↗

Politici vládní koalice, z nichž mnozí se jezdili k Deze fotografovat, dnes nesou odpovědnost za řádné došetření případu. Od institucí, které selhaly, to čekat totiž nelze. A možnosti vsetínského soudu, který v rámci své komptence udělal, co mohl, to samozřejmě přesahuje. Foto Kateřina Hadrabová

V případu otrávené Bečvy nastal obrat: okresní soud ve Vsetíně vrátil obžalobu rožnovské firmy Energoaqua a jejího jednatele Oldřicha Havelky k došetření státnímu zástupci. Usnesení soudu, jehož plné znění se podařilo redakci Deníku Referendum získat, je velkou formální satisfakcí pro všechny, kdo dlouhodobě poukazovali na nesrovnalosti při vyšetřování ekologické havárie na řece Bečvě ze září 2020. Usnesení dává totiž de facto za pravdu rybářům, vědcům, aktivistům a novinářům, kteří se otravou Bečvy zabývali.

Usnesení okresního soudu ve Vsetíně je přitom zpracované s odborným vhledem a pečlivě, současně relativně konzervativně — nepouští se nikam za rámec daný obžalobou. Hned v úvodu dokumentu se píše, že „nejsou v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné ve věci rozhodnout“.

Důkladné kritice tedy podrobuje především důkazy proti firmě Energoaqua. Kdo by očekával napadení chybějících důkazů osvobozujících Babišovu Dezu, případně jiné možné zdroje otravy, byl by tudíž zklamán.

Závěry okresního soudu ve Vsetíně jsou pro všechny, kdo se na vyšetřování případu podíleli, a to samozřejmě včetně dozorujícího státního zástupce, zdrcující. A stát by měl přijmout bezodkladně opatření, která konečně povedou k tomu, že se celý případ začne řešit doopravdy a důkladně.

Takové kroky jsou samozřejmě mimo možnosti a kompetence vsetínského soudu. Přesto se z dokumentu zpracovaného soudkyní Ludmilou Gerlovou dozvídáme o průběhu vyšetřování řadu podstatných informací.

Předpojaté vyšetřování

Okresní soud ve svém stanovisku na několika místech de facto poukazuje na to, že vyšetřování bylo vedeno hrubě předpojatým způsobem. A to jak ze strany Policie, tak ze strany soudního znalce.

Pokud jde o předpojatost policie, je až šokující, že postupovala, jako by ještě před vlastním zahájením vyšetřování případu znala viníka otravy. A s tím také zadávala znalecký posudek.

V usnesení soudu se píše: „V případě znaleckého posudku znalce… Jiřího Klicpery… také nelze odhlédnout od toho, že hned první znalecký úkol, který byl tomuto znalci opatřením policejního orgánu ze dne 25. 9. 2020… [tedy už pět dní po havárii! — poznámka DR] uložen, spočíval ve ‚zpracování znaleckého posudku k příčinám, vzniku a následkům havárie na odvaděči spol. ENERGOAQUA‘. Úkolem znalce tedy nebylo zjistit původce havárie na řece Bečvě, ale sám policejní orgán v podstatě jako původce havárie označil stíhanou společnost, a ve vztahu k původci havárie tak bylo zadání znaleckého posudku návodné.“

Stručně řečeno: Policie byla od první chvíle rozhodnuta, že havárie se stala ve firmě Energoaqua a hotovo. Šlo se usvědčovat.

V úvodu usnesení soudu se také píše: „Stíhané právnické osobě je dokonce vytýkáno jednání, které mělo započít v roce 2009 s tím, že je možné jej přičítat právnické osobě k tíži až ode dne nabytí účinnosti zákona… od 1. 1. 2012, v důsledku čehož se však policejní orgán podle názoru soudu dostatečně nezaměřil na okolnosti samotné havárie na řece Bečvě ze dne 20. 9. 2020, respektive na konkrétní trestněprávní jednání, které ji mělo způsobit.“

Šlendrián státních institucí

Usnesení soudkyně znovu potvrzuje to, co již dříve zjistily investigace Deníku Referendum i dalších médií a co posléze potvrdila zpráva vyšetřovací sněmovní komise — na začátku všeho stojí fatální pochybení České inspekce životního prostředí a dalších státních institucí, které neodebraly potřebné vzorky vody, ryb a bentosu, tedy říčního dna. Je to ničím neomluvitelné selhání. A ex post se tak ukazuje, proč inspekce a další instituce od samého začátku vyšetřování tak tvrdošíjně odmítají v rozporu se zákonem poskytnout informace o odběrech vzorků.

V usnesení soudu se píše: „Z obsahu spisu je zřejmé, že poté, co se havárie na řece Bečvě dne 20. 9. 2020 projevila, nebyly odebrány žádné vzorky vody v místech, kde se nacházejí výpustě, které by mohly být zdrojem znečištění způsobujícího otravu ryb v řece Bečvě, neexistuje tak žádný přímý důkaz, odkud do řeky přitekla voda, která byla příčinou masivní otravy ryb v řece…“

Kritice je tu podrobena i práce policie, která postupovala ve vyšetřování možných zdrojů otravy zcela selektivně: „Z úředního záznamu policejního orgánu… je zjevné, že řada výustí byla policejním orgánem v průběhu vyšetřování vyloučena z podezření pouze proto, že jimi v době šetření policejního orgánu neprotékala voda nebo vzorky odebrané v době šetření nepřekračovaly limity znečištění povrchových vod.“

Soud tak dále píše, že považuje uvedený postup za zcela nesprávný: „…skutečnost, že v povolených výustích netekla voda či nebyla znečištěna nad povolenou míru… v době šetření několik dnů, týdnů či měsíců po havárii neznamená, že tomu tak nebylo v době havárie.

Také výusť společnosti ENERGOAQUA, a.s. již dne 21. 9. 2020 v odpoledních hodinách (tedy pouhý den poté, co se havárie projevila na řece Bečvě) nevykazovala překročení limitů povoleného znečištění kyanidy… U jednotlivých výustí navíc není ani konkrétně uvedeno, kdy u nich bylo šetření provedeno.“

Policii ČR jsou v usnesení soudu adresována možná vůbec nejtvrdší slova: „Ve věci nelze odhlédnout od toho, že úřední záznam policejního orgánu z 16. 2. 2022… obsahuje řadu… nepodložených závěrů, k nimž policejní orgán zřejmě nemá odbornost…“

A jako by toho nebylo dost, vsetínská policie dělala chyby i v elementárních administrativních úkonech: „Soud nad rámec shora uvedeného poznamenává, že ze spisu bylo zjištěno, že policejní orgán obviněné právnické osobě chybně doručoval.“

Nedostatky posudku znalce Klicpery

Soudní znalec Jiří Klicpera v loňském rozhovoru s Deníkem Referendum hovořil o tom, že „důkazy v případu sice chybí, ale viníka přesto zná“. Dnes s ním v souvislosti s jeho rolí v případu vede přestupkové řízení ministerstvo spravedlnosti.

Ve vyjádření okresního soudu ve Vsetíně se k jeho posudku píše, že vůbec neví, jak se kyanidy, jež žaloba označuje za příčinu otravy, do řeky vůbec měly dostat: „Ze znaleckého posudku přitom zároveň jasně vyplývá, že znalec neví, co se v den vzniku havárie mělo ve společnosti ENERGOAQUA, a.s. stát, neboť… uvádí: ‚Lze proto dojít k odhadu, že k fatální chybě na ČOV (čistírna odpadních vod, poznámka redakce), která způsobila dále nezastavitelnou havárii, došlo v provozu někdy kolem poledne 19. 9. 2020 s rozptylem několika hodin.‘

Trestněprávně relevantní příčinu… neuvedl, jako příčiny havárie označil nedostatečnou úpravu legislativy, zrušení lagun, dlouhodobé neodborné vedení provozu ČOV a zásahy managementu do činnosti ČOV a kontrolní laboratoře, neodbornost obsluhy a dlouhodobé sucho. V rámci provozu ČOV znalec uvedené společnosti vytknul řadu záležitostí, které prokazatelně nemohly mít žádný vliv na havárii na řece Bečvě.“

Jinými slovy: Jiřímu Klicperovi se nelíbilo, jak Energoaqua provozuje svou čistírnu, a tak z toho vyvodil, že Bečvu otrávila ona. I když sám uvádí, že celý jeho závěr stojí na „odhadu fatální chyby“, nikoliv na důkazu, že nastala.

Soud se také pozastavuje nad tím, že znalec „nepřípustně hodnotí důkazy“, když o nich píše, že „událost podrobně osvětlují a viníka usvědčují“. Soud k tom říká: „Takové hodnocení znalci nepochybně nepřísluší a měl by se jej vyvarovat.“

Kritika znalců z Vodňan

Argumentace okresního soudu ve Vsetíně vyznívá ovšem velmi nepříznivě také pro práci Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity ve Vodňanech, která rovněž v případu zpracovávala znalecký posudek pro policii. Usnesení soudu k její práci říká: „Tento znalecký ústav při určení původce znečištění postupoval v podstatě vylučovací metodou. Na straně 9 a straně 12 znaleckého posudku… označil tři potenciální zdroje znečištění, a to výpusť z biologické čistírny podniku DEZA a.s., výpusť přečištěných odpadních vod z čistírny odpadních vod ve Valašském Meziříčí a výpusť přečištěných odpadních vod z čistírny průmyslových vod ENERGOAQUA, a.s.“

Z hodnocení soudu vyplývá, že společnost DEZA byla vyloučena s argumenty, které nelze pokládat za dostačující, naopak společnost Energoaqua „zbyla“ na základě argumentů, jež nemohou obstát.

Základním argumentem proti firmě Energoaqua má být společná přítomnost kyanidů a šestimocného chromu ve vzorcích, jež se společně vyskytují i v odpadních vodách podniku. Soud pak na jiném místě, jež budeme sami zanedlouho citovat, ukazuje, že šestimocný chrom stejný zdroj jako kyanidy nemá, neboť mezi koncentracemi obou látek v různých vzorcích chybí korelace.

Potvrzuje se tak, nač již dříve poukázala analýza trojice předních expertů, profesorů Holoubka, Hrušky a Maršálka. Renomované vodňanské pracoviště odvedlo z nějakého důvodu velmi ledabylou práci.

Mísící zóna

Základním argumentem, který činí verzi s rožnovským kanálem podle řady nezaujatých expertů od počátku „fyzikálně nemožnou“, je analýza takzvané mísící zóny — tedy stanovení přesné délky říčního toku, po němž by toxické látky po svém vstupu do řeky začaly hubit vodní život, neboť by se již promísily po celé šíři koryta. Soud se danému bodu věnuje jen krátce, když označuje pokus, který provedli vyšetřovatelé a kterým se pokoušejí doložit, že řeku opravdu mohl otrávit únik látek z firmy Energoaqua, za nedostatečný.

↗

Znalec Klicpera sám na svém facebooku zveřejnil fotografii, kterou posléze smazal, jež popírá jeho vlastní závěry, neboť prokazuje, že fluorescein byl viditelný po celé šíři toku několik kilometrů nad nálezem prvního úhynu ryb. Foto FB Jiří Klicpera

Výhrada soudu se týká toho, že soudní znalec Klicpera za asistence Policie ČR pokus prováděl za dvojnásobného průtoku oproti tomu, jaký byl v řece v čase havárie. Soud uzavírá: „Oblast mísící zóny bude ovšem nutno potvrdit při hydrologických poměrech, které panovaly v době havárie 20. 9. 2020, k čemuž už však nedošlo. Délka mísicí zóny pro poměry v době havárie tak stanovena nebyla.“

Daná otázka je ovšem zásadní. Podle řady kritiků byl pokus prováděný soudním znalcem Klicperou za asistence policie manipulativní a odborně nemůže obstát. Naopak dle prakticky všech expertů, kteří na místě tok řeky zkoumali, musel být zdroj vstupu toxických látek do řeky podstatně níže po proudu — nejdříve v místech, kde má své výpustě chemička DEZA z holdingu Agrofert bývalého premiéra Andreje Babiše.

Všechny další spekulace o rožnovské výpusti, která se nachází o několik kilometrů toku, na nichž se vyskytují dva mohutné jezy a peřeje, výše po proudu, je tudíž možno už s tímto opustit. Jenomže soudkyně samozřejmě takovým kategorickým právně relevantním stanoviskem nedisponuje, protože žalobci se v zájmu svých teorií museli jeho zpracování vyhnout. A tudíž se na poměrně velké ploše věnuje rozboru nesrovnalostí ve vyšetřovateli předložené verzi, která se pokouší soustavou nepřímých důkazů usvědčit rožnovskou společnost Energoaqua.

Z hlediska veřejnosti obeznámené s případem dané pasáže zajímavé nejsou, protože se věnují zpochybňování verze, která je už z jiné příčiny zjevně nemožná. Přesto pečlivost a logická důslednost okresního soudu ve Vsetíně i zde budí respekt a stojí v ostrém kontrastu prakticky se všemi výkony státních institucí, jež k obžalobě rožnovské firmy vůbec vedly.

Další rozbíjení teorie o Rožnově

Vsetínský okresní soud tedy v tom, co znalec Jiří Klicpera označuje za „řadu dílčích potřebných důkazů, které dohromady tvoří jasný a uzavřený celek“ nachází řadu fatálních nesrovnalostí. Vypíchneme jen nejkřiklavější příklady — ač ve vlastním vyjádření soudu tvoří poukazy na vady „dokazování v Energoaquě“ takřka třetinu textu.

Okresní soud tak například s jedním z korunních argumentů obžaloby o „nepřímém důkazu přítomností šestimocného chrómu“, na nějž se ve svém mimořádně nešťastném článku v Hospodářských novinách před volbami odolávali i Martin Biben a Adéla Jelínková (zajímalo by nás, kdo a s jakým úmyslem jim vybrané pasáže ze znaleckého posudku poskytl), zachází takto:

„Znalec také na straně 104 znaleckého posudku uvedl, že za významné je třeba považovat zjištění, že současně s kyanidy šel v čele toxické vlny také šestimocný chrom se dvěma důležitými vlastnostmi: maskuje stanovení kyanidů a je toxický k rybám.

Ovšem ve vztahu k šestimocnému chromu je třeba poukázat na to, že v místě, kde byla zjištěna druhá nejvyšší koncentrace volných kyanidů v řece dne 20. 9. 2020 u Lávky u Špiček, kde byl vzorek odebrán ve 13:30 hodin…, nebyl naměřen žádný šestimocný chrom… V místě nejvyšší zjištěné koncentrace volných kyanidů 0,300 mg/l v Ústí nebyl šestimocný chrom měřen… V dalších místech, kde byly téhož dne měřeny jak volné kyanidy, tak šestimocný chrom, neodpovídá vzájemný poměr volných kyanidů a šestimocného chromu tomu, že by zdrojem znečištění těmito dvěma látkami byly tytéž vody.“

Jinými slovy: korunním argumentem měla být společná přítomnost látek, které se vyskytují i v odpadních vodách z Energoaquy. Jen o něco podrobnější pohled však ukazuje, že koncentrace obou látek nekorelují, a tak z „velkolepého důkazu“ nezůstává nic než zjištění, že do řeky Bečvy z více zdrojů bohužel vtékají různé odpadní vody z řady průmyslových provozů.

Další výhrady k postupu Police ČR a státního zastupitelství je možno shrnout ve dvou citacích. „Namísto toho, aby orgány přípravného řízení zaměřily pozornost na to, co se ve dni havárie na řece Bečvě a dnech předcházejících stalo ve společnosti ENERGOAQUA, a.s., aby zjistily konkrétní protiprávní jednání vedoucí k následku významnému z hlediska trestního práva, popsaly v obžalobě jiná jednání dlouhodobého charakteru...,“ píše se v usnesení.

A odtud pak soud dospívá k závěru: „Obžaloba byla na obviněné podána předčasně, když v dané chvíli není vůbec zřejmé, zda výsledky přípravného řízení umožňují postavení obviněných před soud.“

Problematická tvrzení soudu

Okresní soud ve snaze o důslednost dokonce sepsal jakési shrnutí — návod, jak přípravnou fázi vést, aby se vůbec z jeho hlediska bylo možné obžalobou zabývat. V usnesení se doslova píše, že vše, co je potřeba udělat, aby bylo možno obžalobu společnosti Energoaqua vzít vážně, „pro přehlednost shrnuje“.

Závěr textu usnesení tak působí dojmem, jako by se soud snad až zalekl možnosti vyvodit ze své analýzy konsekventní závěry — a tedy požadovat, aby celý případ byl prošetřen od začátku, bez „návodného zadání“ znalcům. A včetně takových zásadních aspektů, jako je otázka, proč nebyly řádně sebrány vzorky, jež by mohly viníka přímo a bezrozporně usvědčit.

Proč si vlastně soud neklade otázku, jaké výsledky by metoda „mohli to udělat, a proto to udělali“ přinesla, pokud by ji orgány v přípravném řízení se stejnou intenzitou uplatnily vůči chemičce DEZA, která je jediným podnikem, kde se opravdu v kritický čas stala havárie? A také je jediným podnikem, který má výpustě v poloze odpovídající mísícím zónám ve vztahu k lokalitě prvního úhynu ryb. A také je provozem, jehož vnitřní pracovní kultura je zatížená šlendriánem, jak ukazují okolnosti havárie na kaustifikační jednotce (vypnutý alarm či poklop podepřený fošnou), anebo incident s lokomotivou, která se chemičkou s řadou rizikových provozů jen před pár lety proháněla bez strojvůdce.

Za nedůslednost soudu lze pokládat i to, že se spokojuje se závěrem znalců, pokud jde o příčinu otravy, když přitom nebylo prokázáno ani to, že se do řeky dostal objem kyanidu v množství potřebném k havárii takového rozsahu. „Příčinou úmrtí ryb v toku Bečvy byla otrava kyanidy, což bylo zjištěno ze znaleckého posudku Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Fakulty rybářství a ochrany vod,“ je tvrzení, které vzhledem k dalším fatálním nedostatkům v posudcích a vzhledem k absenci testů na přítomnost jiných toxických látek ve vodě a v tkáních nelze vzít jako fakt.

Zpochybňují to i závěry sněmovní vyšetřovací komise k případu Bečva, které připomínají, že rybáři na místě cítili chlór. Rovněž průběh otravy ryb nasvědčuje přítomnosti jiných smrtících látek.

Konečně se nelze spokojit s argumentem vodňanského pracoviště, které zlehčuje „provozní událost“ v areálu Deza. Ve skutečnosti havárie na kaustifikační jednotce, kterou odhalila investigace DR, nebyla uspokojivě vysvětlena a časově i místem možného vstupu toxických látek do řeky zůstává jediným známým konkrétním havarijním incidentem, který předcházel otravě řeky.

Při všech uvedených výhradách je ovšem na místě akceptovat, že soudkyně okresního soudu se v tak exponovaném případu se silnými politickými aspekty musela za každou cenu vyvarovat nařčení ze zaujatosti. A v daném kontextu fakticky projevila nebývalou odvahu, když policii, autory znaleckých posudků, dozorujícího státního zástupce a všechny další na této frašce se podílející instituce — obrazně řečeno — vysvlékla donaha.

Udělala maximum, co od ní bylo možno v dané situaci reálně očekávat. Hlavní odpovědnost za došetření celé věci totiž leží už od voleb jinde.

Konat musí vláda. A to bezodkladně

Zcela stěžejní otázkou celé kauzy je, jaký sled událostí předcházel tomu, že policie zadala už pět dní po havárii soudnímu znalci Klicperovi zcela návodný požadavek — de facto, aby usvědčil firmu Energoaqua. Přišel na to vsetínský kriminalista Hovorka, jehož fatální intelektuální a odborné limity následně vyšly najevo, sám od sebe? Asi těžko.

Ponoříme-li se do archívů, je právě toto doba, kdy Česká inspekce životního prostředí, vyhlásila „informační embargo“, a to právě s tím, že případ převzala kriminální policie. A je to také doba, kdy tehdejší ministr životního prostředí a pravá ruka Andreje Babiše Richard Brabec sebevědomě vyhlašoval, že se „smyčka začíná utahovat kolem areálu v Rožnově a že viník bude usvědčen v řádu hodin“.

Připomeňme si znovu, že havárie se stala dvanáct dní před důležitými krajskými volbami a že Deza není jen tak ledasjaký podnik v Babišově impériu. Předseda jejího představenstva Zbyněk Průša je současně předsedou představenstva Agrofertu, jeden z bývalých ředitelů Dezy Pavel Pustějovský byl tehdy poslancem za ANO. Deza je jednou z vlajkových lodí holdingu.

Deník Referendum přitom už v minulosti doložil několik případů manipulace rozhodnutími České inspekce životního prostředí ve prospěch Agrofertu i to, že její ředitel Erik Geuss provedl v Inspekci čistku, při které se zbavoval principiálních zaměstnanců. Není vůbec nemyslitelné, že i tady Inspekce pracovala s politickým zadáním. Je to přinejmenším podezření, které je třeba policejně prošetřit.

Žádné přímé důkazy o příčinách havárie zatím nejsou a zřejmě už se nenajdou, protože je Inspekce z vlastního rozhodnutí neopatřila. Vyšetřování, které by skutečně chtělo dospět k rozřešení havárie a opatření dostatečně pevných nepřímých důkazů, by se muselo tedy zabývat od podlahy tím, co předcházelo tomu, že v pátek 25. září šla návodná objednávka z policie ve Vsetíně soudnímu znalci.

Šetřit by to měly nejlepší útvary, kterými česká policie disponuje pro boj s organizovaným zločinem. A vyšetřování se musí zabývat tím, co se dělo na ose Agrofert-ANO-ministerstvo životního prostředí-Česká inspekce životního prostředí. Pokud havárii skutečně způsobila Deza, což sice nevíme, ale mnohé tomu napovídá, je potřeba zkusit rozpovídat zaměstnance tam. Policie na to přece metody má.

A propos, vzpomínáte si, jak Richard Brabec pokaždé „onemocněl“, když už to vypadalo, že by se mohlo zjistit, jak to celé bylo — například právě po zveřejnění reportáže DR o havárii v Deze? Není to nepřímý důkaz minimálně stejné váhy jako všechny uvedené ve spisu?

Politickou odpovědnost za došetření případu nyní nesou členové vládní koalice. Je to mimořádný případ, který se potenciálně týká prorůstání zločinu do nejvyšších pater vládní politiky.

Markéta Pekarová Adamová se jezdila fotit k Deze, členové všech koaličních stran vystupovali ve Valašském Meziříčí na demonstracích — vládní koalice k případu před loňskými volbami přistupovala tak, jako by si byla vědoma, že se jedná o exemplární příklad uchvácení státu konsorciem ANO-Agrofert. V tomto smyslu ostatně vyzněly i výsledky sněmovní vyšetřovací komise. A ví to i Andrej Babiš, který o případu hned po volbách mluvil jako o jedné z příčin své volební prohry.

Petr Fiala, Vít Rakušan, Marian Jurečka, Ivan Bartoš, Anna Hubáčková, Markéta Pekarová Adamová se nemohou schovávat za jednu odvážnou soudkyni ze Vsetína. Je odpovědností vládní koalice, aby dostála předvolebním slibům a zasadila se o důsledné vyšetření případu. Je to dluh nejen vůči rybářům a všem, kdo nenechali případ usnout, ale je to také dluh na důvěře společnosti ve spravedlnost a v instituce demokratického státu.