Socialistická zemědělská politika v 50. letech minulého století provedla s krajinou salto, jehož následky bohužel neseme dodnes. Ztráta pestrosti krajiny, rozorání mezí, likvidace remízků, meliorace, vznik rozsáhlých hladkých ploch, preference nevhodných plodin atd. namíchaly společně s klimatickými změnami současnému člověku nebezpečný existenční koktejl.

O nutnosti revitalizace krajiny po pustošivých zásazích jednotných zemědělských družstev se mluví už od sametové revoluce. V posledních letech se ale na pocuchaném vzhledu krajiny podepisují také klimatické změny, jejichž tempo nabírá rychlost a my můžeme doslova v přímém přenosu sledovat, jak z krajiny bleskově mizí voda. Velmi rychle se střídají období intenzívního sucha s přívalovými srážkami, kdy sice zaprší hodně, ale narušenému vodnímu ekosystému se nedaří vodu zadržet — vyprahlá, chemikáliemi a socialistickým hospodařením poničená půda ji prostě nezvládá absorbovat.

Stát bez plánu prosazuje jen minimální jednotlivosti, které nepomáhají zkrotit dopady výše jmenovaných změn. Na krajinných úpravách se ze státních složek podílejí především ministerstvo životního prostředí a ministerstvo zemědělství. Jejich působení při revitalizačním procesu nevykazuje nejen shodnou linii, ale často působí vyloženě kontraproduktivně.

Nedostatečnou činnost státu proto suplují spíše malé neziskovky přistupující k problému s nezbytnou vážností. Často se jedná o dobrovolnické aktivity. Ty ale nemohou nutné krajinné zásahy pokrýt samy.

V tomto textu nasvítíme krajinné zásahy Státního pozemkového úřadu (SPÚ) padajícího do kompetence ministerstva zemědělství. Ty totiž, dáme-li je do souvislosti právě se smysluplnou obnovou vodního koloběhu a zadržováním vody v krajině, vyvolávají řadu pochybností.

Recept na vyprahlou krajinu? Odvést vodu

Státní úředníci by měli být při zadržování vody jen intenzívními vykonavateli dobře připravené systémové změny — jenže koncept stejně jako adekvátně zapojení odborníci chybí. Podíváme-li se na konkrétní případ, na současnou krajinotvornou činnost SPÚ ve valašské vesničce Zašová, zjistíme, že chybí i ochota.

Úřad zde opravou polních cest prosazuje takové zásahy do krajinného rázu, které nejenže nemají s ochranou vodních zdrojů a udržením vody v krajině nic společného a situačně jim mělo být odzvoněno už před řadou let, ale dokonce svou praxí popírají samu existenci klimatických změn.

Co za tím stojí? Proč úřad, který se prezentuje jako výsostně proekologický, povoluje výstavbu účelových komunikací coby prvku protipovodňové a protierozní ochrany?

Malá Zašová s celorepublikovým problémem

V Zašové, třítisícové obci na spojnici mezi Valašským Meziříčím a Rožnovem pod Radhoštěm, se v kauze vykácení místní aleje za deklarovaným účelem budování protipovodňových zábran ukázala pustošivá činnost SPÚ v celé své nahotě.