Soudní projednání případu otravy řeky Bečvy ze září 2020 mělo ve středu 5. dubna 2023 před okresním soudem ve Vsetíně na pořadu už desáté líčení. Na programu byla výpověď dvou svědků, Jana Stachovce, dalšího z řady předvolaných zaměstnanců obviněné rožnovské firmy Energoaqua, a Zdeňka Tesaře, který se jako tehdejší zaměstnanec brněnského pracoviště České inspekce životního prostředí účastnil 21. září 2020, tedy den po havárii, šetření přímo na místě.

Výpověď Tesařova kolegy Víta Špačka, který u soudu svědčil před měsícem, přinesla řadu podstatných poznatků o tom, jak hrubě nekompetentně Česká inspekce životního prostředí na místě postupovala. Proto se svědecké vystoupení Zdeňka Tesaře u soudu pojilo s velkým očekáváním, že svého zhusta zmatečně vystupujícího kolegu, který si například během své výpovědi soustavně pletl Energoaquu s Dezou, doplní.

„To nevím, to netuším. Byl jsem tam jen jako doprovod.“

Tesař na rozdíl od svého kolegy Špačka mluvil velmi stručně, jeho úvodní rekapitulace, na kterou jeho kolega před měsícem potřeboval přes dvě hodiny, zabrala ani ne patnáct minut. Od počátku postupoval tak jako prakticky všichni zástupci státních institucí: soustavně zdůrazňoval, že v šetření hrál jen omezenou roli, na rozborech vzorků se nepodílel, na místě prý byl jen jako doprovod Víta Špačka.

Ve své výpovědi na dotaz soudkyně nicméně uvedl, že měl informaci o rybářích, kteří cítili z řeky chlór. Ale na další dotaz dodal, že nevěděl, zda se na jeho přítomnost dělaly rozbory, neboť to neměl na starosti. I na otázku, kdy se dozvěděl, že otravu měly způsobit kyanidy, uvedl, že to neví, protože případ neměl v ČIŽP na starosti, a na místě byl 21. září jen proto, že měl havarijní službu. V areálu Energoaquy byl dle svých slov všeho všudy jen dvakrát.

Tesař ve své úvodní výpovědi řekl, že u výpusti z Energoaquy cítil chemický zápach. Když se ho pak soudkyně následně ptala, zda by ho mohl k něčemu přirovnat anebo zda by mohl odpovídat nějaké látce z Energoaquy, řekl: „To nevím, to netuším.“

I on u soudu zopakoval již legendární vysvětlení, že inspektoři u výpusti z chemičky Deza neodebrali žádné vzorky, protože v odtokovém kanále viděli živé ryby. Přestože se jedná o zcela irelevantní tvrzení, dodnes se objevuje v titulcích novinových zpráv, jako by mohlo nějak prokazovat možnou nevinu Babišovy chemičky, i když žádnou takovou souvislost nemá.

Jak ostatně Zdeněk Tesař následně přiznal v odpovědi na dotaz obžalovaného jednatele firmy Energoaqua Oldřicha Havelky, ani on neměl ponětí o tom, že do lagun Deza odpadní vody z čistírny v Babišově chemičce vůbec netečou. V době havárie už byly vedeny mimo laguny obtokovým kanálem. Kromě toho základní podezření je dnes takové, že se toxické látky do řeky dostaly z Dezy jinou cestou.

Soudkyně se Zdeňka Tesaře zeptala, zda o „události v Deze“ věděli. Řekl, že ne, že nebyla nahlášena — což je obecně známo. Na pozdější kontrole v Deze, která po odhalení oné utajené nehody Deníkem Referendum následovala, se už nepodílel.

Zdůrazňování vlastní „neúčasti“ bylo obecně základní linkou jeho vystoupení — na analyzování vzorků odebraných v ČIŽP „se už nepodílel“, „protokoly nevypracovával“. Ve společnosti Liss 21. září 2020 nebyl, zda tehdy kontrolovali v Energoaquě i kyanidové jímky, „si nevzpomíná“.

Vločky kalu

Bývalý inspektor Tesař také potvrdil, že s Vítem Špačkem byli u řeky jen na dvou místech — u mostu v Choryni, kde rybáři o den dříve zaznamenali počátek katastrofy, a následně až o více než tři kilometry proti proudu u výpusti z Energoaquy, kde odebrali vzorky. Zdeněk Tesař řekl, že voda na místě „byla agresivní“, nepříjemná při doteku na kůži — ale na dotaz soudkyně řekl, že zdravotní problémy neměl.

Ve své výpovědi uvedl, že jak u výpusti z Energoaqua tak pod mostem z Choryně viděli v toku „vločky“ nějakého kalu, který podle jejich názoru odtekl z Energoaquy. Proto prý pojali podezření, že právě ona by mohla být zdrojem otravy.

V poměrně dlouhé pasáži dotazů obžalovaného jednatele Energoaquy Oldřicha Havelky, se svědek Tesař, bohužel často za asistence soudkyně, která Havelku až příliš často napomínala, jak se má ptát, v zásadě držel jednoduché strategie — tvrdil, že dělal jen to, k čemu dostal pokyn, na místě byl pouze jako doprovod a o věci nad rámec toho, kde sám byl, nic neví.

Havelka jej konfrontoval s tím, že služební vozidlo České inspekce životního prostředí, s nímž přijeli na místo, zřejmě nesplňovalo služební předpis, neboť mimo jiné nemělo dostatečné množství vzorkovnic — sám Tesař řekl, že jich bylo „asi pět“. Tesař na to váhavě vyslovil názor, že podle něj „služební předpis splňovalo“. Nedostatečné množství vzorkovnic ovšem indikuje, že inspektoři vůbec s odběrem dostatečného počtu vzorků nepočítali.

„To se mě ptáte špatně.“

Oldřich Havelka se dále ptal, jaké měl Tesař informace od pracovnice, která konala havarijní službu v inspekci o den dříve — ví se, že to byla inspektorka Alena Bláhová, která porušila předpisy tím, že na místo sama neprodleně nevyrazila. Zdeněk Tesař u soudu řekl, že neví, jak se vyměňovaly informace, ale že sám se řídil jen tím, co mu řekla jeho „paní vedoucí“ — tím míní Janu Pokludovou, která také za zpackané šetření nese zásadní díl odpovědnosti, ale zatím svůj postup nikde veřejně vysvětlovat nemusela.

Oldřich Havelka se na to, proč pracovníci oblastního inspektorátu v Brně na místo nevyrazili, jak jim zákon ukládá neprodleně už 20. září 2020, přímo zeptal. Svědek Tesař mu na to řekl: „To se mě ptáte špatně, to řeší vedoucí či služba.“ Následně právě jmenoval vedoucí oddělení ochrany vod Janu Pokludovou a službu konající Alenu Buchtovou.

Havelka se dále ptá, jak stanovovali s kolegou Špačkem na místě strategii pátrání po zdroji otravy. Tesař mu na to odpověděl, že není zdejší, nezná oblast, takže to byl výsledek kolektivního úsudku, do nějž se zapojoval i zástupce Povodí Moravy a vodoprávního úřadu Valašské Meziříčí. Řekl, že vycházel z toho, že místní lidé a jeho kolega Špaček oblast znají lépe.

Když se ho obžalovaný Oldřich Havelka opakovaně dotázal, jaké informace dostal o průběhu šetření od vodoprávního úřadu ve Valašském Meziříčí, jehož zástupce Petr Křístek u soudu vypovídal před měsícem 8. března 2023, začal se bývalý inspektor Tesař do výpovědi zamotávat, když tvrdil, že havárie se „stala večer“ a vodoprávní úřad Valašské Meziříčí tak podle něj měl na místě ztížené podmínky. Ve skutečnosti rybáři havárii hlásili všem odpovědným institucím 20. září 2020 v poledne.

Z výpovědi Petra Křístka, který pracuje na obecním úřadě ve Valašském Meziříčí dlouhodobě ovládaném Babišovým politickým hnutím ANO, víme, že si na místě počínal alibisticky ve snaze vyhnout se odběru relevantních vzorků pod výpustí z Dezy. Ty nejdůležitější vzorky navíc rozlil.

Obžalovaný Oldřich Havelka se svědka Zdeňka Tesaře ptal také na to, co ví o vzorku, který zástupci Povodí Moravy předali inspektorům ČIŽP a který pracovníci inspekce následně zlikvidovali. Tesař na to řekl, že si na to nevzpomíná a že u toho nebyl. Obdobně tvrdil, že nedokáže vysvětlit, proč nešli odebrat vzorky k podezřelé výpusti ve Lhotce nad Bečvou, kam je pracovníci Povodí Moravy posílali.

Měření bez valné vypovídací hodnoty

Nevyhýbavě Zdeněk Tesař odpověděl ještě na dotaz Oldřicha Havelky, jakou vypovídací hodnotu má bodový vzorek, který odebrali u výustě z Energoaquy třicet hodin po havárii. Tesař na to řekl, že „příliš velkou vypovídací hodnotu nemá“. K tomu, aby nějakou vypovídací hodnotu měl, by byla podle něj zapotřebí časová řada.

V odpovědích na dotaz advokáta Energoaaquy Jiřího Obluka pak svědek Tesař řekl, že neví, zda jeho službu konající kolegyně Alena Buchtová dostala o havárii informaci. Věděl ale, že na místo nevyjela.

Bývalý inspektor Tesař nesouhlasil s pořizováním videodokumentace v soudní síní, a poté, co splnil svědeckou povinnost, prchl, aniž by novinářům odpověděl na jedinou otázku. V ostrém kontrastu s obžalovaným Oldřichem Havelkou, který po skončení středečního líčení jako obvykle ochotně a dlouze odpovídal na dotazy novinářů — tentokrát se jednalo o Českou televizi a Seznam Zprávy.

Dopoledne byla na programu výpověď dalšího z řady pracovníků Energoaqua Jana Stachovce. K případu nepřinesla, a ani nemohla přinést, nic nového, neboť rožnovská Energoaqua v případu čelí obvinění v rozporu s fakty. V závěru jeho výstupu před soudem se jej soudkyně Ludmila Gerlová dotazovala: „Řešili jste na provozu nějaká nápravná opatření?“ Stachovec odpověděl: „Tak vzhledem k tomu, že se nám nestala žádná havárie, nebyl důvod.“

Soudkyně okresního soudu Ludmila Gerlová sama byla o neopodstatněnosti obžaloby přesvědčena, což vyjádřila vloni na jaře v pečlivě zpracovaném usnesení, jímž chtěla obžalobu vrátit k došetření. Jenomže krajský soud vyhověl stížnosti státního zástupce Jiřího Sachra, a tak se případ musí — v řadě ohledů ryze formálně — soudit.

Za týden tak bude soud ve Vsetíně pokračovat výslechy dalších zaměstnanců Energoaquy, což je z hlediska pátrání po skutečných příčinách otravy Bečvy bezpředmětné. V přinášení zpráv od vsetínského soudu k otravě Bečvy budeme v DR pokračovat, až mezi předvolanými svědky budou opět i lidé, kteří mají k podstatě případu co říct.