Líčil dále, jak mu později Eliška Trčková nebrala telefony, když se snažil dopídit toho, jak se vzorky naložila. Nechtěla jim říct, že je zničila, a také později i na dotazy podle zákona o právu na informace, tzv. stošestky, odpovídala vyhýbavě. I to Pernický dokládal listinami, které předal soudu a které dal k dispozici také Deníku Referendum.
Stanislav Pernický u soudu popsal, že s rybáři vybrali hned první den pět metráků mrtvých ryb. Přinesl barevnou dokumentaci, včetně videozáznamů, která jasně stvrzuje pestrou druhovou i velikostní skladbu a také absenci třešňového zbarvení žáber, což je charakteristický rys otravy kyanidem. Jako výlučnou příčinu otravy to Pernický ve své výpovědi jasně a opakovaně zpochybnil.
Jedno z videí, které Stanislav Pernický předal soudu. Dokumentuje, že umíraly ryby všech druhů a velikostí. A že neměly třešnově zbarvené žábry.
„Když jsme přijeli k mostu, praštil nás do nosu zápach chlóru, sava,“ řekl. Silný zápach chlóru na mostě podle něj cítili úplně všichni. Následně předal soudkyni čestné prohlášení třinácti rybářů a starostky Milotic nad Bečvou Hany Bezděkové, že všichni cítili přítomnost chlóru.
Pernický ve své výpovědi také uvedl, že mu vyšetřovatel případu, zřejmě Jiří Hovorka, měl říct, že „údajný chlór cítili jen rybáři“. Pernický se ohradil, že je to v rozporu s evidencí založenou ve spisu — že ho cítili, udávají také oba přítomní pracovníci Povodí Moravy, jeden z hasičů i zmíněná starostka.
Dále citoval pracovníka Povodí Moravy Bronislava Figalu, kterého přivolali a který tu svědčil před týdnem. I on potvrdil, že uhynulé ryby měly zešedlé, nikoli křiklavě červené — třešňově zbarvené — žábry. Bronislav Figala to zde skutečně takto před týdnem řekl.