Lex Bečva je dobrou zprávou. Ve sněmovně ale zřejmě narazí na odpor

Michal Berg

Vláda připravila novelu vodního zákona a zákona o ekologické újmě. Změny mají zabránit další havárii podobné otravě Bečvy v září 2020. Problematický zůstává navrhovaný způsob měření kvality vod a znepřístupnění jeho výsledků veřejnosti.

Největší potíž „lex Bečva“ spočívá v záměru nařídit firmám kontinuální monitoring kvality odpadních vod. Přitom by stačilo převzít německý model: neměřit celé spektrum látek, ale sledovat pouze indikátory a data veřejně zpřístupnit. Foto Jan Doné, WmC

Ministerstvo životního prostředí připravilo „lex Bečva“, novelu vodního zákona, která reaguje na otravu řeky Bečvy. Jejím záměrem je podobným haváriím do budoucna předcházet. Návrh zvyšuje pokuty, zavádí registr výpustí a vyjasňuje kompetence jednotlivých orgánů státní správy. Jeho slabou stránkou ovšem je, že nezavádí průběžné měření kvalit řek, jako je tomu například v Německu, ale pravděpodobně nefunkční způsob monitoringu s vysokým korupčním rizikem.

Zvýšení pokut a zřízení registru výpustí

Dobrou zprávou je, že na třetí pokus zákon konečně projednala vláda a poputuje do parlamentu. Stále je ale potřeba vypořádat několik připomínek a dořešit několik rozporů — uvidíme, jak si s tím vláda poradí.

Jednoznačně pozitivní je zvýšení maximálních pokut za způsobení havárie až na 50 milionů, byť tato horní hranice se týká jen firem, které mají nařízeno kontinuální měření kvality vody, což je problematická záležitost, které se navíc firmy budou moci vyhnout.

Registr všech výpustí do řek je ambiciózní projekt, který má sledovat vše, co se do řek vypouští. V rámci digitálního mapování je velká část výpustí již evidována, nicméně největší oříšky představují ty, u kterých není znám majitel či technické podrobnosti — zejména pak informace, odkud vedou. Jak ukázala i amatérská pátrání aktivistů v kauze Bečva, mít výpust zmapovanou ještě neznamená, že se dá dohledat, co z ní může vytéct a z jakého zdroje.

Registr, která má spravovat ministerstvo zemědělství, nicméně představuje významný krok kupředu a jistě přispěje k lepšímu stavu našich řek. Hotový má být do sedmi let v případě hlavních řek a do deseti let u ostatních toků. Nezbývá než doufat, že se jej v daném čase podaří dokončit, což vzhledem ke zkušenostem například s opakovaně posouvanými cíli recyklace odpadu nebo termíny ukončení provozu kotlů není vůbec jisté.

×