Otrava Bečvy: u soudu takřka čtyři hodiny vypovídal inspektor ČIŽP Špaček

Jakub Patočka

Kromě vystoupení Víta Špačka z brněnského inspektorátu ČIŽP, které prokreslilo rozsah selhání instituce při šetření havárie, měl soud ve Vsetíně na pořadu několik podružných svědectví, týkajících se provozu rožnovské Energoaquy.

Bývalý inspektor České inspekce životního postředí Vít Špaček, který za inspekci vedl vyšetřování příčiny otravy, a státní zástupce Jiří Sachr. Foto Jakub Patočka, DR

Ve čtvrtek se ve Vsetíně konalo další, prozatím šesté líčení ve věci otravy řeky Bečvy. Jeho nejdůležitější program přišel tentokrát na řadu až po polední pauze. Vypovídal totiž Vít Špaček, který na místě po havárii působil jako jeden z inspektorů vyslaných oblastním inspektorátem České inspekce životního prostředí v Brně. Právě on byl jedním ze dvou pracovníků, kteří za inspekci na místě prováděli šetření příčin havárie.

Celkově u soudu vypovídal takřka čtyři hodiny, mluvil velmi pomalu a přerývaně, nervózně a s řadou nepřesností, z nichž některé se posléze pokoušel uvést na pravou míru státní zástupce Jiří Sachr. Během své výpovědi Špaček uvedl, že v loňském roce nastoupil do starobního důchodu, a — tak jako zatím všichni svědci z České inspekce životního prostředí — zdůraznil, „že už si na všechno nepamatuje“.

Inspektoři ČIŽP Brno odebrali jediný vzorek: u výpusti firmy Energoaqua

Svou výpověď začal tím, že první informaci o havárii dostal, „ve tři čtvrtě na osm“, neuvedl ale ani den, ani to, zda se jednalo o večer či ráno. Posléze vyplynulo, že měl na mysli ráno v pondělí po otravě.

Svou nadřízenou Janou Pokludovou, vedoucí oddělení ochrany vod na oblastním inspektorátu České inspekce životního prostředí v Brně, byl vyslán provést místní šetření havárie na řece Bečvě, na kterém měl doprovázet svého kolegu, inspektora Tesaře. Ten měl původně také svědčit ve čtvrtek 2. března, ale omluvil se — a jeho výslech bude mít tedy soud na programu během některého z příštích jednání. To je jistě chyba, oba svědci měli vypovídat v jeden den.

Inspektor Špaček uvedl, že když vyjížděli na inspekci z Brna, tedy více než dvacet hodin po ohlášení havárie, nebyl jim její rozsah znám. Jejich nadřízená, zřejmě právě Jana Pokludová, jim měla sdělit, že se jedná o úhyn ryb na soutoku Bečvy s Juhyní, řádově prý se mělo jednat o desítky ryb. Přitom o mimořádném rozsahu pohromy se už v neděli referovalo i v médiích. A v neděli na místě působila olomoucká inspektorka Azaria Marti Kotouč, jež u soudu vypovídala před týdnem.

Inspektor Špaček uvedl, že až cestou, když „poslouchali zprávy v autorádiu“, s kolegou pochopili, že se jedná o havárii většího rozsahu. S kolegou se prý domnívali, že příčinou úhynu ryb je „kyslíkový deficit“.

Řekl, že jako nejpravděpodobnější jim na místě připadala možnost úniku z chemičky Deza, jako další možnost čistírna odpadních vod Valašské Meziříčí a jako třetí možnost společnost Energoaqua. Posléze doplnil, že na místě je ještě někdo z Povodí Moravy upozornil na probíhající rekonstrukci na nádraží Lhotka nad Bečvou a možný zdroj otravy tam. To řešili s pracovníkem firmy Strabag, která rekonstrukci prováděla a domluvili si s ním schůzku.

Líčil, že než zástupce firmy Strabag přijel, měli čas, a tak šli na most v Choryni, kde už viděli živé ryby. Z toho usoudili, že hlavní vlna otravy už odplynula. Jejich „úkolem bylo najít zdroj otravy“. Z mostu se vrátili se k nádraží Lhotka na setkání s pracovníkem společnosti Strabag a zavolali zástupcům společnosti Deza, aby jim zpřístupnili areál svých lagun.

Popsal, že předtím ještě prošli nádraží ve Lhotce nad Bečvou a nic podezřelého tam nenašli. Podotkl, že v tu dobu žádná „vědomost o látce, která to způsobila“, ještě nebyla. Pak řekl, že se zástupci Povodí Moravy čekali u lagun, než přijeli zástupci „Energoaquy“ — měl na mysli zajisté Dezu, ale přeřekl se; takové záměny se pak dopustil ještě několikrát.

Uvedl, že jakýkoli havarijní únik, který by pocházel z Dezy, by musel projít přes laguny. „Pokud by byl únik z Dezy, bylo jasné, že by ještě musel doznívat, musely by tam být ještě koncentrace, které by trávily ryby,“ řekl. Ale vzhledem k tomu, že nad lagunou viděli „klidné živé ryby“, vyvodili z toho, že z Dezy havarijní únik pocházet nemohl.

Je to argument, který následně používal ministr Richard Brabec (ANO), ředitel ČIŽP Erik Geuss i ředitel olomouckého inspektorátu ČIŽP Radek Pallós. Jedná se ovšem o argument výsostně falešný. V realitě totiž žádná odpadní voda z Dezy přes laguny neprotéká. Od spuštění biologické čistírny odpadních vod několik měsíců před havárií šel veškerý odtok z čistírny odtokovým potrubím kolem laguny. Takto je to uvedeno i v integrovaném povolení schváleném zlínským krajským úřadem. Je s podivem, že s tím ani během kladení otázek v soudní síni nikdo inspektora Špačka nekonfrontoval.

Ve své výpovědi Vít Špaček následně uvedl, že pak vyloučili čistírnu odpadních vod ve Valašském Meziříčí, a to čistě na základě telefonického rozhovoru. Následně řekl, že „tím zbývala už jen společnost Deza“, ale na mysli měl Energoaquu, o níž také vzápětí začal mluvit.

Popsal, že si tedy dali s lidmi z Energoaquy u jejich výusti sraz. Řekl, že z ní vytékala chemicky zapáchající, zkalená voda. Pod výpustí bylo zřejmé, že kaly unikají ve větším rozsahu, protože v korytě byly šedavé sedimenty.

Z toho bylo podle něj zjevné, že čistírna funguje špatně. Vzali to podle jeho slov tak, že výpusť je silně podezřelá. Únik kalu dle něj značil, že se z čističky vyplavuje to, co v ní mělo zůstat. Příčinu otravy neznali, a rozhodli se tedy provést kontrolu neutralizační stanice Energoaquy, zda nenajdou zjevnou závadu. Tu ale nenašli.

Řekl, že poněvadž nevěděli, co hledat, ofotili si poslední stránky provozního deníku vedeného na velínu čističky odpadních vod Energoaqua, šetření ukončili a vyrazili zpět do Brna. Inspektor řekl, že odebraný vzorek odnesl do laboratoře Labtech druhý den ráno.

Z jeho výpovědi tedy vyplynulo a následné odpovědi na otázky to explicitně potvrdily, že inspektoři České inspekce životního prostředí, kteří měli šetřit otravu řeky Bečvy, nejenže na místo dorazili až den po ohlášení havárie, ale navíc jedinou výpustí, kde za celou dobu odebrali vzorky, byla ta z Energoaquy — tedy více než tři kilometry nad místem prvního pozorovaného úhynu ryb. A chemičku Deza vyloučili s křiklavě irelevantním argumentem bez znalosti reálného fungování provozu.

Zaměření na Energoaquu a předání věci policii

V další části své výpovědi inspektor Vít Špaček zopakoval, že když předal vzorek z Energoaquy do laboratoře LabTech na rozbor kontaminantů, inspekce ještě nevěděla, co ryby otrávilo. Na zjišťování látky podle něj pracoval inspektorát Olomouc. Ve středu dostal neformální informaci, že příčinou otravy byly kyanidy. A pak pronesl zřejmě nejrezolutnější větu během celého svého takřka čtyřhodinového vystoupení: „To dalo šetření směr.“

Popsal, jak se ve čtvrtek 24. září 2020 vypravili do společnosti Energoaqua a zahájili v ní kontrolu podle vodního zákona. Prošli zařízení, zajímali se o chlornan, jak je uložený a užívaný — to je látka, která zneškodňuje kyanidové odpadní vody.

Znovu řekl, že „od firmy Deza“, ač myslel firmu Energoaqua, si vyžádali povolení — evidenci kyanidových vod a jímek. A řekl, že ve čtvrtek také v Energoaquě potkali zástupce Policie České republiky, která tam přijela zahájit své šetření.

Zde se ve své výpovědi dostal k výsledkům vzorků z 21. září — jediných, které první den po havárii odebrali. Velmi nejistě lovil v paměti naměřené hodnoty kyanidů, a pak je okomentoval slovy: „Hodnoty byly poměrně nízké na to, aby z toho jednoznačně vyplynulo, že původcem byla společnost Energoaqua.“

V realitě to bylo tak, že společnost Energoaqua má stanoven limit pro kyanidy celkově jeden miligram na litr. Vzorek, který inspektoři Špaček a Tesař odvezli do Brna, pak analyzovaly dvě laboratoře nezávisle na sobě — LabTech a Povodí Moravy. Rozbor LabTech stanovil obsah kyanidů 0,951 mg/l, čili dokonce pod limitem, zatímco rozbor Povodí Moravy stanovil obsah kyanidů 1,17 mg/l. Ovšem právě na základě toho drobného překročení limitů v jednom ze dvou výsledků rozboru totožného vzorku se pak veškerá následná pozornost upřela na společnost Energoaqua.

Svědek Špaček pak popsal, jak odebírali vzorky sedimentů „v Deze“, ačkoli opět měl na mysli Energoaquu, odvezl je do laboratoře a potvrdilo se, že v nich byly kyanidy. Ještě v pátek pak dorazili do Energoaqua znovu, odebrali vzorek kalů z dosazovací nádrže a odebrali vzorek odpadní vody. Naměřené hodnoty byly v souladu s povolením. Řekl ale, že v odebraném kalu jak v Energoaqua, tak v sedimentech zjistili kyanidy ve zvýšeném množství. Koncentrace podle něj ukazovaly na to, že kyanidy nejsou při čištění dostatečně odstraňovány.

Řekl také, že v pátek, tedy 25. září, pět dní po havárii, dostali pokyn vše předat Policii ČR a tím svoji kontrolní činnost přerušili. Doplnil ještě, že šetření obnovili v říjnu 11. a 18. za přítomnosti pracovníka Výzkumného ústavu vodohospodářského, s nímž si potvrdili své původní závěry o Deze, zatímco v Energoaquě opět narazili na nesrovnalosti.

Bez dalšího upřesnění také vypověděl, že o spolupráci požádali profesora Ivana Holoubka, který měl kompetenci věc „expertně posoudit“. Spolupráce s ním mu prý ale „nepomohla“. Vít Špaček tím zřejmě narážel na fakt, že inspekce přestala jednostranně s profesorem Holoubkem spolupracovat poté, co začal veřejné otevřeně hovořit o jejích pochybeních.

Inspektor Špaček popisoval na různých dílčích příkladech, jak provoz v Energoaquě špatně fungoval a jak jim asi mohly kyanidy z čistírny uniknout. Podle vlastních slov „odhadli“, že na otravu takového rozsahu bylo zapotřebí dvacet až osmdesát kilogramů kyanidů.

Ve svém líčení se pak pokoušel zkonstruovat teorii, jak asi z čističky Energoaqua mohlo uniknout osmdesát kilogramů kyanidů, původem ze společnosti Liss, která v areálu provozuje Galvanovnu — zástupci uvedené firmy byli voláni jako svědci v dopoledním programu. Inspektor Špaček o této své hypotéze ale sám řekl, že to není „průkaz“, že Energoaqua Bečvu otrávila.

Vyhýbavé a zmatečné odpovědi na dotazy

Po takřka dvouhodinové vlastní výpovědi inspektora Špačka následovaly dotazy státního zástupce, soudkyně, obžalovaných, obhájce a zástupce poškozených. Trvalo to další hodinu a půl a obraz počínání brněnských inspektorů se tu dostal do ještě ponuřejších odstínů.

Soudkyně například žádala vysvětlení, co udělali, když dostali od zástupců Povodí Moravy tip na podezřelou výpusť a obdrželi od nich vzorek. „Můžete upřesnit, která výusť to mohla být?“ ptala se. „To vám nepovím,“ odpověděl inspektor Špaček a dále řekl: „Předložili nám vzorek, který dle našeho posouzení s havárií nesouvisel.“ Proto jeho rozbor inspekce ani nezadala. Pak řekl, že v následném období, „v důsledku mediálních kampaní“, byla tato výpusť prozkoumána velmi podrobně, aniž by to vedlo ke změně původního směru šetření.

Na otázku, zda viděli ryby i v okolí výpusti Deza, odpověděl, že nikoli, protože tam vůbec nešli. „Ztratili bychom tím velký časový prostor,“ řekl.

Soudkyně Ludmila Gerlová se jej ptala, z jakého důvodu, když více rozborů totožného vzorku přineslo dvě rozdílné hodnoty, Česká inspekce životního prostředí vycházela jen z hodnot, které hrály v neprospěch společnosti Energoaqua.

Odpověď inspektora Špačka — pronesenou poté, co si se soudkyní ujasnil, že se jedná právě o první vzorky odebrané 21. září 2020, jejichž výsledky jsou uvedeny výše — přepisujeme doslovně: „Tam se to stalo tak, že vlastně došlo k nepochopitelné prodlevě v laboratoři LabTech, kam jsem to předal. A když už jsme měli předběžné zprávy, že kyanidy byly ve vodním toku zjištěny, tak vlastně rozbor na kyanidy vedoucí oddělení jaksi silně urgovala, takže se… protože v té laboratoři měli ještě zbytek archivovaný odebraného vzorku, tak si ho vyzvedla a dala ho do laboratoře Povodí Moravy. A v podstatě standardně, pokud je dělaný cílený odběr na kyanidy, tak aby nedocházelo k ovlivnění nebo ke změně kvality, tak se vzorek konzervuje přídavkem louhu, ale to v podstatě, když jsme to dali do čtyřiadvaceti hodin do laboratoře, ale ta prodleva, až do čtvrtku, protože to byl vzorek bez konzervace, tak jsem posoudil, že to je z důvodu té prodlevy v rozboru a že to nebylo konzervováno.“

Státní zástupce se ve svých dotazech mimo jiné pokoušel uvést na pravou míru několikeré záměny Dezy a Energoaquy v jeho výpovědi, Špačka nechal také upřesnit, jaký čas vlastně myslel, když řekl, že se o havárii dozvěděl „ve tři čtvrtě na osm“. Obhájce Obluk k tomu vcelku trefně poznamenal, že jen tiše doufá, že „podobně se inspektor nepletl při odběru a analýze vzorků“. Jinak ovšem během líčení velkou většinu otázek směřujících na svědky kladl sám obviněný Oldřich Havelka, a nikoli jeho obhájce.

Z odpovědí na otázky obžalovaného Oldřicha Havelky vyplynulo, že v neděli měla pohotovostní službu na brněnském inspektorátu Alena Buchtová, a právě ona rozhodla o tom, že inspektoři nevyjedou na místo už v neděli. Na opakovaný dotaz Špaček uvedl, že v pondělí ráno jim dala pokyn k výjezdu vedoucí odboru Jana Pokludová, zopakoval ovšem, že se jim nedostala informace o rozsahu havárie.

Na otázku, co věděli o činnosti inspektorky Kotouč, která spadala pod ČIŽP Olomouc, Špaček dopověděl: „Nepamatuji si, koordinaci zajišťují vedoucí.“ Dále z jeho odpovědí na dotazy vyplynulo, že když přijeli do Valašského Meziříčí, s inspektorkou A. M. Kotouč mluvili, ale místo hranice mezi kraji si společně neurčili. Ani to, o čem spolu mluvili, si Vít Špaček už nevybavil. Informaci, že tam byli lidé, kteří cítili z řeky chlór, prý neměli.

Na dotaz, zda zjišťovali, kde začaly hynout ryby, odpověděl, že samozřejmě. Následně doplnil, že na místě samém nebyli. Daný úsek řeky po břehu neprocházeli, fotodokumentaci nepořizovali, informace o dalších výpustích neměli. A znovu zaznělo, že vzorek, který jim předali pracovníci Povodí Moravy, pokládali za nerelevantní.

Na dotaz obhájce, zda prověřovali možnost, že toxické látky z Dezy mohly jít jinou cestou než přes laguny, odpověděl: „Podle mých znalostí únik z Dezy jinudy jít nemohl.“ Měl zkrátka za to, že jiná cesta z Dezy není možná. I když, jak jsme již uvedli, to odporuje skutečnému stavu věcí.

Na otázku, proč nevzbudilo jejich podezření, že Deza nenahlásila havárii na kaustifikační jednotce, odpověděl, že událost byla zaznamenána do provozního deníku a mistr vodního hospodářství ji posoudil jako zanedbatelnou. Fenoly podle něj otravu způsobit nemohly, a to ani ve směsi.

Dále Špaček rozváděl bizarní úvahy o tom, že se kyanidy mohly v toku vlivem působení slunečního svitu přeměnit z vázaných na volné. Je to nepodložená hypotéza, na níž dokonce ani obžaloba nijak nestaví.

Zástupce poškozených — rybářského svazu — Stanislav Pernický se ptal na výsledky spolupráce s profesorem Ivanem Holoubkem, zda o ní existuje nějaký dokument. Dostalo se mu odpovědi, že spolupráce s profesorem Holoubkem byla ukončena dřív, než vypracoval zprávu.

Jakmile jeho výslech skončil, žádal inspektor Špaček polohlasem soudkyni, zda by nemohla médiím zakázat, aby uvedla, že v rámci své výpovědi jmenoval svou nadřízenou Janu Pokludovou (vedoucí oddělení ochrany vod ČIŽP Brno, která spoluzodpovídá za vyšetřovací fiasko). Soudkyně Gerlová mu vysvětlila, že to by nemohla, ale současně vyjádřila názor, že média o jeho vystoupení tak podrobně informovat nebudou.

Dopoledne padlo na podružné výslechy týkající se nereálné hypotézy

Dopoledne se soud věnoval výslechům několika svědků obeznámených s fungováním provozu Energoaquy. Vzhledem k tomu, že soudkyně je navzdory jasně a přesvědčivě zformulovaným námitkám k obžalobě nucena v důsledku nepochopitelného rozhodnutí krajského soudu v Olomouci žalobu meritorně řešit, musela tedy i k těmto výslechům přistoupit.

Jako první mluvila Ladislava Kučná, která dříve působila na odboru životního prostředí Zlínského kraje. Státní zástupce Sachr, který na obsahu žaloby nadále bazíruje, se jí snaží vyztužit argumentem, že Energoaqua neoprávněně zpracovávala nebezpečné odpady, když ve skutečnosti směla zpracovávat jen odpadní vody.

Jedná se v principu o to, jak ostatně znovu potvrdila odpolední výpověď inspektora Špačka, že obžaloba nemá povědomost o žádné konkrétní události, která se měla v provozu Energoaquy stát coby přímá příčina otravy řeky Bečvy, a vše tedy staví na konstrukci o špatném provozování čističky odpadních vod. Z předkládaných poznatků a tvrzení, a to i posléze inspektorem Špačkem, je vcelku pravděpodobné, že v provozu čističky Energoaqua jsou skutečně různé dílčí problematické aspekty, ale z hlediska otravy řeky Bečvy je to irelevantní, neboť je tu přehršle důkazů, že rožnovský provoz zkrátka otravu řeky způsobit nemohl.

A jak jsme v Deníku Referendum odhalili před nedávnem, dokonce i soudní spis obsahuje videozáznam, který usvědčuje soudního znalce Jiřího Klipceru a jemu asistující policisty z podvodu, jehož se museli při stanovování mísící zóny na řece dopustit, aby se jejich vyfabrikovaná žalobní konstrukce zcela nezhroutila už v přípravném řízení. Výslechy svědků k provozu Energoaquy jsou proto pozoruhodné především jako doklad o zaujatosti státního zástupce Jiřího Sachra, který svědky směřuje návodnými otázkami k tomu, aby o práci rožnovské čističky mluvili v nepříznivém světle.

Paní Ludmile Kučné, bývalé pracovnici krajského úřadu ve Zlíně, se nakonec aspoň podařilo rozesmát soudní síň. Když se jí obžalovaný jednatel Energoaquy Oldřich Havelka zeptal, zda při kontrolách v jejím provozu někdy našla nějaký problém, odpověděla: „Když se chtělo, tak se vždycky něco našlo.“ Havelka na to lakonicky odvětil: „Děkuji, to mi stačí.“

Vystoupení Petra Šroma ze stavebního úřadu v Rožnově pod Radhoštěm i Roberta Loveckého a Víta Kašpárka, dvou pracovníků firmy Liss, která v areálu bývalé Tesly Rožnov spravovaném firmou Energoaqua nyní působí a která ve svém provozu produkuje odpadní kyanidové vody, jež čistička Energoaqua následně likviduje, pak byly ryze technického rázu a s havárií na řece Bečvě neměly žádnou souvislost, navzdory senzacechtivým titulkům v řadě médií, které převzaly zavádějící zprávu ČTK. Výpovědi tak mohly paradoxně sloužit pouze jako doklad podjatosti státního zástupce Jiřího Sachra.

Ten dokonce nechal do spisu založit dokument ze správního řízení, vedeného ministerstvem životního prostředí, jež má pro provoz Energoaqua vyznívat nepříznivě. Ministerstvo životního prostředí ovšem dané řízení s firmou vedlo až po havárii, aby zpochybnilo právní stav platný v době havárie. A za ministerstvo je nevedl nikdo jiný než Radek Pallós, který v kritickém čase působil jako ředitel ČIŽP v Olomouci, kde při šetření havárie fatálně selhal, a následně byl na ministerstvo životního prostředí ministrem Brabcem povýšen.

Obhájce Energoaquy Jiří Obluk k tomu v soudní síni prohlásil, že dané rozhodnutí, které státní zástupce Sachr nechal do spisu založit, ministerstvo samo následně zrušilo. Na otázku Deníku Referendum, proč pokládal za důležité daný dokument do spisu založit, státní zástupce odpovědět odmítl.

Prosíme, podpořte naši práci

Společně jsme přispěli ke konci éry Andreje Babiše. Nikdy by to nebylo možné bez vás. Naše práce ale není u konce. Denně budeme dohlížet na to, aby se slibované změny opravdu staly.

Vaše podpora určuje naši sílu.

Spolu #jsmeDR.

Diskuse