Ve čtvrtek se ve Vsetíně konalo další, prozatím šesté líčení ve věci otravy řeky Bečvy. Jeho nejdůležitější program přišel tentokrát na řadu až po polední pauze. Vypovídal totiž Vít Špaček, který na místě po havárii působil jako jeden z inspektorů vyslaných oblastním inspektorátem České inspekce životního prostředí v Brně. Právě on byl jedním ze dvou pracovníků, kteří za inspekci na místě prováděli šetření příčin havárie.

Celkově u soudu vypovídal takřka čtyři hodiny, mluvil velmi pomalu a přerývaně, nervózně a s řadou nepřesností, z nichž některé se posléze pokoušel uvést na pravou míru státní zástupce Jiří Sachr. Během své výpovědi Špaček uvedl, že v loňském roce nastoupil do starobního důchodu, a — tak jako zatím všichni svědci z České inspekce životního prostředí — zdůraznil, „že už si na všechno nepamatuje“.

Inspektoři ČIŽP Brno odebrali jediný vzorek: u výpusti firmy Energoaqua

Svou výpověď začal tím, že první informaci o havárii dostal, „ve tři čtvrtě na osm“, neuvedl ale ani den, ani to, zda se jednalo o večer či ráno. Posléze vyplynulo, že měl na mysli ráno v pondělí po otravě.

Svou nadřízenou Janou Pokludovou, vedoucí oddělení ochrany vod na oblastním inspektorátu České inspekce životního prostředí v Brně, byl vyslán provést místní šetření havárie na řece Bečvě, na kterém měl doprovázet svého kolegu, inspektora Tesaře. Ten měl původně také svědčit ve čtvrtek 2. března, ale omluvil se — a jeho výslech bude mít tedy soud na programu během některého z příštích jednání. To je jistě chyba, oba svědci měli vypovídat v jeden den.

Inspektor Špaček uvedl, že když vyjížděli na inspekci z Brna, tedy více než dvacet hodin po ohlášení havárie, nebyl jim její rozsah znám. Jejich nadřízená, zřejmě právě Jana Pokludová, jim měla sdělit, že se jedná o úhyn ryb na soutoku Bečvy s Juhyní, řádově prý se mělo jednat o desítky ryb. Přitom o mimořádném rozsahu pohromy se už v neděli referovalo i v médiích. A v neděli na místě působila olomoucká inspektorka Azaria Marti Kotouč, jež u soudu vypovídala před týdnem.

Inspektor Špaček uvedl, že až cestou, když „poslouchali zprávy v autorádiu“, s kolegou pochopili, že se jedná o havárii většího rozsahu. S kolegou se prý domnívali, že příčinou úhynu ryb je „kyslíkový deficit“.

Řekl, že jako nejpravděpodobnější jim na místě připadala možnost úniku z chemičky Deza, jako další možnost čistírna odpadních vod Valašské Meziříčí a jako třetí možnost společnost Energoaqua. Posléze doplnil, že na místě je ještě někdo z Povodí Moravy upozornil na probíhající rekonstrukci na nádraží Lhotka nad Bečvou a možný zdroj otravy tam. To řešili s pracovníkem firmy Strabag, která rekonstrukci prováděla a domluvili si s ním schůzku.

Líčil, že než zástupce firmy Strabag přijel, měli čas, a tak šli na most v Choryni, kde už viděli živé ryby. Z toho usoudili, že hlavní vlna otravy už odplynula. Jejich „úkolem bylo najít zdroj otravy“. Z mostu se vrátili se k nádraží Lhotka na setkání s pracovníkem společnosti Strabag a zavolali zástupcům společnosti Deza, aby jim zpřístupnili areál svých lagun.

Popsal, že předtím ještě prošli nádraží ve Lhotce nad Bečvou a nic podezřelého tam nenašli. Podotkl, že v tu dobu žádná „vědomost o látce, která to způsobila“, ještě nebyla. Pak řekl, že se zástupci Povodí Moravy čekali u lagun, než přijeli zástupci „Energoaquy“ — měl na mysli zajisté Dezu, ale přeřekl se; takové záměny se pak dopustil ještě několikrát.

Uvedl, že jakýkoli havarijní únik, který by pocházel z Dezy, by musel projít přes laguny. „Pokud by byl únik z Dezy, bylo jasné, že by ještě musel doznívat, musely by tam být ještě koncentrace, které by trávily ryby,“ řekl. Ale vzhledem k tomu, že nad lagunou viděli „klidné živé ryby“, vyvodili z toho, že z Dezy havarijní únik pocházet nemohl.

Je to argument, který následně používal ministr Richard Brabec (ANO), ředitel ČIŽP Erik Geuss i ředitel olomouckého inspektorátu ČIŽP Radek Pallós. Jedná se ovšem o argument výsostně falešný. V realitě totiž žádná odpadní voda z Dezy přes laguny neprotéká. Od spuštění biologické čistírny odpadních vod několik měsíců před havárií šel veškerý odtok z čistírny odtokovým potrubím kolem laguny. Takto je to uvedeno i v integrovaném povolení schváleném zlínským krajským úřadem. Je s podivem, že s tím ani během kladení otázek v soudní síni nikdo inspektora Špačka nekonfrontoval.

Ve své výpovědi Vít Špaček následně uvedl, že pak vyloučili čistírnu odpadních vod ve Valašském Meziříčí, a to čistě na základě telefonického rozhovoru. Následně řekl, že „tím zbývala už jen společnost Deza“, ale na mysli měl Energoaquu, o níž také vzápětí začal mluvit.

Popsal, že si tedy dali s lidmi z Energoaquy u jejich výusti sraz. Řekl, že z ní vytékala chemicky zapáchající, zkalená voda. Pod výpustí bylo zřejmé, že kaly unikají ve větším rozsahu, protože v korytě byly šedavé sedimenty.

Z toho bylo podle něj zjevné, že čistírna funguje špatně. Vzali to podle jeho slov tak, že výpusť je silně podezřelá. Únik kalu dle něj značil, že se z čističky vyplavuje to, co v ní mělo zůstat. Příčinu otravy neznali, a rozhodli se tedy provést kontrolu neutralizační stanice Energoaquy, zda nenajdou zjevnou závadu. Tu ale nenašli.

Řekl, že poněvadž nevěděli, co hledat, ofotili si poslední stránky provozního deníku vedeného na velínu čističky odpadních vod Energoaqua, šetření ukončili a vyrazili zpět do Brna. Inspektor řekl, že odebraný vzorek odnesl do laboratoře Labtech druhý den ráno.