Ministerstvo životního prostředí připravilo „lex Bečva“, novelu vodního zákona, která reaguje na otravu řeky Bečvy. Jejím záměrem je podobným haváriím do budoucna předcházet. Návrh zvyšuje pokuty, zavádí registr výpustí a vyjasňuje kompetence jednotlivých orgánů státní správy. Jeho slabou stránkou ovšem je, že nezavádí průběžné měření kvalit řek, jako je tomu například v Německu, ale pravděpodobně nefunkční způsob monitoringu s vysokým korupčním rizikem.

Zvýšení pokut a zřízení registru výpustí

Dobrou zprávou je, že na třetí pokus zákon konečně projednala vláda a poputuje do parlamentu. Stále je ale potřeba vypořádat několik připomínek a dořešit několik rozporů — uvidíme, jak si s tím vláda poradí.

Jednoznačně pozitivní je zvýšení maximálních pokut za způsobení havárie až na 50 milionů, byť tato horní hranice se týká jen firem, které mají nařízeno kontinuální měření kvality vody, což je problematická záležitost, které se navíc firmy budou moci vyhnout.

Registr všech výpustí do řek je ambiciózní projekt, který má sledovat vše, co se do řek vypouští. V rámci digitálního mapování je velká část výpustí již evidována, nicméně největší oříšky představují ty, u kterých není znám majitel či technické podrobnosti — zejména pak informace, odkud vedou. Jak ukázala i amatérská pátrání aktivistů v kauze Bečva, mít výpust zmapovanou ještě neznamená, že se dá dohledat, co z ní může vytéct a z jakého zdroje.

Registr, která má spravovat ministerstvo zemědělství, nicméně představuje významný krok kupředu a jistě přispěje k lepšímu stavu našich řek. Hotový má být do sedmi let v případě hlavních řek a do deseti let u ostatních toků. Nezbývá než doufat, že se jej v daném čase podaří dokončit, což vzhledem ke zkušenostem například s opakovaně posouvanými cíli recyklace odpadu nebo termíny ukončení provozu kotlů není vůbec jisté.

Zákon také vyjasňuje kompetence při zásahu a vyšetřování podobných havárií, jako byla ta na Bečvě. Je dobře, že ministr i nový ředitel České inspekce životního prostředí (ČIZP) přiznávají, že doposud — a nejen v kauze Bečva — byla práce zodpovědných státních orgánů ne vždy dostatečná.

Zodpovědnost za koordinaci má zůstat na vodoprávních úřadech, snaha přenést ji na hasiče nebo ČIŽP narazila. Pochybnosti však vzbuzuje právě kvalita práce vodoprávních úřadů, jak potvrdilo i soudní řízení ohledně otravy Bečvy. Pozitivem je i to, že ve spolupráci s hasiči vznikají i konkrétní návody, jak u podobných havárií postupovat. Byl to právě nedostatek informací, nekoordinovaný postup a nezkušenost úředníků a vyšetřovatelů, které vedly k tristním výsledkům odběru vzorků z otrávené Bečvy.

Problematické průběžné měření kvality vody

Největší potíže „lex Bečva“ vidím v záměru nařídit firmám kontinuální monitoring kvality odpadních vod. Úřad jej má nařídit, pokud firma vypouští odpadní vody obsahující některé z vyjmenovaných látek, jako jsou těžké kovy nebo kyanidy.

Proti povinnosti průběžného měření se vznesla vlna kritiky ze strany průmyslu i některých krajů. Z velké části je namístě, protože pro mnohé látky neexistují technické postupy, jak jejich koncentrace měřit průběžně. I předpisy Evropské unie o nejlepších dostupných technikách (tzv. BAT, Best Available Techniques) zmiňují u některých látek vhodný interval měření jednou za měsíc v laboratoři. Ministerský návrh tuto kritiku vyřešil dvěma způsoby, z nichž ani jeden nebude ku prospěchu věci.

Podrobnosti o měření nechal na nařízení vlády, v samotném zákoně se neobjeví. Změnit takové nařízení ve prospěch znečišťovatelů bude v případě, že se do úřadu dostane někdo jako ministr Brabec, otázkou chvilky — a zřejmě si toho ani nikdo nevšimne. Zákon navíc obsahuje obezličku, že pokud bude měření technicky nebo finančně náročné, může od něj být firma osvobozena.

Dostaneme se tak do šedé zóny s korupčním potenciálem, protože správní řízení, ve kterém se měření nařizuje, je z principu neveřejné a nikdo tedy nedokáže zjistit, co a proč konkrétně dostala — nebo naopak nedostala — firma nařízeno.

Problémem představuje také to, že výsledky kontinuálního měření nebudou veřejné, v podstatě budou sloužit jen pro potřeby firmy. Například ve firmě Deza, jak několikrát dokázaly reportáže Deníku Referendum, si s nakládáním s daty o haváriích hlavu nelámali.

V rozhovoru pro Český rozhlas uvedl nový ředitel České inspekce životního prostředí Petr Bejček, že on sám nevidí důvod, aby tato data byla tajná, proto věřme, že se ve sněmovně ještě objeví poslanecká iniciativa, která zákon upraví, aby data byla veřejná. Stejně tak ovšem hrozí, že se objeví průmyslová lobby, která naopak povinnost měření smete ze stolu.

Vláda přitom mohla převzít funkční model z Německa, kde jsou na řekách veřejně provozované měřicí stanice pro kvalitu vody. Ty neměří celé spektrum látek, ale sledují pouze indikátory — a v případě podezření na znečištění úřady odebírají vzorky. Data jsou přitom veřejně dostupná.

Na Bečvě takové zařízení už rok v rámci testovacího provozu pracuje. Den před oznámením aktuálních změn na tiskové konferenci přímo na břehu Bečvy si ministerstvo na jeho provoz náhle vzpomenulo a ve spolupráci s přilehlými městy a Zlínským krajem nabídlo finance na provoz po dalších šest měsíců. Náklady na jeho provoz činí několik desítek tisíc korun měsíčně, ale jeho budoucí provoz zůstává nejasný. Data a další informace z jeho provozu najdete na webu a kromě aktuálního měření funguje stanice i jako velmi dobrá prevence, což ukazuje i německá zkušenost.

Změna zákona o ekologické újmě zřejmě narazí na odpor

Jako poslední novinku, která se ovšem netýká vodního zákona, představilo ministerstvo záměr novelizovat zákon o ekologické újmě. Podle něj se mají řešit významné havárie v případě, že jsou ohroženy chráněné druhy rostlin a živočichů.

Zákon se ukázal jako málo funkční, za dobu platnosti od roku 2008 byla Bečva první kauzou, ve které jej úřady použily — a to až poté, co jsme ve spolupráci s Arnikou a rybářským svazem v Hustopečích podali podle tohoto zákona podnět, aby úřady konaly. Výsledkem řízení navíc bylo absurdní zjištění, že se vlastně na Bečvě nic závažného nestalo, a není proto třeba nic napravovat.

Nutnost novelizace zákona je očividná. Bylo by vhodné, aby ministerstvo při novelizaci využilo zkušeností, které neziskové organizace s (ne)funkčností zákona při své činnosti získaly.

Zůstává samozřejmě otázka, jakou sílu bude ministr Hladík při jeho změně mít — před přijetím zákona v roce 2008 museli Zelení pohrozit odchodem z vlády pro porušení koaliční dohody, protože někteří poslanci ODS pro vládní návrh v prvním pokusu o jeho schválení nehlasovali. Že se proti zpřísnění zákona ve sněmovně i nyní objeví odpor napříč stranami je velmi pravděpodobné.