Napraví si ČIŽP pověst autodestrukcí?
Jitka JelínkováBývalá dlouholetá ředitelka odboru právního České inspekce životního prostředí reaguje na rozhovor DR s novým ředitelem instituce Petrem Bejčkem zveřejněný minulý týden. K jeho představám o řízení instituce formuluje zásadní výhrady.
Rozhovor s novým ředitelem ČIŽP Petrem Bejčkem ve mně jako v letmo zmíněné „bývalé ředitelce odboru právního“ vyvolal upřímné zděšení. Kdyby nešlo o vážnou věc, zda inspekce po více než třiceti letech ztratí působnost v ochraně lesa jako složce životního prostředí, významně oslabí v ochraně přírody a krajiny a ani tu příští havárii typu Bečva už nebude muset či spíše ani moci řešit, protože bude záležet na tom, zda jí k tomu vyzve místní vodoprávní úřad, nabízely by se různé ironické příměry.
„Generál X zná jediný taktický manévr — obětovat levé křídlo. Co uděláme my? Obětujeme pravé křídlo! Omyl pánové: My obětujeme obě křídla!“
Je pro mě těžko uvěřitelné, že vnímal-li zákonodárce před více než třiceti lety jako velký krok správným směrem zřízení jednotné České inspekce životního prostředí namísto dříve samostatných inspekcí na úseku ochrany vod, ochrany ovzduší a ochrany lesa (Česká vodohospodářská inspekce, Česká technická inspekce ovzduší, lesnická a dřevařská inspekce v rámci Ministerstva lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu), dnes by se les, příroda a krajina — a to jsou přece základní složky životního prostředí — měly ocitnout mimo dozorovou, preventivní, sankční a nápravnou působnost ČIŽP.
To by už vzhledem k názvu zřizovacího zákona (zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa) byla ošklivá ironie. Navíc v době, kdy se skloňuje ochrana biodiverzity, obnova lesních ekosystémů i sídelní zeleně — viz návrh nařízení EU o obnově přírody, tzv. nature restoration law.
Argumenty, které nový ředitel ČIŽP Petr Bejček v rozhovoru pro DR uvádí, jsou přitom velmi zavádějící — dozírat na ochranu lesa jako složky životního prostředí, chránit silniční aleje — a tím i krajinný ráz či zvláště chráněné druhy — před zbytečným kácením ve střetu nejrůznějších místních zájmů či odhalit původce havárie na vodách, to opravdu nelze reálně čekat od odborů životního prostředí městských úřadů.
Takže fakta:
V celé oblasti ochrany životního prostředí platí, že kompetence k dozoru a trestání přestupků mají vedle inspekce v nějaké míře i jiné orgány životního prostředí, především obecní úřady obcí s rozšířenou působností, ať již jako v rozhovoru zmiňované vodoprávní úřady, orgány státní správy lesů, orgány ochrany přírody, ovzduší či odpadového hospodářství. Tento model je v principu logický, protože městské úřady nemají dozorovou, sankční a nápravnou činnost ani zdaleka jako hlavní, naopak plní mnoho jiných, pro ně primárních úkolů — vydávají různá povolení, závazná stanoviska a tak dále.
Nemůžou proto zvládat složitější kauzy protiprávních jednání. Jako právnička něco vím o tom, jak těžké je obhájit vyšší pokuty před advokáty obviněného i před správními soudy.
Na všech úsecích životního prostředí je proto nezastupitelná Česká inspekce životního prostředí jako specializovaný dozorový orgán s celostátní působností, který může — měl by — mít tradici odbornosti věcné a právní, zkrátka měl by mít know-how předávané během let zkušenými inspektory v celé České republice. A je tu také důležitý aspekt nezávislosti na místních zájmech a vlivech.
1) Je ČIŽP v ochraně lesa „druhý represivní orgán“ po orgánech státní správy lesů, tedy většinou obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, jak tvrdí ředitel ČIŽP?
To je skoro urážlivé vyjádření, neboť inspekce dozírá na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí — zvlášť v dnešní době je třeba u všech lesů silně vnímat i mimoprodukční funkce — a může uložit pokutu až do pěti milionů korun, při recidivě až do deseti milionů korun.
Kdeže se o tom orgánům státní správy lesů zdá! Stačilo by se seznámit s tím, jaké významné kauzy ČIŽP v ochraně lesa řešila a jak vysoké pokuty v řádech miliónu Kč za ně oprávněně uložila — obstály před soudy. Ať už šlo například o vykácení kusu lesa pro sjezdovku v CHKO pod záminkou kůrovcové těžby, kauzy s devastací lesa přemnoženou zvěří, zavážení lesních pozemků výkopovými materiály a podobně. Žádný městský úřad jako orgán státní správy lesů by tohle za ČIŽP řešit nemohl.
A má se snad zrušit i vrchní státní dozor Ministerstva životního prostředí v lesích — § 50 lesního zákona odkazující na kompetenční zákon, podle nějž je MŽP orgánem vrchního státního dozoru ve věcech životního prostředí? Takový návrh je také na stole, takže by veřejnost měla zbystřit.
2) Jsou v ochraně přírody a krajiny kompetence zdvojené s krajskými či obecními orgány nebo s Agenturou ochrany přírody a krajiny?
Nu — ví například ředitel ČIŽP (bez ironie), že inspekce má podle zákona o ochraně přírody a krajiny dokonce právo kontrolovat všechny jiné orgány veřejné správy vyjma ústředních (tedy i Agentura ochrany přírody a krajiny, ač se tak reálně neděje), jak dodržují ustanovení právních předpisů, přímo použitelných předpisů Evropské unie, a rozhodnutí týkající se ochrany přírody a krajiny? Že jen ČIŽP má na celém území v rukou dokonce dva silné preventivní nástroje k omezení, zákazu, zastavení činnosti rizikové pro zájmy chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny? V minulosti je ČIŽP využívala a vysloužila si nelibost třeba stavebníků, kteří bez povolení výjimky stavěli v biotopu zvláště chráněných druhů.
3) Je opravdu rozumné, aby se ČIŽP do šetření příčin havárie mohla zapojit jen tehdy, pokud ji k tomu vyzve místní vodoprávní úřad?
Nikdo nezpochybňuje, že zneškodňování havárie je věc hasičů. Ale pátrání po původci? Právě tady by ČIŽP měla projevit své dlouholeté zkušenosti, které místní vodoprávní úřad mít nemůže. Vždyť třeba původce kyanidové havárie na Labi v lednu 2006 usvědčila ČIŽP během pár dnů, do několik měsíců uložila 2 miliony pokutu a přiměla provozovatele k zajištění rychlé investice do rozsáhlé modernizace čistících technologií.
V havarijní novele vodního zákona navrhuje MŽP/ČIŽP doslova toto:
§ 41 (5) Šetření příčin havárie přísluší vodoprávnímu úřadu příslušnému podle místa havárie.
(6) Česká inspekce životního prostředí, správci povodí, Policie České republiky, Vojenská policie a vodoprávní úřady, jejichž správní obvody byly havárií zasaženy, spolupracují při řízení prací při zneškodňování havárie a při šetření příčin havárie, pokud k tomu byly vyzvány Hasičským záchranným sborem České republiky nebo vodoprávním úřadem příslušným podle místa havárie, případně krajským úřadem podle § 107 odst. 1 písm. d).
Jako právník se obávám, že „vystupovat aktivně i nad rámec zákona“, jak říká v rozhovoru Petr Bejček, by mohlo být „sprostým podezřelým“ lehce zpochybněno. Jistě, uvědomuji si, že vodoprávní úřad většinou rád inspekci vyzve ke spolupráci, ale šikovný advokát vyšetřovaného subjektu by kontrolní pravomoci inspekce mohl zpochybňovat i tak. A není schizofrenní, pokud ředitel ČIŽP jedněmi ústy říká, že se chce soustředit na velké kauzy mimo jiné v ochraně vod, a zároveň navrhuje zákonnou roli inspekce při vyšetřování příčin havárií zcela marginalizovat?
A ještě poznámka k podnětům veřejnosti. To, že zdaleka nejvíc podnětů dostává ČIŽP v ochraně přírody a krajiny (nezřídka současně v ochraně lesa, vizme např. podněty Greenpeace ke kontroverzní těžbě starých bučin v evropsky významné lokalitě Východní Krušnohoří), nesvědčí o bezvýznamnosti této agendy, naopak. Veřejná správa je služba veřejnosti, takže její poptávka by měla být významným kritériem u úvah, jaké činnosti i „v současné rozpočtové situaci“ považovat za — dejme tomu — větší a jaké za menší prioritu.
Rozhodně by ale „současná rozpočtová situace“ neměla být důvodem pro návrhy zásadních změn kompetencí ČIŽP, které, kdyby Parlamentem prošly, by způsobily dlouhodobé oslabení dozorové, preventivní, sankční a nápravné činnosti v ochraně lesa, přírody a krajiny v České republice. Z toho by se mohli radovat jen ti, jimž inspekce v minulosti zhatila plány, zastavila škodlivou činnost, uložila vysokou pokutu — padni komu padni.