Při svých lockdownových potulkách po okolí Borovan na Českobudějovicku jsem kromě oko i duši potěšujících „setkání“ natrefil také na několik vyloženě nechutných záležitostí. Mezi ně patří i hromady nevytříděného stavebního odpadu na návodní straně hráze rybníka Bašta mezi městem a Hlubokou u Borovan.

Jde o odpad z demolice, ze kterého vykukovaly plasty, kabely a další materiál. Vedle toho pod hladinou trčící železa armatur, která budou — stane-li se snad někdy z přehnojeného rybníka koupací — nepochybně ohrožovat zdraví. Rybník je ve vlastnictví Rybářství Nové Hrady s. r. o.

Po zvážení možností, a protože odpad už byl po hrázi a do vody rozhrnut, jsem podal podnět na českobudějovickou pobočku České inspekce životního prostředí. Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. Dočítám se z ní, že na místě bylo provedeno šetření inspektorem oddělení odpadového hospodářství, které potvrdilo „uložení netříděného stavebního a demoličního odpadu“ a konstatovalo, že „vzhledově se jedná zejména o řízené využití tohoto odpadu ke zpevnění korun a návodních stran hrází.“

Inspekce pak správně připomněla, že „zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech v ust. § 34 odst. 6 stanoví, že odpad použitý k zasypávání musí nahrazovat materiály, které nejsou odpadem, vyhovovat danému účelu zasypávání, a být omezen na množství nezbytně nutné pro dosažení tohoto účelu. Dále stanoví, že k zasypávání smí být využíván pouze odpad, který je k takové činnosti technicky vhodný a splňuje další požadavky, které zajistí, že nedojde k ohrožení životního prostředí nebo zdraví lidí.“

Výborně. Těžko si lze představit, že nevytříděný demoliční odpad by byl jednak technicky vhodný z hlediska nepropustnosti a stability hráze rybníka. V tomto případě je ale zjevným problémem i ohrožení životního prostředí a zdraví lidí.

Za zájmy znečišťovatele

Místo adekvátního a očekávaného závěru však přišla sprcha: „Současně je v § 34 odst. 7 téhož zákona uvedeno, že Ministerstvo životního prostředí stanoví vyhláškou: a) požadavky na odpady využívané k zasypávání podle odstavce 6, včetně limitů obsahu škodlivin a způsobu a četnosti jejich ověřování; b) odpady, které nesmí být k zasypávání využívány. Ke dni šetření podnětu a zadokumentování výše popsaného stavu nebyla dosud tato prováděcí vyhláška vydána.“

„Z uvedeného důvodu proto ČIŽP konstatuje, že výše uvedené použití stavebních a demoličních odpadů není v tomto okamžiku v rozporu se zákonem č. 541/2020 ve znění platném a účinném ke dni místního šetření. Současně ČIŽP konstatuje, že zákon č. 541/2020 ke dni šetření podnětu ani žádným způsobem neupravuje možné využívání odpadů „ve stavbě“ (v tomto případě v rámci udržovacích prací na vodním díle).“

Není vyhláška, není problém. Kdyby tam rybáři nechali navézt náklaďák nevytříděného komunálního odpadu, bylo by to z hlediska postoje České inspekce životního prostředí totéž.

Paradoxem přitom je, že pokud by ČIŽP měla vůli problém řešit, šlo by aplikovat jiné ustanovení zákona o odpadech — to o nedovoleném ukládání odpadů (tj. černých skládkách). Namísto toho úřad s odvoláním na chybějící vyhlášku podnět a své vlastní zjištění přeposlal příslušnému vodoprávnímu úřadu v Trhových Svinech „k vyřízení, případně zvážení dalšího postupu“.

A další postup v terénu znamená, že nasypaný demoliční odpad byl rybáři urychleně zavezen zeminou, aby zůstal očím skryt. Ne tak zatím na nedalekém rybníku Velký Kristián, kde Rybářství Nové Hrady stavební odpad navezlo taktéž. Tam jsem to však zjistil až s odstupem, a tedy do podnětu nezahrnul.

I na nepatrné a ryze lokální kauze jsem se tedy přesvědčil o tom, do jakého marasmu se ČIŽP pod vedením Erika Geusse dostala. Nezbývá než doufat, že z něho po volbách ještě povede cesta ven.