Jednání k otravě řeky Bečvy u okresního soudu ve Vsetíně mělo na programu další stání. Po dvou dubnových líčeních, u nichž vystupovali jen zaměstnanci falešně obviněné společnosti Energoaqua a které tudíž nemohly k okolnostem otravy řeky Bečvy přinést žádné relevantní poznatky, se tentokrát očekávaly dvě svědecké výpovědi zaměstnanců Dezy, kteří se podíleli na likvidaci utajené havárie na kaustifikační jednotce 20. září 2020.

Klíčový svědek nepřišel

Bohužel jeden z nich se k soudu nedostavil. Jednalo se o Jana Foltána, zaměstnance Dezy, jenž v osudnou noc obsluhoval kaustifikační jednotku a během směny usnul. Jelikož byl na kaustifikační jednotce dlouhodobě vypnutý alarm a jelikož byl bezpečnostní poklop podepřený dřevěnou fošnou, kypící toxická směs v noci z 19. na 20. září vyvřela a její velká většina odtekla do dešťové kanalizace.

Soudkyně Ludmila Gerlová se dokonce pokoušela dnes již bývalému zaměstnanci Dezy Janu Foltánovi od soudu volat, nicméně neúspěšně. Jako jediný zaměstnanec Dezy tak u soudu vystupoval Miroslav Vala, vedoucí směny výroby fenolu, pod kterou kaustifikační jednotka spadá.

Soudu popsal, jak mu nad ránem 20. září jeho tehdejší podřízený z kaustifikace volal, že usnul a že mu vyvřel reaktor. Vala u soudu vypověděl, že Foltána našel, jak tam „uklízí pěnu“, zavolal další zaměstnance, kteří mu pak pomáhali opláchnout zařízení.

Miroslav Vala se ve své výpovědi držel stejné strategie jako jiní zaměstnanci Dezy či mnozí pracovníci státních institucí — vypovídal stručně a mnoho věcí odbýval s poukazem na to, že si detaily nepamatuje. Takto například odmítl jmenovat další zaměstnance směny, kteří se na uklízení následků havárie na kaustifikační jednotce podíleli.

Svou velmi krátkou výpověď zakončil tím, že mistrovi vodního hospodářství „provozní událost“ nahlásil — a tím to pro něj skončilo. U soudu opakoval, že většina látky z kaustifikační jednotky vyvřela a odtekla do havarijní jímky.

To je ovšem v rozporu s výpověďmi očitých svědků citovaných v investigaci, v níž jsme v Deníku Referendum 30. listopadu 2020 o havárii, kterou se Deza pokusila utajit, poprvé českou veřejnost informovali. Je to v rozporu také s fotodokumentací havárie v Deze, kterou jsme od pracovníků Deza obdrželi.

A je to i v rozporu s reálnými poměry na místě — hrana reaktoru přesahuje zídku-bortík, takže toxická tekutina stékala mimo vymezený prostor havarijní jímky — konstrukčně se zjevně vůbec nepočítalo s tím, že by obsah reaktoru mohl unikat otevřeným poklopem ve víku. Na snímcích z dronu je navíc vidět, že podepřený poklop de facto vytváří trysku směřující mimo prostor havarijní jímky, ohraničený nízkou zídkou-bortíkem.

Na jednom ze snímků je jasně vidět zídka-bortík se zeleným kontejnerem pod reaktorem, odkud vyvřela toxická směs. Miroslav Vala u soudu tvrdil, že mimo chemickou jímku uteklo maximálně „sto litrů“. Je přitom zcela zjevné, že tak tomu nemohlo být. Ve skutečnosti do dešťové kanalizace uniklo dle odhadu očitých svědků, kteří byli na místě, deset až dvanáct kubíků toxické směsi.

Deza přitom nijak uspokojivě nedokáže vysvětlit, co se s ní stalo. Miroslav Vala po odchodu ze soudní síně na dotaz Deníku Referendum uvedl, že i kdyby uniklo z kaustifikační jednotky do dešťové kanalizace „všechno“, muselo by se to v laguně, kam je údajně veškerá dešťová kanalizace v Deza svedena, rozředit tak, že by to nic vážného nezpůsobilo.

Experti, s nimiž Deník Referendum v roce 2020 havárii konzultoval, však tvrdí, že to je vyloučeno a nějaké následky by to v laguně muselo mít. Právě proto zřejmě zaměstnanci Dezy u soudu v rozporu s realitou tvrdí, že do dešťové kanalizace unikla maximálně stovka litrů, které by se skutečně mohly v lagunách „ztratit“. Podobně v březnu šéf vodního hospodaření Dezy Karel Onderka u soudu tvrdil, že uniklo „padesát až sto litrů“ kaustifikační směsi.

Zjevně nepravdivé výroky obou zaměstnanců Dezy tak nepřímo poukazují k verzi, o níž jsou od počátku přesvědčeni mnozí rybáři, kteří — na rozdíl od státních institucí — pátrali po zdroji otravy přímo v řece. Zjevně nepravdivé výpovědi zaměstnanců Dezy nasvědčují tomu, že toxické látky z kaustifikační jednotky do lagun vůbec neodtekly.

Kudy a kam tekly, zůstává tajemstvím. Přitom Deník Referendum doložil, že výpusť, o níž jsou rybáři přesvědčeni, že právě skrze ni přitekl jed, který pak otrávil život v Bečvě, je na Dezu napojena. Opakovaná měření totiž ukázala, že ve vodě jsou zde přítomny látky, které odjinud než z Dezy pocházet nemohou.

Opravdu neuvěřitelná shoda

Bohužel, ani soudkyně Ludmila Gerlová, ani státní zástupce Jiří Sachr nebyli připraveni zaměstnance Dezy s jejich výpověďmi konfrontovat. Kdyby o nehodě na kaustifikační jednotce Deník Referendum neinformoval, Deze by se ji zřejmě podařilo ututlat.

Investigace DR ale nebyla rozhodnutím soudkyně založena do spisu. A z informací, které má DR k dispozici, je zjevné, že Policie České republiky šetřila havárii v Deze jen pro forma tak, aby mohla tvrdit, že s otravou řeky nesouvisí. Policii ve skutečnosti více zajímalo, kdo dává Deníku Referendum informace, než co se stalo s kubíky toxické směsi, která unikla do dešťové kanalizace.

Soudkyně Ludmila Gerlová položila Miroslavu Valovi formální otázku, zda je mu známo, kudy se látky z kaustifikační jednotky mohly dostat do řeky, na což jí zaměstnanec bez jakýchkoli znalostí o rozvodech kanalizace v podniku předvídatelně sdělil, že mu to známo není a že podle něj jsou všechny sítě v Deze uzavřené tak, aby všechny odpadní vody procházely řádně čištěním. Vala také prohlásil, že neví, kam dešťová kanalizace od kaustifikační jednotky vede, řekl, že podle něj je svedena do lagun.

Na dotaz soudkyně, zda se v Deze řešilo, že měli havárii takto krátce před otravou Bečvy, řekl, že to je „opravdu neuvěřitelná shoda“. Poté, co odpověděl, na několik nedůležitých otázek, byla jeho výpověď u konce. Deza ostatně obžalována není. A nikdo ji dodnes ani pořádně nevyšetřoval.

Další líčení až v červnu

V odpoledním programu, stejně jako následující den, ve čtvrtek 4. května vypovídali znovu zaměstnanci Energoaquy, což z hlediska šetření skutečných okolností otravy řeky Bečvy není přínosné. Soudkyni Ludmile Gerlové však zřejmě nezbývá než všechny vyslechnout, protože krajský soud v Olomouci odmítl její usnesení, jímž chtěla zcela chatrnou žalobu Policii vrátit, na základě stížnosti státního zástupce Jiřího Sachra. Další svědecké výpovědi jsou naplánovány až na červen. A Deník Referendum bude opět přitom.

Obžalobě z otravy Bečvy čelí na základě hrubě zaujatého vyšetřování rožnovská firma Energoaqua, která s otravou řeky nemohla mít z celé řady důvodů doložených předními experty nic společného. Přestože před volbami v roce 2021 sněmovní vyšetřovací komise doložila celou řadu fatálních pochybení, jež následně stvrdila i soudkyně okresního soudu ve Vsetíně Ludmila Gerlová, vláda ani ministři odpovědných resortů nepodnikli žádné kroky k tomu, aby se případ skutečně vyšetřil.

Jedinou známou havarijní událostí předcházející otravě řeky Bečvy je právě únik toxické směsi na kaustifikační jednotce. Naproti tomu v podniku Energoaqua vyšetřovatelé žádnou konkrétní havarijní událost nezjistili a obžalobu konstruují jen na základě domněnek a nepřímých důkazů o nedostatcích v provozu tamější čistírny odpadních vod.

Ty jsou přitom zcela irelevantní, neboť expertní posudky vyloučily, že by toxická látka mohla z výpusti Energoaqua téci nejprve přes tři kilometry korytem řeky, aniž by způsobila jakékoli škody na živých organismech, a teprve pak vyhubit život na následujících čtyřiceti kilometrech. Podle řady odborníků tak jediným reálným zdrojem takového rozsahu mohla být právě chemička Deza z holdingu Andreje Babiše.